ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1634.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) M. H., a b) L. H., , obou zastoupených Mgr. L. H., advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., , jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., , zastoupenému JUDr. M. V., CSc., advokátem, , o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 260/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 13 Cmo 269/2004-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. 44 Cm 260/2000-33, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s.Ř. vyloučení ve výroku označené bytové jednotky a garáže, se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se garáže se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku tak, že je vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok), v části týkající se bytové jednotky se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v označeném rozsahu zastavil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Odvolací soud ohledně garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly uzavřel, že:
1/ Podle gramatického výkladu §24 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů), formulace „na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů“, určuje vlastnost budovy. Oproti tomu formulace „byty, garáže a ateliéry v budovách“ slouží k vyjádření jejich vlastnosti umístěním v definované budově, nikoliv však již k vyjádření vlastnosti jiné (totiž, že byly vystavěny s úvěrovou pomocí podle zvláštních předpisů).
2/ I pro ni platí režim převodu vlastnického práva podle ustanovení §24 zákona o vlastnictví bytů, i když podle článku VI. odst. 1 smlouvy o převodu vlastnictví jednotky s převodem nebyla spojena žádná platba a výstavba garáží nebyla financována z (již splaceného) úvěru na výstavbu.
3/ Úvěrová pomoc byla podle odvolacího soudu poskytnuta na stavbu budovy a je-li předmětem převodu vlastnictví témuž nabyvateli vedle bytové jednotky i garáž v téže budově, dopadá na garáž režim §24 zákona o vlastnictví bytů. Tento závěr, platný pro posuzovanou věc, nezpochybňuje ani obsah úvěrové smlouvy (ze 17. listopadu 1981), ani potvrzení úvěrující banky.
4/ Bezplatný převod bytové jednotky podle §23 odst. 2 a 3 a §24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů není projevem svobodné vůle dlužníka (převodce), nýbrž plyne ze zákona. Proto nejde o neúčinný převod podle §15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).
Žalovaný podal proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podstatou dovolací argumentace (tak jak je podrobně obsažena i v dovolání žalovaného v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 382/2008 a rozebrána v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je přesvědčení dovolatele, že nebyly splněny podmínky pro bezúplatný převod garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly ve smyslu §24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Dovolatel namítá neplatnost i neúčinnost smlouvy o převodu vlastnictví jednotky (garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly) ve smyslu §15 odst. 1 písm. c/ ZKV. Dále rozebírá, proč při rozhodování o nákladech řízení mělo být užito ustanovení §150 o. s. ř.
Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že otázky předkládané mu dovolatelem k řešení již zodpověděl ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jímž dovolání v typově shodné věci, ve které žalovaný vystupoval též jako dovolatel, zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. května 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu