ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.2726.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2726/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. V. B., advokátkou, proti žalovanému R. K., zemřelému o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 6/98, o dovolání Ú. p. z. s.v. v. m., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Ostravě, poté, co usnesením ze dne 8. ledna 1998, č.j. 23 Cm 6/98-13, spojil ke společnému řízení věci vedené pod sp. zn. 23 Cm 6/98 a 23 Cm 7/98, rozsudkem ze dne 16. července 1999, č. j. 23 Cm 6/98-56:
1. ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. prosince 1997, č.j. 2 Sm 492/97-9, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci 225.000,- Kč s 6% úrokem od 28. července 1997 do zaplacení;
2. zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 18. prosince 1997, č.j. 2 Sm 493/97-7, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 1999, č.j. 7 Cmo 150/98-37, ve výroku o nákladech řízení za právní zastoupení v částce 2.634,- Kč, přičemž „ve zbytku“ ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti;
3. rozhodl o náhradě nákladů řízení, poplatkové povinnosti a prominutí pokuty.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, odkazuje na ustanovení §107 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a ustanovení §462 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a §1 a §14 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „zákon“), rozhodl, že na straně dosavadního žalovaného R. K. (správně „K.“), zemřelého, bude pokračováno s „Ú. p.z. s. v.v. m.“ (dále jen „Úřad“).
Odvolací soud uzavřel, že žalovaný zemřel bez zanechání závěti, dědicové dědictví odmítli a dědictví připadlo jako odúmrť České republice, jako jediné v úvahu přicházející nabyvatelce majetku z dědictví.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Úřad dovolání, namítaje, že je organizační složkou státu, která s výjimkou případů uvedených v ustanovení §11 zákona „nemá samostatnou procesní způsobilost“. Dále dovolatel zdůrazňuje, že „stát nepřevzal v dané věci žádné právo či povinnost, o kterou se v řízení jedná“, přičemž „ze samotného zjištění soudu, že zůstavitel nemá žádné zákonné dědice, nelze vyvozovat závěr, že dědictví připadne jako odúmrť státu“. Naopak v projednávané věci měl soud informaci, podle níž „dědictví bude pokračovat jeho likvidací“, a potud je rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví „minimálně předčasné“. Bude-li totiž nařízena likvidace dědictví, která již byla navržena, nemůže být rozhodnuto, že dědictví připadá státu podle ustanovení §462 obč. zák.
Jelikož odvolací soud - jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí - rozhodl o univerzální sukcesi na straně žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu v témže znění.
V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. července 1999, č.j. 23 Cm 6/98-56; odvolání žalovaného proto měl odvolací soud - v souladu s bodem 15., hlavou I., částí dvanáctou, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Ztratil-li žalovaný způsobilost být účastníkem řízení v průběhu odvolacího řízení, jež se - jak uvedeno výše - řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. prosince 2000, měl odvolací soud podle dosavadních právních předpisů posoudit rovněž podmínky procesního nástupnictví.
Zkoumal-li odvolací soud podmínky procesního nástupnictví na straně žalovaného - nesprávně - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, aplikoval tak nesprávný právní předpis a jeho právní posouzení věci je již proto nesprávné.
Nejvyšší soud přitom shledává důvodnou i dovolací námitku ohledně nedostatku „procesní způsobilosti“ Úřadu. Je tomu tak již proto, že Úřad je ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 zákona organizační složkou státu, která je způsobilá být sama účastníkem občanského soudního řízení v případech uvedených v ustanovení §11 zákona, tj. pokud v případech doloženého majetkového zájmu státu a v souladu se zvláštním právním předpisem podává návrhy na zahájení řízení před tuzemskými soudy o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví věci nebo smlouvy o převodu cenných papírů, jejichž účastníkem není stát ani státní organizace, anebo do takového řízení vstupuje (s výjimkami určenými ustanovením §12 zákona). V projednávané věci přitom o žádný z výše uvedených případů, kdy je Úřad způsobilý být účastníkem občanského soudního řízení, nejde.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, č.j. 21 Cdo 441/2007, uzavřel, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví státu připadlo podle ustanovení §462 obč. zák.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu