ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.2889.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2889/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. J. M., advokátkou, proti žalované JUDr. V. Z., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně I. D. z., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 164/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 8 Cmo 358/2006-51, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 8 Cmo 358/2006-51 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2006, č. j. 32 Cm 164/2003-44, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. června 2006, č. j. 32 Cm 164/2003-44, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl podání žalobce ze dne 4. listopadu 2003. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nelze v řízení pokračovat, neboť žalobce nedoplnil žalobu o žalobní požadavek, tj. přesně formulovaný údaj o tom, čeho se v řízení domáhá. Ze žaloby tak nelze dovodit - pokračoval odvolací soud - že by žalobce přesně, určitě a srozumitelně označil práva, resp. povinnosti, které mají být upraveny rozhodnutím soudu, a to přesto, že byl soudem prvního stupně ve výzvě k odstranění této vady žaloby výslovně poučen o tom, jak má být žalobní požadavek formulován, je-li žalováno o určení popřené pohledávky, aby žalobu bylo možno věcně projednat.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas se závěrem o neprojednatelnosti žaloby. Namítá, že neobdržel výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby dne 18. prosince 2003. Po podání žaloby očekával, že bude předvolán k jednání, což se dosud nestalo. Dovolatel uvedl chronologický přehled rozhodných skutečností týkajících se věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolatel neuvádí, který z dovolacích důvodů uplatňuje, z obsahového hlediska jde o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a nesprávnosti právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud se nejprve zabýval vytýkanou nesprávností právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnosti ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Otázkou, zda žalobce je povinen formulovat návrh výroku rozhodnutí, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 152. V něm dovodil, že požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu [v případě žaloby podané podle §80 písm. b) o. s. ř.], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není], soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal.
Z obsahu spisu (ze žaloby - č.l. 1 až 2, podání žalobce ze dne 1. března 2004 - č. l. 9 až 11, ze dne 24. května 2006 - č. l. 40 až 42 a ze dne 26. července 2006 - č. l. 45 až 46) je zřejmé, že žalobce se domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 2.000,- Kč, uplatněné přihláškou ze dne 1. března 2001 do konkursu na majetek úpadkyně, popřené správkyní konkursní podstaty a současně uvádí důvody, z nichž pravost své pohledávky dovozuje.
Jelikož z obsahu žaloby a následných podání žalobce je nepochybné, čeho se domáhá, přičemž není povinen učinit návrh na znění výroku rozhodnutí, předpoklady pro odmítnutí žaloby dle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. naplněny nebyly. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je proto nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo v rovině právního posouzení, tvrzenou vadou řízení se Nejvyšší soud již nezabýval.
Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 27. května 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu