ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.342.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 342/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti žalovanému A. B., zastoupenému JUDr. V. U., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 40/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2007, č.j. 7 Cmo 488/2006-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. dubna 2006, č.j. 27 Cm 40/2005-51, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. dubna 2005, č.j. 27 Sm 81/2005-13, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 268.014,50 Kč s 6% úrokem od 18. února 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu a náklady řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a domáhaje se jeho zrušení. Dovolatel stručně zmínil důvody rozhodnutí soudů nižších stupňů, s tím, že „bližší zdůvodnění“ dovolání učiní do 31. srpna 2008.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem obsaženým v podání dovolatele ze dne 1. srpna 2007 (č.l. 101) k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo [srov. např. ve vztahu k náležitostem odvolání usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ve vztahu k dovolacím důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31]. Jinak řečeno, pouhý odkaz na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatel shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěrům formulovaným výše, obsaženým již ve shora označeném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1060/2003, přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, jímž ústavní stížnost proti němu podanou odmítl.
Dovolateli bylo rozhodnutí odvolacího soudu (obsahující řádné poučení o dovolání) doručeno 5. června 2007 (srov. doručenku u čl. 90); lhůta, ve které mohl dovolání doplnit o chybějící dovolací důvody, mu tak marně uplynula v pondělí dne 6. srpna 2007 (tento den byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu