ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4320.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4320/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci obchodní společnosti RZ B. D. s. r. o., za účasti společnosti P., spol. s r. o., o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. C 29917, o dovolání obchodní společnosti P., spol. s r.o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. 14 Cmo 486/2006 – 177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 6. března 2006, č.j. F 15871/2006 C 29917-136, kterým Městský soud v Praze zahájil řízení o zápis změn do obchodního rejstříku (výrok I.), rozhodl o výmazu společnosti F. a. s. jako jediného společníka RZ B. D. s. r. o. (dále jen „společnost“) a o zápisu společnosti P. spol. s r. o. jako jediného společníka společnosti, do obchodního rejstříku (výrok II.); dále rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že dne 21. prosince 2005 byl podán návrh na zápis změn společnosti, týkající se změny v osobě jediného společníka společnosti, který byl usnesením ze dne 4. ledna 2006 odmítnut. Jelikož ze smlouvy o převodu obchodního podílu a z dokladu o doručení této smlouvy připojených k návrhu vyplynulo, že ke změně v osobě jediného společníka společnosti došlo a protože společnost návrh na zápis změn nepodala, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení §200b odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). a zahájil řízení bez návrhu, aby byla dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §115 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – konstatoval, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 29. dubna 2004 „byla řádně uzavřena“, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti, nabyvatel ve smlouvě prohlásil, že přistupuje ke společenské smlouvě společnosti a podpisy smluvních stran jsou úředně ověřeny. Společnosti byla smlouva doručena dne 30. září 2004. Skutečnost, že od smlouvy o převodu obchodního podílu odstoupila, společnost P., spol. s r. o. neprokázala, neboť z dopisu ze dne 20. října 2004 (o kterém tvrdí, že odstoupení od smlouvy obsahoval), vyplynulo pouze, že od smlouvy odstoupí v případě, že mezi stranami smlouvy do 30. října 2004 neproběhne jednání vedoucí ke smírnému řešení situace. Odvolací soud měl proto za to, že jak hodnocení skutkových zjištění, tak právní závěr soudu prvního stupně jsou správné a že předpoklady pro výmaz společnosti F. a. s. a zápis společnosti P., spol. s r.o. jako jediného společníka společnosti splněny byly.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost P., spol. s r. o. dovolání, namítajíc, že dne 19. května 2005 byl z obchodního rejstříku vymazán jediný jednatel společnosti. Jelikož je společnost od tohoto data bez jednatele, bez konání valné hromady, změny společenské smlouvy a bez „nového zápisu jednatele“, „nelze soudem akceptovat návrh, který nepodal statutární zástupce společnosti“. Dovolatelka uvedla, že zaslala soudu své odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. října 2004 s podacími lístky, kterými prokázala doručení odstoupení od smlouvy (mimo jiné převodci F. a. s.). Důvodem odstoupení od smlouvy bylo, že dovolatelka dodatečně zjistila, že na majetek společnosti byla nařízena exekuce prodejem movitých věcí a prodejem podniku, což převodce obchodního podílu dovolatelce zatajil. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 3. května 2004, č. j. 23 Nc 5442/2004-6 nařídil exekuci na majetek společnosti a soudní exekutor vydal dne 31. května 2004 pod č. j. EX 2652/04-8 exekuční příkaz k prodeji podniku společnosti, není právní posouzení věci odvolacím soudem správné, neboť ačkoliv bylo společnosti zakázáno, aby postižený podnik nebo jeho část převedla na jiného, „došlo ze strany společníka F. a. s. k podvodnému převodu obchodního podílu“. Převod obchodního podílu na dovolatelku je z tohoto důvodu neplatný.
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když mu odvolatel nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. totiž je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se dále podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006 sp. zn. III: ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Tvrzením, že dopis ze dne 20. října 2004 obsahuje projev vůle směřující k odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 29. dubna 2004 (přičemž odvolací soud naopak uzavřel, že tento dopis obsahuje pouze výzvu k jednání a pro případ jeho neuskutečnění pohrůžku možného budoucího odstoupení od smlouvy), dovolatelka napadá správnost skutkových zjištění odvolacího soudu, čímž uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a z něj závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze.
Ani dovolací námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Dovolatelka napadá závěr o platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 29. dubna 2004, když namítá, že v důsledku nařízení exekuce prodejem podniku společnosti nemohl její společník F. a. s. platně převést svůj obchodní podíl ve společnosti. Na posouzení této otázky však odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Obecně lze dodat, že důsledky nařízení exekuce se vztahují zásadně na majetek povinného, tj. v daném případě na majetek společnosti, nikoli na majetek jiných osob, např. společníka povinného. Obchodní podíl společníka společnosti s ručením omezeným není majetkem společnosti stejně jako podnik společnosti s ručením omezeným není majetkem jejího společníka. Nařízení exekuce prodejem podniku společnosti s ručením omezeným proto zásadně nebrání převodu obchodního podílu v takové společnosti, neboť nejde o dispozici s majetkem společnosti, ale s majetkem společníka.
Námitka dovolatelky v tom smyslu, že „nelze akceptovat návrh, který nepodal statutární zástupce společnosti“, není nikterak důvodná, neboť v dané věci bylo řízení zahájeno bez návrhu.
Námitku dovolatelky, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná proto, že ze strany společníka F. a. s. došlo k podvodnému převodu obchodního podílu, nelze podle obsahu posoudit jinak, než jako dovolání se relativní neplatnosti smlouvy z důvodu omylu (§40a, §49a občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že dovolatelka námitku relativní neplatnosti smlouvy neuplatnila v řízení před soudem prvního stupně (ani – za podmínek uvedených v ustanovení §205a o. s. ř. a §211a o. s. ř. – v řízení před odvolacím soudem), je námitka relativní neplatnosti smlouvy novou skutečností, jejímuž uplatnění v dovolání brání ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř.
Dovolání tak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu