ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.467.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 467/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce B. H., , zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti žalované JUDr. H. K., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně D. M., , o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 259/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 13 Cmo 139/2005-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 13 Cmo 139/2005-94, potvrdil rozsudek ze dne 18. února 2005, č.j. 26 Cm 259/2001-77, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně D.M. (dále jen „úpadkyně“).
Odvolací soud, odkazuje na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, zdůraznil, že v době rozhodování soudů obou stupňů pohledávka, jejíž úhrada byla zajištěna zástavním právem ke sporným nemovitostem, „nezanikla a stále trvá, byť ve zmenšené výši“ a nadále tak trvá důvod soupisu sporných nemovitostí ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“).
Podezření žalobce – pokračoval odvolací soud – že v případě jiného postupu žalované při rozdělování výtěžku z již zpeněžených nemovitostí ve vlastnictví úpadkyně by zajištěná pohledávka zanikla a „došlo by tím i k zániku zástavního práva váznoucího na sporných nemovitostech“, pak nemá pro posouzení věci relevantní význam, neboť žalobcem zmíněný předpoklad (tj. možnost plné úhrady zajištěné pohledávky ze zpeněžení zástavy – nemovitosti ve vlastnictví úpadkyně) naplněn nebyl.
Jelikož zástavním právem ke sporným nemovitostem zajištěná pohledávka „stále trvá“ a „žalobce neprokázal, že by zajištěnou pohledávku vyplatil nebo složil cenu zástavy“, shledal odvolací soud postup žalované podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, spatřuje jeho zásadní právní význam v tom, že „zachování stávajícího stavu by mohlo vyvolat pocity, že je nebezpečí, že není dostatečně zajištěna ochrana soukromého vlastnictví, chráněného zejména ústavou a Listinou základních práv a svobod, což by mohlo uvést do nejistého postavení velké množství vlastníků“.
Dovolatel zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů při posuzování oprávněnosti zařazení sporných nemovitostí ve vlastnictví žalobce do konkursní podstaty úpadkyně nevzaly v úvahu, že „zástava žalobce byla v té době sice ještě zapsána v katastru nemovitostí, ale již měla být vymazána, neboť pohledávka zajištěná zástavním právem již byla vypořádána, když výtěžek prodeje majetku ve vlastnictví úpadkyně žalovanou zajištěnou pohledávku pokrýval ve výši částky, za kterou ručil zástavou žalobce“.
Postupovala-li by žalovaná správkyně konkursní podstaty správně a vyplatila-li by po získání finančních prostředků ze zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví úpadkyně „zástavu nejprve na dříve zapsanou zástavní smlouvu do výše stanovené zákonem o konkursu“, byla by pohledávka zajištěná zástavním právem ke sporným nemovitostem zcela uhrazena a nebyl by zde ani důvod pro soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel – jak je zřejmé z obsahu dovolání i z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu – dovozuje opodstatněnost žaloby na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty (§19 odst. 2 ZKV) nikoli z důvodu zániku zástavním právem zajištěné pohledávky, nýbrž za použití argumentace, podle níž by při jiném (dovolatelem předestřeném) postupu konkursního soudu při rozdělení výtěžku zpeněžení zástavy ve vlastnictví úpadkyně pohledávka zajištěná zástavním právem ke sporným nemovitostem zanikla. Dovolatel tak nezpochybnil závěr odvolacího soudu o existenci pohledávky zajištěné zástavním právem ke sporným nemovitostem a o trvání důvodu pro soupis sporných nemovitostí podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV; již proto Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. zásadně právně významným.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě, kdy by správkyně konkursní podstaty úpadkyně postupem porušujícím právní předpisy při rozdělení výtěžku zpeněžení ponechala sporné nemovitosti v soupisu majetku konkursní podstaty a zpeněžila je, není rozhodnutím vydaným v této věci dotčena možnost žalobce požadovat náhradu případně vzniklé škody.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu