ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.545.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci návrhu úpadkyně – obchodní společnosti D. s. B., a. s., , zastoupené opatrovnicí E. B., za účasti: 1) Ing. V. B., , zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, 2) V. P., , 3) J. B., , zastoupeného JUDr. J. D, advokátem, , 4) J. H., 5) Ing. S. S., 6) Ing. D. D., 7) Ing. O. V., 8) Mgr. M.S., . 9) Z.P., , účastníků 4) až 9) zastoupených JUDr. P. S., advokátem, , na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 1677, o dovolání účastníků 4) až 9) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2007, č. j. 5 Cmo 262/2007 – 752, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2007, č. j. F 13987/2001 B 1677 – 737, kterým tento soud zastavil řízení pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení (nedostatku plné moci) podle ustanovení §104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení, které bylo zahájeno návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 2. května 2001. Návrh podala obchodní společnost D. s. B., a. s. (dále jen „společnost“), která byla pro toto řízení zastoupena advokátem JUDr. P. Svatošem, jemuž jménem společnosti udělili plnou moc Ing. S.k S. jako předseda představenstva a Ing. O. V. jako člen představenstva. Tito byli členy představenstva společnosti jmenováni rozhodnutím jediného společníka společnosti ze dne 27. dubna 2001, o kterém notářka JUDr. H. J. (dříve J.) sepsala notářský zápis sp. zn. NZ 161/2001, N 178/2001.
Odvolací soud – s poukazem na §60 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“) a §104 odst. 1 a 2 o. s. ř. – přitakal právnímu závěru soudu prvního stupně, že k opravné doložce notářského zápisu, dodatečně vyhotovené notářkou, nelze přihlédnout, neboť ustanovení §60 notářského řádu umožňuje takovou doložku vyhotovit pouze v případě, vyjdou-li dodatečně najevo chyby v psaní, počtech nebo jiná zřejmá nesprávnost. V projednávané věci však notářka vydáním opravné doložky doplnila text notářského zápisu o údaj, bez něhož zamýšlené účinky, to je odvolání a jmenování nových členů představenstva a dozorčí rady, nemohou nastat. Notářka byla povinna požadovat po osobě, která prohlásila, že je jediným akcionářem společnosti či že zastupuje jediného akcionáře společnosti, jež emitovala pouze akcie na majitele, aby všechny akcie předložila, aby tak mohla toto tvrzení ověřit. Jedině tak by mohla tato osoba vystupovat jako jediný akcionář společnosti či její zástupce a rozhodnout o změnách ve společnosti. Dodatečné doplnění tohoto chybějícího předpokladu vydáním tzv. opravné doložky není možné, neboť ustanovení §60 notářského řádu tento postup notáři neumožňuje.
Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost, že z dokazování soudu prvního stupně vyplynulo, že v době, kdy mělo dojít ke změně v představenstvu společnosti rozhodnutím jediného akcionáře dne 27. dubna 2001, nemohla osoba (Ing. S. S.), která se dostavila k notářce, mít akcie na majitele emitované společností v držení a nemohla tedy za obchodní společnost E., s. r. o. jako jediného akcionáře jednat a rozhodovat, neboť bylo prokázáno, že tyto akcie byly od 24. dubna 2001 do 30. dubna 2001 v kanceláři společnosti a všechny označené akcie byly dne 30. dubna 2001 předány P. Č. r. a nemohly být proto zcizeny, ani nahrazeny jiným vydáním.
Závěr soudu prvního stupně, že plná moc udělená advokátu JUDr. P. S. společností, na jejímž základě byl 2. května 2001 podán návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, nebyla udělena osobami oprávněnými za společnost jednat, měl tudíž odvolací soud za správný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali účastníci 4) až 9) dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhujíce, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé především brojí proti – podle jejich názoru – nesprávnému poučení odvolacího soudu o tom, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Jinak tvrdí, že akcie společnosti notářce předloženy byly, což mělo vyplynout i z její výpovědi. Notářka informaci o předložení akcií pouze zapomněla do notářského zápisu dopsat, což napravila opravnou doložkou. Toto opomenutí nemá vliv na platnost notářského zápisu. Dovolatelé mají za to, že se jedná o tzv. zřejmou nesprávnost, zhojitelnou právě opravnou doložkou. Zdůrazňují, že v projednávané věci jde o otázku, zda osoba, která předmětné rozhodnutí učinila, byla či nebyla akcionářem společnosti. Argumentují i tím, že k řadě rozhodnutí (například právě ke jmenování či odvolání členů statutárních orgánů) není notářského zápisu vůbec potřeba.
Soudům obou stupňů dovolatelé vytýkají, že vychází z názoru, dle kterého skutečnost, že notářka neuvedla v notářském zápisu informaci o předložení akcií, „zakládá právní domněnku, že osoba činící rozhodnutí akcionářem nebyla“, přičemž mají za to, že takováto domněnka je zcela absurdní a tuto skutečnost z absence informace o předložení akcií nelze vyvodit. Dovozují, že učinil-li dne 27. dubna 2001 jediný akcionář společnosti rozhodnutí o jmenování nových členů představenstva společnosti, bylo toto rozhodnutí platné bez ohledu na to, zda o něm existuje či neexistuje notářský zápis obsahující všechny náležitosti dle notářského řádu. Pokud následně tito řádně jmenovaní členové představenstva udělili advokátu plnou moc k podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, byla tato plná moc udělena platně. Závěr o nedostatku podmínek řízení proto mají za neopodstatněný.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelé se mýlí, pokud přípustnost svého dovolání opírají o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení toliko podle §104 odst. 1 o. s. ř., tedy z důvodu nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit.
Rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle §104 odst. 1 nebo §107 odst. 5 o. s. ř. [například z důvodu nedostatku podmínky řízení, který sice lze odstranit, jež se však odstranit nepodařilo], jak se tomu stalo právě v projednávané věci, nelze usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, napadnout dovoláním.
Poučení o (ne)přípustnosti dovolání, které podal účastníkům odvolací soud, bylo tedy správné.
Jelikož dovolání účastníků 4) až 9) není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání účastníků 4) až 9) bylo odmítnuto a společnosti, jakož i účastníkům 1) až 3), v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu