ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.636.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 636/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) A. Š., a b) S. N., , obou zastoupených Mgr. M. Z., advokátem, , proti žalovanému Ing. M. D., , jako správci konkursní podstaty úpadkyně I., akciové společnosti, I., a. s. v likvidaci, , o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 540/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2005, č.j. 15 Cmo 23/2005-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 10. června 2004, č.j. 13 Cm 540/2003-90, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu o vyloučení nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporná věc“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o platnosti smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi žalobkyní A. Š. (dříve N.) a E., akciovou společností (dále jen „banka“) dne 30. května 1995 (dále jen „zástavní smlouva“), zdůrazňuje, že: 1/ absence označení jednoho z bezpodílových spoluvlastníků zástavy (S. N.) - za stavu, kdy zástavní smlouvu podepsali oba žalobci (bezpodíloví spoluvlastníci) - nezpůsobuje její neplatnost; 2/ zajišťovaná pohledávka (odvolací soud uvádí nesprávně „zajišťovaný závazek“) je dostatečně konkretizována (jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi bankou a pozdější úpadkyní a 3/ ujednání o způsobu uspokojení zástavního věřitele nemá za následek neplatnost „celé zástavní smlouvy“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, spatřujíce jeho zásadní právní význam v řešení otázek, zda:
1/ „je platná zástavní smlouva za situace, kdy zastavená nemovitá věc je součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, přičemž jako zástavce je v zástavní smlouvě uveden jen jeden z manželů a v zástavní smlouvě je uvedeno, že jeden z manželů je výlučným vlastníkem zastavované nemovité věci“;
2/ „je zástavní smlouva neplatná z důvodu rozporu s ustanovením §151b odst. 4 obč. zák. ve znění platném k 30. 5. 1995, tj. pro neurčitost za situace, kdy zástavní smlouva pouze obsahovala číslo úvěrové smlouvy mezi bankou a zástavním dlužníkem (odlišným od zástavce), aniž by však byla ze zástavní smlouvy patrná výše závazku zajištěného zástavním právem“;
3/ „ujednání o způsobu uspokojení zástavního věřitele ze zástavy“ (rozuměj ujednání o prodeji zástavy mimo dražbu), „které je v rozporu se zákonem, zakládá částečnou či úplnou neplatnost uzavřené zástavní smlouvy“.
Dovolatelé zpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, zastávajíce názor, že zástavní smlouva je (ze shora zmíněných důvodů) neplatná a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolateli uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) co do platnosti zástavní smlouvy nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným již proto, že jde o posouzení a výklad konkrétního právního úkonu, mající význam právě a jen pro projednávanou věc a postrádající tak potřebný judikatorní přesah (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přitom právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (§151b odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném k 30. květnu 1995, resp. §265 a §299 odst. 2 obchodního zákoníku v témže znění) [k tomu srov. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 37/2005 a 14/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku ze dne 24. listopadu 1998, sp. zn. 29 Cdo 363/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1999, pod číslem 31 (na posledně uvedené rozhodnutí ostatně poukazují i dovolatelé, kteří ovšem přehlížejí, že dovolací soud shledal „namístě“ námitku neplatnosti zástavní smlouvy „v této části“ - tj. co do ujednání o prodeji zástavy jiným vhodným způsobem - a nikoli jako celku].
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu