ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.646.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 646/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela ve věci obchodní společnosti C.P. v. o. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. O. D., Ph. D., advokátem, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. A 27237, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2007, č. j. 7 Cmo 554/2006-272, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Obchodní společnost nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. května 2006, č. j. A 27237-100, ve výroku I., jímž Městský soud v Praze zahájil řízení bez návrhu, v části výroku II., v níž rozhodl o výmazu obchodní firmy společnosti C. P. v. o. s. (dále též jen „společnost“) a o jejím zápisu s dodatkem „v likvidaci“ a rovněž ve výrocích III., o poplatkové povinnosti a IV., o nákladech řízení (první výrok usnesení odvolacího soudu). V části výroku II., kterým soud prvního stupně rozhodl o dni zápisu změny 23. října 1999, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení v této části zastavil (druhý výrok usnesení odvolacího soudu).
Odvolací soud uvedl, že veřejná obchodní společnost je tzv. osobní společností, jejímž pojmovým znakem je osobní účast společníků na podnikání společnosti. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Společníci nemají ze zákona vkladovou povinnost a veřejná obchodní společnost ani povinně nevytváří základní kapitál. Míra účasti společníka na veřejné obchodní společnosti se neodvíjí – na rozdíl od společnosti s ručením omezeným, která je kapitálovou společností, od obchodního podílu, ale od osobní účasti na podnikání společnosti. Ze žádného ustanovení obchodního zákoníku nevyplývá, že by účast společníků ve společnosti byla představována obchodním podílem, který je pojmovým znakem společnosti s ručením omezeným (nikoli veřejné obchodní společnosti) a jehož výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti.
Ani práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti – pokračoval odvolací soud – se neodvíjí od obchodního podílu jako v kapitálových společnostech, ale od jejich osobní účasti na společnosti a řídí se společenskou smlouvou, tedy dohodou společníků. Tomu odpovídá i to, že zásadně, pokud společenská smlouva nestanoví jinak, má při rozhodování ve společnosti každý ze společníků jeden hlas. Společenská smlouva určuje, kdo je společníkem společnosti a jaká práva a povinnosti společníci mají. Podle ustanovení §83 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), které nedoznalo od 1. ledna 1992 do současné doby žádné změny, může ke změně společníků veřejné obchodní společnosti dojít přistoupením společníka do společnosti či vystoupením společníka ze společnosti, změnou společenské smlouvy, se souhlasem všech (případně většiny) společníků (§79 obch. zák.). Způsob, jakým může dojít ke změně společníků veřejné obchodní společnosti je tedy speciálně stanoven zákonem a jen tímto (a žádným jiným způsobem) může ke změně společníků dojít. Jakýkoli jiný způsob změny společníků veřejné obchodní společnosti je pro rozpor s ustanovením §83 obch. zák. neplatný.
Protože společnost „G. – S.“ a. s. do společnosti nepřistoupila a společníci Ing. J. V. a Ing. E. D. ze společnosti nevystoupili změnou společenské smlouvy dle §83 obch. zák., nýbrž uzavřeli mezi sebou smlouvy o převodu obchodních podílů, shledal odvolací soud neplatnou dohodu uzavřenou společníkem C.– S., spol. s r. o. a společností „G. – S.“ a. s. dne 25. července 1999, o trvání společnosti bez společníka C. – R., spol. s r. o. (na jehož majetek byl dne 23. července 1999 prohlášen konkurs).
Ani rozhodnutí společníků společnosti ze dne 27. července 1999 podle názoru odvolacího soudu neprokazuje, že by se změnou společenské smlouvy dohodli, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla. Právě naopak z něj vyplývá, že rozhodnutí o dalším trvání společnosti bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, společníci neučinili, a že společnost zrušená na základě §88 odst. 1 písm. e) obch. zák. tedy nebude nadále trvat a vstoupí do likvidace. Na tom nic nezměnila ani další dohoda společníků ze dne 16. srpna 1999.
Odkazuje na ustanovení §68 odst. 2 obch. zák. odvolací soud dovodil, že dojde-li ke zrušení společnosti, vstupuje tato do likvidace, pokud nejde o případ, že její obchodní jmění přechází na právního zástupce, nebo pokud zákon nestanoví, že přestože došlo ke zrušení společnosti, její likvidace se nevyžaduje. Ačkoli ustanovení §68 odst. 8 obch. zák. upravuje možnost ukončení likvidace rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti o zrušení jejich rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, tato možnost se vztahuje jen na případy, kdy byla společnost zrušena rozhodnutím společníků [tzv. dobrovolné zrušení společnosti podle §68 odst. 3 písm. c) obch. zák.]. Ke zrušení společnosti však nedošlo na základě vůle společníků, tedy na základě jejich rozhodnutí o zrušení společnosti, ale ze zákona dle §88 odst. 1 písm. e) obch. zák. Vstup společnosti do likvidace mohli společníci odvrátit jen způsobem uvedeným v §88 odst. 2 obch. zák. – dohodou o změně společenské smlouvy o tom, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká. Takovou dohodu o změně společenské smlouvy však společníci nepřijali.
I rozhodnutí společníků uvedené v dohodě č. 2 o změně společenské smlouvy, datované dnem 3. listopadu 2006, o zrušení likvidace společnosti, měl odvolací soud za neplatné. Uzavřel, že společníci veřejné obchodní společnosti ani změnou společenské smlouvy nemohou rozhodnout „o zrušení rozhodnutí, které neučinili“, resp. nemohou podle §68 odst. 8 obch. zák. rozhodnout o zrušení zákonného zrušení společnosti.
Za nedůvodnou považoval odvolací soud rovněž námitku vydržení vlastnického práva k dotčenému obchodnímu podílu, když uvedl, že ve veřejné obchodní společnosti neexistují obchodní podíly, které by byly ve vlastnictví společníků. Účast společníka ve společnosti není vlastnickým právem, které by bylo možno vydržet.
Výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o dni zápisu změny tak, že jej stanovil datem 23. října 1999, shledal odvolací soud nesprávným. Dovodil, že den zápisu změny do obchodního rejstříku nemůže předcházet dnu vydání vlastního rozhodnutí o zápisu, ke kterému v projednávané věci došlo 4. května 2006. Rejstříkový soud při vydání usnesení o zápisu nemůže rozhodovat o dni zápisu změny, když mu nemůže být známo, kdy usnesení o zápisu nabude právní moci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, poukazujíc co do jeho přípustnosti obecně na to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, co do jeho důvodů odkazujíc jak na to, že dané řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“], tak na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a navrhujíc, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů nesprávně stanovily okamžik jejího zrušení a vstupu do likvidace, když nesprávně posoudily smlouvy o převodu obchodních podílů ze dne 16. listopadu 1998, kterými společnost „G. – S.“ a. s. „koupila podíly“ od společníků Ing. J. V. a Ing. E. D. a dohodu ze dne 25. července 1999, kterou se zbývající společník C. – S., spol. s r. o. a společnost „G. – S.“ a. s. dohodli o trvání dovolatelky bez společníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, jako neplatné právní úkony.
Vedle toho namítá, že dne 27. července 1999 její společníci Ing. J. V., Ing. E. D. a společnost C.– S., spol. s r. o., v souladu s §88 odst. 2 větou druhou obch. zák. – z důvodu prohlášení konkursu na majetek společnosti C. – R., spol. s r. o. – rozhodli, že dovolatelka „vstoupí do likvidace“, a to osmdesátý pátý den po datu, kdy nastala skutečnost zakládající její zrušení, tj. po prohlášení konkursu na majetek společnosti C. – R., spol. s r. o. Společníci stanovili, že likvidátor dovolatelky bude jmenován po vstupu dovolatelky do likvidace. Současně se dohodli, že ve stejné lhůtě je možné toto jejich rozhodnutí revokovat – pro případ, že by byla úspěšně skončena jednání o vstupu strategického partnera, který odkoupí podíly společníků Ing. J. V. a Ing. E. D. a poskytne dovolatelce „finanční injekci“.
K revokaci rozhodnutí společníků o vstupu dovolatelky do likvidace došlo podle dovolatelky dne 16. srpna 1999, kdy se její společníci dohodli, že své rozhodnutí ze dne 27. července 1999 ruší. Účinnost dohody o zrušení rozhodnutí o vstupu dovolatelky do likvidace byla odložena na okamžik, kdy úředním ověřením podpisů nabude účinnosti poslední ze smluv o převodu obchodních podílů, uzavřených dne 16. listopadu 1998. Současně dohoda obsahovala další rozvazovací podmínku, že nenabudou-li tyto smlouvy účinnosti do osmdesátého čtvrtého dne po datu, kdy byl prohlášen konkurs na majetek společnosti C. – R., spol. s r. o., ruší se tato dohoda společníků od samého počátku a společnost vstoupí osmdesátý pátý den, tj. dne 16. října 1999, do likvidace.
Dovolatelka – poukazujíc na názor prezentovaný v publikaci Eliáš, K. a kol. : Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé, 1. vydání, Praha : C. H. BECK, 1995, s. 47 – uvádí, že právní úprava možnost „záměny společníků“ ve veřejné obchodní společnosti převodem „obchodního podílu“ umožňuje, neboť platí zásada, že co zákon nezakazuje, je v soukromém právu dovoleno. Tvrdí, že pokud v roce 1998 (resp. v roce 2000, kdy byly podpisy smluvních stran úředně ověřeny), převedli dosavadní společníci Ing. J. V. a Ing. E. D. své „obchodní podíly“ na společnost „G. – S.“ a. s. smlouvami o převodu obchodních podílů, a tyto smlouvy obsahovaly veškeré náležitosti nezbytné dle tehdy platné právní úpravy obchodního zákoníku pro to, aby byly uzavřeny platně a účinně, „nemůže být stranám kladeno k tíži, že – aniž by zákonná úprava v obchodním zákoníku převod obchodního podílu ve veřejné obchodní společnosti zakazovala – v dané době nevěděly, že následně soudy vydají rozhodnutí, z nichž vyplyne, že převádět obchodní podíl společníka ve veřejné obchodní společnosti platně nelze“.
Argumentujíc tím, že zákonná úprava má přednost před konstantní judikaturou soudů (přičemž zákonná úprava stále převod obchodního podílu společníka na jinou osobu přímo nezakazuje, byť hovoří pouze o možnosti výstupu společníka ze společnosti a přistoupení nového společníka do společnosti) vychází dovolatelka při posouzení dovolenosti (platnosti) převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti ze zásady, že každý občan může činit, co zákon nezakazuje, „zakotvené v čl. 2 odst. 2 Ústavy“. Jelikož vůle smluvních stran při převodu podílů byla zřejmá, jasná a srozumitelná a strany nekonaly nic, co by zákon výslovně zakazoval, byl převod – podle názoru dovolatelky – dovolen.
Dovolatelka uzavírá, že „vzhledem k platnosti a účinnosti smluv o převodu podílů“ se její společníci C. – S., spol. s r. o. a „G. – S.“ a. s. dne 25. července 1999 v souladu s ustanovením §88 odst. 2 obch. zák. platně dohodli, že dovolatelka bude trvat dál bez společníka C. – R. spol. s r. o.
Pro případ, že by tato dohoda nebyla platná, dovolatelka dovozuje, že rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace její společníci zvrátili tím, že dne 16. srpna 1999 revokovali své rozhodnutí o zrušení společnosti. I kdyby nebyly platné smlouvy o převodu obchodních podílů (pročež by rozhodnutí společníků o vstupu do likvidace ze dne 27. července 1999 nebylo dohodou společníků ze dne 16. srpna 1999 revokováno) a dovolatelka by vstoupila k osmdesátému pátému dni po prohlášení konkursu na majetek společníka C. – R. spol. s r.o. do likvidace, nejpozději dne 3. listopadu 2006 se společníci dohodli podle ustanovení §68 odst. 8 obch. zák. na zrušení její likvidace.
Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v rozhodnutí řešenou právní otázku převoditelnosti podílu ve veřejné obchodní společnosti dovolací soud dosud nevyřešil; názory právní praxe i právní teorie na její řešení se přitom různí. Dovolací soud tedy shledává zásadní právní význam (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda podíl ve veřejné obchodní společnosti je převoditelný smlouvou.
Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
Ačkoli dovolatelka při vymezení důvodů dovolání obecně odkazuje i na důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm a) o. s. ř., námitkami, o které svou argumentaci opírá, zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, čemuž odpovídá toliko dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že podíl ve veřejné obchodní společnosti je převoditelný smlouvou.
S přihlédnutím k datu uzavření smluv o převodu „obchodních podílů“ (16. listopadu 1998) je pro další závěry Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. srpna 1998, tj. naposledy ve znění zákona č. 165/1998 Sb.
Veřejná obchodní společnost je osobní společností, její společníci se sdružují především s ohledem na své individuální znalosti, vlastnosti a dovednosti. Rozhodujícím účelem společnosti není soustředit kapitál, ale spojit lidské individuality k dosažení společných podnikatelských cílů. Existence společnosti je přímo vázána na setrvání společníků v ní; nastane-li některý z důvodů pro zánik účasti některého ze společníků, zrušuje se i sama společnost (viz §88 odst. 1 obch. zák.).
I z toho důvodu obchodní zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smluv o převodu podílu ve společnosti v ustanovení §79 odst. 1 určoval, že ke změně společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon nebo společenská smlouva jinak. Mělo-li tedy dojít ke změně společenské smlouvy v osobách společníků, byl k takové změně nutný, nestanovil-li zákon jinak, souhlas všech společníků, popřípadě souhlas takového počtu společníků (jejich hlasů) jaký určila společenská smlouva, s odpovídající změnou společenské smlouvy; teprve v důsledku takového souhlasu mohla skončit účast „vystupujících“ společníků ve společnosti a vzniknout účast společníka nového. Tomuto požadavku odpovídá postup podle ustanovení §83 obch. zák., zásadně mu však neodpovídá uzavření smlouvy o převodu podílu ve společnosti. Z uvedeného plyne, že uzavřením smlouvy o převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti ke změně v osobách společníků dojít nemůže (ledaže by taková smlouva splňovala shora uvedené podmínky).
Ke stejnému závěru lze dospět i teleologickým výkladem. Jak se uvádí shora, u veřejné obchodní společnosti jsou pro charakteristiku společnosti rozhodující právě osobní prvky, tj. znalosti, vlastnosti a dovednosti společníků. Právě z jejich posouzení vycházejí společníci při rozhodování o tom, zda, popřípadě s kým, společnost založí. Závěr, že následně, tj. v průběhu existence veřejné obchodní společnosti, pozbývají tyto skutečnosti význam a kterýkoli ze společníků se může – bez souhlasu ostatních společníků – dohodnout na tom, že převede svůj podíl na společnosti na třetí osobu bez ohledu na to, zda tato požadované znalosti, vlastnosti a dovednosti má, je v rozporu s účelem osobní společnosti.
K tomu je ještě třeba dodat, že i ve společnosti s ručením omezeným, která bývá obvykle řazena ke kapitálovým společnostem, lze vysledovat některé znaky charakteristické pro společnosti osobní (jde tedy, jak dovozuje právní teorie, o společnost smíšenou). Tyto znaky se projevují mimo jiné právě při stanovení podmínek, za nichž může dojít ke změně či k zániku účasti společníků. Typicky jde o omezenou převoditelnost obchodních podílů. Ustanovení §115 obch. zák. podmiňuje účinnost převodu obchodního podílu na třetí osobu tím, že jej výslovně připustí společenská smlouva. Končí-li účast společníka ve společnosti s ručením omezeným dohodou (§149a obch. zák.), je nezbytné, aby s ukončením účasti souhlasili všichni společníci. Společníci společnosti s ručením omezeným tak mohou rozhodovat o tom, která konkrétní osoba se stane (nebo naopak přestane být) společníkem. Postrádalo by jakoukoli logiku dovozovat, že zatímco ve společnosti s ručením omezeným společníci mají právo rozhodovat o tom, kdo se stane společníkem, ve veřejné obchodní společnosti, která má daleko výraznější osobní povahu, společníci takové právo nemají.
Již v rozsudku uveřejněném pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že určitý zákaz nemusí být v zákoně vyjádřen vždy výslovně. Obdobně i v projednávané věci lze uzavřít, že ačkoli obchodní zákoník převod podílu ve veřejné obchodní společnosti výslovně nezakazuje, lze nepřevoditelnost podílu dovodit z povahy veřejné obchodní společnosti. Opačný názor by totiž znamenal, že společník veřejné obchodní společnosti může převodem svého podílu opustit společnost a – bez ohledu na vůli ostatních společníků – dosadit do ní, třeba i proti vůli ostatních společníků, nového společníka.
Dovolatelka nikdy ani netvrdila, že by k uzavření smluv, kterými její společníci své podíly v ní převáděli na jinou osobu, dali souhlas ostatní společníci. Jelikož tak ani teoreticky nemohly být splněny podmínky pro změnu v osobách společníků dovolatelky způsobem uvedeným v ustanovení §83 obch. zák., odvolací soud správně vyhodnotil smlouvy datované 16. listopadem 1998 jako absolutně neplatné pro rozpor právě s tímto kogentním ustanovením. Protože se nabyvatelka podílů (společnost „G. – S.“ a. s.) nestala společnicí dovolatelky, nemohla dne 25. července 1999 spolu se zbývajícím společníkem platně uzavřít dohodu o trvání společnosti podle §88 odst. 2 věty první obch. zák.
K tomu dovolací soud dodává, že – i kdyby bylo vydržení podílu ve veřejné obchodní společnosti právně možné – ke dni uzavření dohody se nabyvatelka „G. – s.“ a. s. nemohla stát společníkem dovolatelky ani v důsledku vydržení podílu, neboť jej neměla nepřetržitě v držbě po dobu tří let (srov. §134 odst. 1 občanského zákoníku).
O tom, že dovolatelka byla dne 23. července 1999 zrušena v důsledku prohlášení konkursu na majetek svého společníka C. – R., spol. s r. o., nebylo v řízení pochyb. Tento zákonný důsledek prohlášení konkursu na majetek společníka mohli zbývající společníci odvrátit pouze dohodou o změně společenské smlouvy ve smyslu ustanovení §88 odst. 2 věty první obch. zák. Jelikož takovou dohodu nepřijali, vstoupila dovolatelka uplynutím tří měsíců od svého zrušení do likvidace.
Rozhodnutí společníků dovolatelky „o revokaci zrušení společnosti“ nemohla mít – za situace, kdy dovolatelka byla zrušena podle §88 odst. 1 písm. e) obch. zák. ze zákona – žádné právní účinky (k tomu obdobně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení a zastavení řízení ohledně dne zápisu změny odpovídá dikci ustanovení §200da odst. 6 věty druhé o. s. ř., podle něhož se – pokud rejstříkový soud rozhodl o zápisu usnesením – zápis do obchodního rejstříku provede po právní moci usnesení.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věta první a §224 odst. 1 o. s. ř. tak, že společnost nemá na jejich náhradu právo, neboť v dovolacím řízení nebyla úspěšná. V řízení, jehož se žádný další účastník, vůči němuž by toto právo bylo možno přiznat, neúčastní, ani jiný výrok nepřichází v úvahu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu