ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.841.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 841/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A. M. B. G., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1/ A. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. – C., s. r. o., a 2/ B. P. S., a. s., za účasti L. S., zastoupeného advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení na straně prvního žalovaného, o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 183/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2006, č. j. 18 Co 400/2006-307, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. března 2006, č. j. 19 C 183/2004-260, ve znění opravného usnesení ze dne 19. května 2006, č. j. 19 C 183/2004-302, Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo uloženo druhé žalované, aby do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21. prosince 2004 zastavila stavební a jiné práce (kromě zajišťovacích) a zdržela se výkonu i sjednávání jakýchkoliv stavebních a jiných prací (kromě zajišťovacích) na stavbě M. P. ve V. na ve výroku specifikovaných pozemcích a rozestavěné budově (bod I. výroku) a rozhodl o vrácení složené jistoty žalobkyni (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 21. srpna 2006 zrušil usnesení soudu prvního stupně a zastavil řízení o nařízení předběžného opatření.
Podle odvolacího soudu je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť shodný návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut (mezi týmiž účastníky) již usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2005, č.j. 18 Co 552/2005-220 (který jako odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. října 2005, č. j. 19 C 183/2004-168). Nynější návrh na nařízení předběžného opatření byl doplněn pouze o tvrzení, jejichž obsahem je polemika se závěry posledně označeného usnesení Městského soudu v Praze.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to ze všech důvodů uvedených v ustanovení §241a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka namítá, že překážka věci rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. nepřichází v úvahu u předběžného opatření, které slouží jako zajišťovací institut, s tím, že i jurisprudence představovaná předními českými procesualisty vyjadřuje ve svých odborných publikacích stanoviska, podle nichž překážka věci rozhodnuté může nastat teprve při skončení sporného řízení.
Dále dovolatelka uvádí, že návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 10. března 2006 (č. l. 147-163) vychází z jiného stavu, než který tu byl při podání návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 10. října 2005 (č. l. 237-258).
Výstavba na pozemcích pocházejících z konkursní podstaty se rozšiřuje a jejím účelem je mimo jiné zakrýt původní stav pozemků, tak, aby nemohlo být pro nedostatek důkazů posouzeno, zda existovaly podmínky pro prodej pozemků z konkursní podstaty správcem dle ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Dovolatelka se domáhá zachování původního stavu, z něhož je patrné, že neexistovaly žádné okolnosti svědčící pro použití ustanovení §19 odst. 3 ZKV, když skutečný stav na pozemcích se mění každým dnem. Nevydáním předběžného opatření dojde ke znehodnocení důkazů a podstatně se změní stav pozemků, které mají být v případě úspěchu žalobkyně ve sporu vráceny do konkursní podstaty.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Tím je současně vyloučen dovolací přezkum v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolání lze totiž podat z tohoto důvodu jen jde-li o dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), což pro tuto věc neplatí.
Nejvyšší soud se věcí dále zabýval v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
K tomu, zda nařízení opětovně navrženého předběžného opatření brání překážka věci pravomocně rozsouzené v případě, že soud předchozí návrh na nařízení předběžného opatření mezi týmiž účastníky a za stejného skutkového stavu zamítl, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve vyslovil. Učinil tak v usnesení ze dne 23. února 2005, sp. zn. 29 Odo 762/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod pořadovým číslem 71. Z tohoto usnesení se podává, že překážka věci pravomocně rozsouzené platí i pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření.
Dovolání proto v tomto ohledu opodstatněné není.
Ve zbývající části dovolání se dovolatelčina argumentace omezuje na konstatování, že návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 10. března 2006 vychází z jiného stavu, než který tu byl při podání návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 10. října 2005, aniž by ovšem uvedla, v čem tkví ona odlišnost. Takto formulované tvrzení není způsobilé vyvolat pochybnost o správnosti právního posouzení věci a stejně tak na jeho základě nelze usuzovat na existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (ve věci ve smyslu dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Podle obsahu spisu lze ostatně prostým srovnáním textu obou návrhů na nařízení předběžného opatření zjistit, že později podaný návrh se od předchozího zčásti liší vskutku jen doplněním dílčích (pro posouzení totožnosti skutku nevýznamných) argumentů a polemikou se závěry předchozího rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření z 10. října 2005.
Odvolací soud proto ani v tomto ohledu ve svých úvahách nepochybil a ty jinak vycházejí z ustálené rozhodovací praxe soudů na téma překážky věci pravomocně rozsouzené (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 46/2001, 60/2001, 31/2002 a 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto (při absenci vad řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti), dovolání zamítl podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k cíli, který dovolatelka - jak tvrdí - sleduje, totiž ponechat pozemky v původním stavu pro účely posouzení, zda mohly být prodány v intencích ustanovení §19 odst. 3 ZKV, má k dispozici jiný procesní institut, konkrétně institut zajištění důkazů ve smyslu ustanovení §78 a 78a o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. dubna 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu