ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.851.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 851/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. P. B., , jako správce konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, , proti žalované Č. o. a v. s., a. s., , zastoupené JUDr. P. G., advokátem, o zaplacení 5,000.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 62/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2006, č. j. 4 Cmo 380/2006 - 63, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2006, č. j. 17 Cm 62/2003 - 39, kterým tento soud připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila I., s. r. o.,
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že v posuzované věci soud prvního stupně své rozhodnutí nesprávně odůvodnil, když vycházel pouze ze smlouvy o postoupení pohledávky, ačkoli předmětem řízení jsou práva ze směnky. Z obsahu spisu však vyplývá, že po zahájení řízení a před jeho pravomocným skončením nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde. Indosamentem na řad společnosti byla dle čl. I §14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. převedena všechna práva ze žalované směnky na společnost. Jestliže společnost dne 20. března 2006 vyslovila se svým vstupem do řízení na místo žalobce souhlas, je usnesení soudu prvního stupně dle §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.) věcně správné – uvedl odvolací soud. Případný nesouhlas žalované se vstupem společnosti do řízení shledal právně bezvýznamným.
Námitku žalované, že občanský soudní řád na takovou situaci nepamatuje, a že práva ze směnky nelze v průběhu řízení převést, označil za nesprávnou. Právě ustanovení §107a o. s. ř. převody i přechody práv nebo povinností, které jsou předmětem soudních řízení,
upravuje. Jestliže lze v průběhu řízení převést pohledávku vzniklou ze závazkového vztahu např. postoupením, které občanský soudní řád také neupravuje, není žádný důvod pro to, aby nebylo možno v průběhu řízení převést práva ze směnky, která je již svou podstatou převoditelným cenným papírem. Proto – pokračoval odvolací soud – nastane-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod či přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne-li to žalobce a souhlasí-li se vstupem do řízení ten, kdo má vystupovat na straně žalobce, je pro postup soudu podle §107a o. s. ř. zákonný důvod. Protože v řízení byla uplatněna práva ze směnky, je touto právní skutečností indosament žalobce na společnost, jímž se převádějí všechna práva ze směnky.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že návrh ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. byl podán k soudu prvního stupně dne 20. března 2006 a téhož dne vyslovila společnost souhlas se svým vstupem do řízení na místo žalobce, avšak k indosaci předmětné směnky mělo dojít teprve dne 27. března 2006. Proto ani návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. neobsahoval a ani nemohl obsahovat odkaz na provedenou indosaci směnky.
Dovolatelka vyslovuje názor, že soudní moc je možno vykonávat pouze a výlučně v mezích zákona a skutečnost, že občanský soudní řád neupravuje postup při indosaci směnky v průběhu řízení o zaplacení směnky nelze vykládat k tíži dovolatelky nebo používat analogii s převodem „obyčejné“ pohledávky podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Namítá, že směnečné řízení má svá specifika, která nelze doplňovat účelovou analogií s klasickým řízením a jedním z těchto specifik je právě „požadavek zákona na předložení směnky v prvopisu“.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobce na vstup společnosti jako nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka. Pro rozhodnutí ve věci není podstatné, že občanský soudní řád neupravuje postup při indosaci směnky v průběhu řízení, jak se domnívá dovolatelka. Tento postup ostatně jako procesní předpis upravovat nemůže, když jde o institut práva hmotného, nikoli procesního. Převod směnky upravuje ustanovení §11 a násl. zákona č. 191/1950 Sb., a občanský soudní řád pak upravuje procesní důsledky takového převodu.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s výhradou dovolatelky, že žalobce ve svém návrhu netvrdil, že došlo k indosaci směnky, a nenavrhoval k tomuto skutkovému tvrzení provést důkaz předmětnou směnkou. Zjistil-li odvolací soud z obsahu spisu, že po zahájení řízení došlo k převodu práv ze směnky (a tuto skutečnost dovolatelka nezpochybňuje), byl jeho postup v souladu s ustanovením §107a o. s. ř.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud dovolání bez jednání zamítl (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu