ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1016.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1016/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) S. M., b) R. M., c) M. N., d) K. R., e) P. S. a f) D. s. r. o., zastoupených advokátem, za účasti 1) Y., a. s. a 2) X. CZ, s. r. o., zastoupených advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 31/2003, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2005, č. j. 8 Cmo 98/2005 - 111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně společnosti X. CZ s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do rukou jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným soudu dne 26. června 2003 se navrhovatelé domáhali
- vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Y., a. s., identifikační číslo 15 54 60 12 konané dne 24. června 2003, jímž valná hromada rozhodla o zrušení společnosti bez likvidace s převodem obchodního jmění na nástupnickou společnost Y. CZ, s. r. o. (dále též jen „druhá účastnice“), o schválení smlouvy o převzetí obchodního jmění a schválení konečné účetní závěrky, o schválení zprávy představenstva o podnikatelské činnosti společnosti za rok 2002, schválení řádné účetní závěrky a rozdělení zisku a
- prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, uzavřené mezi Y., a. s. a Y. CZ s. r. o.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2005, č. j. 50 Cm 31/2003 – 90, kterým tento soud návrh odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, tak, že řízení ve věci zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud především uvedl, že dne 1. září 2003 byla Y., a. s. vymazána z obchodního rejstříku, právním důvodem zániku byl převod obchodního jmění společnosti na Y. CZ s. r. o., která je právním nástupcem vymazávané společnosti. Usnesením ze dne 28. dubna 2004, č. j. 50 Cm 31/2003 – 82, které bylo doručeno dne 13. května 2004 zástupci navrhovatelů, vyzval soud prvního stupně podle §43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhovatele, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení soudu sdělili, zda navrhují změnu dosavadního předmětu řízení na řízení o právu na dorovnání a opraví označení účastnic v souvislosti se zápisem změn do obchodního rejstříku. Usnesení odůvodnil tím, že podání navrhovatelů ze dne 26. června 2003 nemá náležitosti, které musí návrh podle §42 odst. 4, v §79 odst. 1 o. s. ř. mít a poučil je o tom, že neopraví-li řádně podání, soud je odmítne.
Odvolací soud dále uvedl, že navrhovatelé soudu sdělili podáním datovaným 20. května 2004, že označení druhé účastnice opravují na X. P. C. s. r. o., identifikační číslo 64 83 29 88, se sídlem v H. u B., a druhému požadavku nemohou vyhovět s odůvodněním, že „změnou žalobního petitu by byli zkráceni na svém právu uvedenému v ustanovení §131 odst. 4 obchodního zákoníku“ (dále jen „obch. zák.“), „které pro případ nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z důvodů uvedených v odstavci 3 (tj. i z důvodu pravomocného povolení zápisu převodu obchodního jmění) mají vůči společnosti - právo uplatnit nárok na náhradu škody, eventuálně zadostiučinění.“
Odvolací soud uzavřel, že nebyly dány důvody pro odmítnutí návrhu na zahájení řízení, nevykazoval vady, jež by bránily jeho věcnému vyřízení; přesto však uzavřel, že v řízení o věci samé pokračovat nelze.
Návrh na zahájení řízení shledal odvolací soud srozumitelným a určitým, obsahujícím všechny náležitosti stanovené §79 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o označení druhé účastnice Y. CZ s. r. o. ke změně její obchodní firmy na X. P. C. s. r. o. došlo až dnem 3. února 2004, tedy po zahájení řízení a soud byl povinen novou obchodní firmou účastníka označovat a nebylo na místě vyzývat ho postupem dle §43 odst. 1 o. s. ř. k opravě návrhu na zahájení řízení. Odvolací soud dále neshledal správným závěr o nezbytnosti změny dosavadního předmětu řízení na řízení o právu na dorovnání postupem dle §43 odst. 1 o. s. ř., a uzavřel, že nešlo o odstranění vady návrhu, ale o existenci specifické, hmotným právem předvídané překážky řízení, která bránila tomu, aby bylo pokračováno v zahájeném řízení o neplatnost usnesení valné hromady a neplatnost smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem.
Návrh na zahájení řízení podali navrhovatelé před zápisem zrušení společnosti Y., a. s. s převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře do obchodního rejstříku, a proto je podle §220p odst. 3 obch. zák. třeba použít přiměřeně i ustanovení §220h odst. 4 obch. zák., dle kterého v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o fúzi zahájeném před zápisem sloučení do obchodního rejstříku, lze po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle 220k, jestliže takové řízení již neprobíhá. Řízení podle §220k „upravuje“ právo na dorovnání a „nic nenasvědčuje“ tomu, že by takovéto řízení již probíhalo. Tím, že navrhovatelé odmítli změnit předmět řízení, nastala procesní situace, kdy pokračování v řízení brání překážka, kterou se nepodařilo odstranit, je proto na místě postup dle §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř., tj. zastavení řízení.
Námitky navrhovatelů, odkazujících na rakouskou právní úpravu, shledal odvolací soud irelevantními, stejně tak neshledal důvod pro položení předběžných otázek Evropskému soudnímu dvoru, ani k podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení obchodního zákoníku upravujících převod obchodního jmění.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, majíce ho za „důvodné“ dle §237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatelů má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť:
řeší otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena; dovolací soud sice řešil podobné případy; nyní jsou předkládány zcela nové argumenty a právní autority,
dovolací soud dosud nevyřešil otázku, jak má dojít ke změně řízení podle §220k obch. zák. (zda automaticky nebo zda je nutný procesní úkon, jaký je okruh účastníků nového řízení atd.),
rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, a to zejména s ustanoveními §186c odst. 2 písm. c) a §756 obch. zák. a s Listinou základních práv a svobod (s ustanoveními chránícími právo na pokojné užívání majetku a právo na majetek).
Dále pak dovolatelé obsáhle argumentují k nedostatkům právní úpravy převodu obchodního jmění na akcionáře a rozporu této úpravy s Evropskou úmluvou o lidských právech, Listinou základních práv a svobod, předpisy Evropské unie a Dohodou České a Slovenské Federativní Republiky a Spolkové republiky Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic, uveřejněnou ve Sbírce zákonů pod č. 573/ 1992 Sb. (dále jen „dohoda“).
Dovolatelé rovněž napadají závěr odvolacího soudu týkající se tzv. konverze řízení, dle kterého v řízení lze pokračovat jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo na řízení podle §220k obch. zák. Žádají, aby Nejvyšší soud, nedospěje-li k eurokonformnímu výkladu ve smyslu, že právo na podání žaloby na neplatnost usnesení valné hromady nelze vyloučit, věc předložil Evropskému soudnímu dvoru se žádostí o odpovědi na otázku, zda jsou ustanovení §220 odst. 3 a 4 obch. zák. v souladu se Třetí směrnicí.
X. P. C. s. r. o. ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání není přípustné, když dle jejího názoru rozhodnutí chybí po právní stránce zásadní význam. Argumentuje na podporu závěru souladu napadených rozhodnutí s hmotným právem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a pro případ, že shledá dovolání přípustným, je zamítl.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl návrh na zahájení řízení tak, že řízení zastavil podle ustanovení §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 53/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže dovolání dle §237 o. s. ř. přípustné není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že i kdyby bylo v projednávané věci dovolání přípustné, bylo by vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2008, zjevně bezdůvodné.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal X. P. C. s. r. o. náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g) a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006 a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v témže znění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. června 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu