ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1133.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1133/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci úpadkyně D. P., zastoupené JUDr. I. W., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 K 26/2002, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2006, č. j. 2 Ko 37/2006-340, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. února 2006, č. j. 36 K 26/2002-319 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. února 2006, č. j. 36 K 26/2002-324), Krajský soud v Praze schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty. (dále též jen „konečná zpráva“), podle které příjmy konkursní podstaty činí 3.057.910,36 Kč, výdaje z konkursní podstaty činí 1.995.872,23 Kč (z čehož odměna správce konkursní podstaty činí 492.291,04 Kč a jeho výdaje 8.124.98 Kč) a zůstatek k rozdělení (mezi věřitele) činí 1.062.038,12 Kč.
Soud poukázal na to, že proti konečné zprávě, předložené mu správcem konkursní podstaty 8. listopadu 2005, vyvěšené na úřední desce soudu 24. listopadu 2005, nebyly podány žádné námitky a sám důvody, pro které by ji schválit neměl, neshledal.
K odvolání úpadkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud uzavřel, že námitky úpadkyně proti konečné zprávě (uplatněné až při jednání soudu prvního stupně konaném 6. února 2006) jsou opožděné a vyloučil - v rámci posuzování důvodnosti odvolání - možnost dodatečné změny konečné zprávy. Uvedl, že při jednání o konečné zprávě nelze již zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě podle ustanovení §29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Účastník konkursu, který nepodal včasné námitky proti konečné zprávě, tím podle odvolacího soudu akceptoval údaje předložené správcem konkursní podstaty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ a §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dovolání rozebírá důvody, jež jí přivedly k úpadku, poukazuje na to, že ačkoli celková cena majetku zahrnutého do konkursní podstaty činila 15 miliónů Kč, ten byl účelově zpeněžen pouze na 4.800.000,- Kč. Dále správci konkursní podstaty vytýká pochybení také při vymáhání jejích pohledávek vůči I. Z. a společností O., s. r. o.; poukazujíc i na to, že nepožádal o prominutí penále příslušný finanční úřad.
Další „nesrovnalost při vyhotovování konečné zprávy“ spatřuje dovolatelka v tom, že na její námitky proti konečné zprávě nebyl vzat zřetel.
Správce ve vyjádření k dovolání oponuje závěrům dovolatelky o pochybeních v průběhu konkursního řízení, nemaje dovolání za přípustné.
Zástupce věřitelů ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s jednotlivými skutkovými tvrzeními dovolatelky a navrhuje dovolání (jako účelově podané) zamítnout.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy, může být přípustné toliko podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.).
O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že námitky úpadkyně proti konečné zprávě jsou opožděné a proto k nim nelze přihlédnout. Tento závěr dovoláním není napaden. Není-li dovoláním zpochybněna správnost závěru, že námitky proti konečné zprávě jsou opožděné, je vyloučeno zabývat se opodstatněností námitek proti konečné zprávě (srov. shodně např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud tudíž dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první, o. s. ř.), odmítl ( §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu