ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1205.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1205/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela ve věci navrhovatelek a) S. F. a. s., b) C. C. C., s. r. o., zastoupených advokátem, o zmocnění navrhovatelek ke svolání valné hromady společnosti P., b. z., a. s., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 37 Cm 82/2003, o dovolání navrhovatelek proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 25. ledna 2006, č.j. 14 Cmo 156/2005-89, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatelky jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně společnosti P., b. z., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. M. B.
Odůvodnění:
Soud prvého stupně usnesením ze dne 27. října 2004 č.j. 37 Cm 82/2003-56 zmocnil navrhovatele „společně a nerozdílně“ ke svolání valné hromady společnosti P., b. z., a. s. (aniž specifikoval pořad jednání valné hromady). Vyšel ze skutkového závěru, že navrhovatelé jakožto akcionáři vlastnící akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje tři procenta základního kapitálu společnosti P., b. z., a. s. (dále jen „společnost“), jejíž základní kapitál je vyšší než 100,000.000,- Kč, dne 12. května 2003 doručili společnosti žádost o svolání mimořádné valné hromady s pořadem jednání:
1) zpráva představenstva a dozorčí rady o stavu společnosti,
2) návrh na uložení pokynu představenstvu k vypracování forenzního auditu či due diligence,
3) schválení návrhu ad 2.
Představenstvo společnosti svolalo valnou hromadu na den 20. června 2003, ale učinilo tak na žádost jiného akcionáře (V., a. s.), který požadoval svolání valné hromady s pořadem jednání „rozhodnutí o změně podoby akcií“. S jeho souhlasem zařadilo na program také body požadované navrhovateli. Souhlas navrhovatelů s tímto postupem si nevyžádalo. Valná hromada společnosti se dne 20. června 2003 konala, a kromě bodů navržených navrhovateli projednala i bod navržený akcionářem V., a.s. Soud prvého stupně uzavřel, že nevyžádalo-li si představenstvo souhlas navrhovatelů se zařazením dalšího bodu na pořad jednání jimi požadovaný, a bez jejich souhlasu tento bod na pořad jednání valné hromady zařadilo, porušilo ustanovení §181 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a jsou tedy splněny podmínky pro zmocnění navrhovatelů ke svolání valné hromady postupem dle §181 odst. 3 téhož zákona.
K odvolání společnosti Vrchní soud v P. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl. Přitom uzavřel, že projednala-li valná hromada záležitosti navržené navrhovateli, byl účel institutu §181 obch. zák. naplněn. Skutečnost, že na téže valné hromadě byl projednán i bod navržený jiným akcionářem, nijak nezmařila projednání záležitostí navržených navrhovateli. Navíc poukázal na příliš široký petit návrhu, v němž není uveden pořad jednání valné hromady, k jejímuž svolání mají být navrhovatelé zmocněni, což je – dle názoru odvolacího soudu – samo o sobě také důvodem pro nevyhovění návrhu.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly navrhovatelky dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovolávajíce se co do důvodu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že jimi navrhovaný pořad jednání valné hromady mohl být doplněn pouze s jejich souhlasem. Návrhy obsažené v jednotlivých žádostech by bylo možno „spojit“ v případě souhlasu všech osob, které o svolání valné hromady požádaly. Představenstvo společnosti se však o získání souhlasu navrhovatelek ani nepokusilo. Postupem představenstva společnosti byl zcela popřen význam posledních dvou vět §181 odst. 2 obch. zák. Ohledně nedostatku petitu návrhu pak poukazují na to, že program byl v návrhu přesně popsán, přičemž měl-li odvolací soud za to, že návrh není dostatečný, měl postupovat dle §43 odst. 1 o. s. ř.
Společnost ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že zmocnění akcionáře ke svolání valné hromady, obsažené ve výroku rozhodnutí soudu, musí obsahovat pořad jednání této valné hromady, neboť zmocnění se nevztahuje na svolání jakékoliv valné hromady, nýbrž pouze na svolání valné hromady k projednání záležitostí, navržených akcionářem podle §181 odst. 1 obch. zák.
Jestliže by z návrhu nebylo zřejmé, jaký má být pořad jednání valné hromady, k jejímuž svolání se navrhovatel domáhá zmocnění, byl by návrh neúplný ve smyslu §79 odst. 1 a §43 odst. 1 o. s. ř. V takovém případě je však třeba postupovat dle §43 odst. 2 o. s. ř., a nikoliv návrh bez dalšího zamítnout jako mající „příliš široce formulovaný petit“.
V projednávané věci navíc Nejvyšší soud nepovažuje návrh na zmocnění ke svolání valné hromady za neúplný. Ačkoliv navrhovatelé nepojali popis pořadu jednání valné hromady do petitu návrhu, z obsahu návrhu (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zcela zřejmé, že se domáhali zmocnění ke svolání valné hromady s pořadem jednání tak, jak je popsán výše. Postup dle §43 odst. 2 o. s. ř. proto v dané věci není na místě.
Odvolací soud tedy pochybil, založil-li své rozhodnutí i na závěru, podle kterého je petit návrhu „formulován tak široce, že nemá v §181 obch. zák. oporu, a proto nelze žalobě vyhovět“. Tato vada řízení však neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť druhý důvod pro zamítnutí žaloby, jak je vyloženo dále, dán byl.
Ustanovení §181 odst. 2 věta druhá a třetí obch. zák. umožňuje představenstvu doplnit navržený pořad jednání mimořádné valné hromady pouze se souhlasem akcionářů, kteří o její svolání požádali. Obdrží-li představenstvo žádosti více akcionářů, platí uvedené pro žádost každého z nich. V případě, že se navržené pořady jednání navzájem neshodují, musí si představenstvo, chce-li k jejich projednání svolat jedinou valnou hromadu, zajistit souhlas všech osob, jež o svolání valné hromady požádaly. V opačném případě, svolá-li jedinou valnou hromadu k projednání různých záležitostí navržených více akcionáři, aniž by si vyžádalo souhlas každého z nich s doplněním jimi navržených pořadů jednání o body, navržené ostatními žádajícími akcionáři, poruší povinnost uloženou mu v §181 odst. 2 věta poslední obch. zák. Porušení této povinnosti však není jediným předpokladem pro vyhovění žádosti akcionáře (akcionářů) podle §181 odst. 3 obch. zák.
Konala-li se valná hromada s pořadem jednání obsahujícím záležitosti navržené akcionářem v jeho žádosti, podané dle §181 odst. 1 obch. zák., doplněným o další body, aniž by akcionář dal k doplnění pořadu jednání souhlas, může jej soud zmocnit ke svolání valné hromady s jím navrhovaným pořadem jednání pouze tehdy, byla-li konaná valná hromada úspěšně napadena podle §183 obch. zák. nebo zamítl-li rejstříkový soud návrh na zápis skutečností, vyplývajících z usnesení této valné hromady (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2000, sp. zn. 32 Cdo 2717/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2001, pod číslem 55). V řízení o zmocnění akcionáře ke svolání valné hromady proto musí soud zkoumat, zda navrhované záležitosti již nebyly projednány valnou hromadou a v kladném případě zda usnesení této valné hromady, týkající se navrhovaných záležitostí, byla shledána neplatnými v řízení podle §183 obch. zák. ve spojení s §131 obch. zák. nebo v řízení před rejstříkovým soudem.
Krajský soud v H. K. usnesením ze dne 14. července 2004, sp. zn. 37 Cm 149/2003, vyslovil neplatnost všech usnesení valné hromady společnosti, konané dne 20. června 2003. Vrchní soud v P. usnesením ze dne 2. listopadu 2004, sp. zn. 14 Cmo 40/2005, rozhodnutí prvoinstančního soudu změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení napadené valné hromady společnosti zamítl. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 524/2006 byla obě citovaná rozhodnutí zrušena a věc vrácena Krajskému soudu v H. K. k dalšímu řízení.
Ze shora uvedeného rezultuje, že projednala-li valná hromada společnosti záležitosti, obsažené v žádosti navrhovatelů, aniž by byla neplatnost jejích usnesení vyslovena soudem v řízení podle §183 obch. zák. ve spojení s §131 obch. zák. (přezkum rejstříkovým soudem nepřichází v projednávané věci v úvahu), nelze návrhu na zmocnění navrhovatelů ke svolání valné hromady vyhovět. Usnesení, jímž byl návrh zamítnut proto, že usnesení valné hromady, jež záležitosti projednala, nebyla (dosud) prohlášena neplatnými, netvoří pro nedostatek totožnosti věci překážku rei iudicatae (§104 odst. 1, §167 odst. 2, §159a odst. 5 o. s. ř.) pro (případný) další návrh, který by byl podán, resp. o němž by soud rozhodoval po právní moci rozhodnutí, jímž by byla vyslovena neplatnost napadených usnesení valné hromady. Odvolací soud tedy nepochybil, zamítl-li návrh na zmocnění navrhovatelů ke svolání valné hromady proto, že záležitosti uvedené v navrženém pořadu jednání již byly valnou hromadou projednány, aniž by příslušná usnesení byla prohlášena neplatnými.
Jelikož se dovolatelkám prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelek bylo zamítnuto a úspěšné společnosti vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Účelně vynaložené náklady společnosti sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni, určené podle §7 písm. g), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, jež činí 5.000,- Kč, a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč, stanovené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. ledna 2008
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu