ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1468.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1468/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele L. d. v K., lidového družstva podle zákona č. 53/1954 Sb., zastoupeného Doc. JUDr. Ing. M.P., CSc., advokátem, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. Dr 355, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2006, č. j. 8 Cmo 261/2005-82, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. listopadu 2004, č. j. F 21412/03, Dr 355-48, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh na zápis změn L. d. v K., lidového družstva podle zákona č. 53/1954 Sb. (dále též jen „lidové družstvo“), do obchodního rejstříku.
Odvolací soud citoval ustanovení §32 a §36 zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, uzavíraje, že z žádného ustanovení tohoto zákona, ani z ustanovení zákona č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, nevyplývá, že by lidové družstvo mohlo zaniknout pouhým výmazem z podnikového rejstříku.
Na tomto základě dovodil, že – bylo-li lidové družstvo vymazáno z podnikového rejstříku, avšak s výmazem z podnikového rejstříku nespojovaly právní předpisy platné v době jeho provedení zánik družstva a současně „nebylo prokázáno“ jeho zrušení či sloučení s jiným družstvem – „nebyl prokázán“ zánik lidového družstva. L. d. tak existuje – má způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu), byť není zapsáno v obchodním rejstříku.
Odvolací soud se nicméně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že není možno provést „změnu zápisu“ v obchodním rejstříku u osoby, která v obchodním rejstříku zapsána není a usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo lidové družstvo dovolání, přisuzujíc napadenému rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel vysvětluje, že na své nepřerušené právní existenci trvá proto, aby si udržel vlastnické právo k majetku, který měl v době výmazu z podnikového rejstříku. Tvrdí, že „zánik družstva nikdy nebyl spojen pouze se zápisem družstva (výmazem) z rejstříku, ale vždy mu musel předcházet úkon orgánu družstva nebo rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu (družstevního svazu) o zrušení družstva“. Namítá, že jeho výmaz z podnikového rejstříku, byť povolený soudem, „neměl žádný hmotněprávní základ“ (v podobě usnesení členské schůze nebo rozhodnutí k tomu příslušného orgánu) a nemohl proto vyvolat účinek jeho zániku.
Dovolatel je přesvědčen, že pokud „v roce 1991 vydaný“ obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“) v ustanovení §768 odst. 1 deklaroval, že „zápisy v podnikovém rejstříku vedeném podle dosavadních právních předpisů se považují za zápisy v obchodním rejstříku podle tohoto zákona“, měl nepochybně na mysli zápisy, které byly provedeny v souladu se zákonem a nikoli zápisy nicotné, které byly jen „projevem zvůle tehdejších mocných“. I v případě dovolatele měl tedy rejstříkový soud převzít poslední v souladu s právem provedený zápis, převést jej do obchodního rejstříku a od něj pokračovat v dalších zápisech změn. Pokud to neučinil již v okamžiku nabytí účinnosti obchodního zákoníku, resp. pokud na to, že poslední zápis v podnikovém rejstříku není jen v rozporu s právem, ale „nemá s právem vůbec nic společného“, přišel rejstříkový soud až v souvislosti s návrhem dovolatele na zápis změn do obchodního rejstříku, měl stejným způsobem postupovat, jakmile to zjistil. Podle dovolatele lze za správný a platný (zápisy v obchodním rejstříku počínající) zápis považovat nikoli zmíněný výmaz dovolatele, ale poslední zápis výmazu předcházející.
Připouštěje, že neprošel přeměnou podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále též jen „transformační zákon“) a měl by tudíž vstoupit do likvidace, dovolatel trvá na tom, že (i proto, aby mohla být zahájena likvidace) musí být nejprve do obchodního rejstříku zapsán.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce možnosti zápisu (změn) dovolatele do obchodního rejstříku.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci je třeba vyjít z toho, že s účinností k 1. lednu 1992 byla zrušena dosavadní právní úprava družstevnictví a nahrazena právní úpravou družstev v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku. Obchodní zákoník řeší přizpůsobení právní povahy dosavadních družstev v ustanovení §765, jež odkazuje na komplexní úpravu přeměn družstev, vzniklých před účinností obchodního zákoníku, na družstva podle obchodního zákoníku, obsaženou v transformačním zákoně.
Z ustanovení §765 odst. 1 obch. zák. přitom vyplývá bezvýjimečná povinnost všech družstev, která vznikla před účinností obchodního zákoníku, přeměnit se na společnosti nebo družstva podle obchodního zákoníku způsobem, který stanoví transformační zákon. Přeměněná družstva byla povinna (ve lhůtě stanovené transformačním zákonem) přizpůsobit své stanovy obchodnímu zákoníku a předložit je rejstříkovému soudu spolu s návrhem na zápis potřebných změn v obchodním rejstříku. Zápisem změn se pokládala dosavadní družstva za družstva založená podle obchodního zákoníku (§765 odst. 2 obch. zák.).
Družstva, jež se způsobem, který stanoví transformační zákon, nepřeměnila na společnosti nebo družstva podle obchodního zákoníku, proto nemohou být podle ustanovení §765 obch. zák. do obchodního rejstříku zapsána (i kdyby své stanovy přizpůsobila obchodnímu zákoníku). Taková družstva však nemohou být do obchodního rejstříku zapsána ani podle žádného jiného ustanovení zákona.
Lze tedy uzavřít, že do obchodního rejstříku mohou být zapsána pouze družstva přeměněná způsobem, který stanoví transformační zákon. Družstva, která procesem transformace neprošla, se do obchodního rejstříku nezapisují. Jejich právní povaha se řídí dosavadními právními předpisy a stanovami (§765 odst. 3 obch. zák.).
Tento závěr platí i pro dovolatele, domáhajícího se, aby do obchodního rejstříku byly zapsány změny, vyplývající mimo jiné i z rozhodnutí jeho „valné hromady a členské schůze“, konané dne 9. března 2003, o změnách stanov tak, aby jejich obsah byl v souladu s obchodním zákoníkem. Dovolatel však – jak sám připouští – neprošel transformací.
Návrhu na zápis požadovaných změn tudíž nelze vyhovět proto, že dovolatel – jako lidové družstvo, které nebylo přeměněno způsobem stanoveným transformačním zákonem – nemůže být do obchodního rejstříku zapsán.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy ve výsledku správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu