Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2008, sp. zn. 29 Odo 1513/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1513.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1513.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1513/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. F. Z, zastoupeného JUDr. A.V., advokátkou, se, za účasti B. d. H. t., , zastoupeného Mgr. I. T., advokátem, , o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 26/2003, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2006, č. j. 5 Cmo 69/2006-88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výroku ve věci samé usnesení ze dne 11. června 2004, č. j. 6 Cm 26/2003-46, ve znění opravného usnesení ze dne 12. ledna 2006, č. j. 6 Cm 26/2003-76, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení členské schůze B. d. H. t. (dále jen „družstvo“) ze dne 20. února 2003, kterým členská schůze pod bodem 7 schválila změnu paušálních náhrad na odměny a postup představenstva při doplacení daně z příjmů fyzických osob a závislé činnosti finančnímu úřadu a úhradu této daně i pro další období, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho závěr, že postup, kterým členská schůze družstva dne 20. února 2003 schválila pod bodem 7 změnu paušálních náhrad na odměny členů představenstva a postup představenstva při doplacení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti finančnímu úřadu a úhradu této daně pro další období, byl v souladu se zákonem. Šlo o dodatečnou specifikaci toho, že schválená výše odměn členů představenstva je výší čistou, tj. po zdanění a odvodech, a projev vůle členské základny družstva zachovat tuto čistou výši odměn i pro budoucí období. K námitce navrhovatele, že družstvo při rozhodování o zvýšení odměn členů představenstva o daň z příjmu na další tříleté funkční období a o doplacení daně z příjmu z odměn vyplácených členům představenstva za uplynulé tři roky z prostředků družstva, postupovalo v rozporu s ustanovením §69 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, odvolací soud uvedl, že z obsahu usnesení členských schůzí družstva ze dne 10. května 2000 a 20. února 2003 vyplývá, že členům orgánů družstva měly být za jejich činnost vypláceny určité peněžní částky. Tyto částky představují příjmy členů orgánů družstva za výkon jejich funkce a jsou zahrnuty mezi příjmy ze závislé činnosti, jak má na mysli ustanovení §6 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Příjem ze závislé činnosti - pokračoval odvolací soud - podléhá dani z příjmu fyzických osob, a pokud družstvo tento fakt nezohlednilo ihned po stanovení výše odměn, správce daně mu následně vyměřil daň v souladu s ustanovením §69 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. (správně č. 337/1992 Sb.). Pokud družstvo zálohově příjmy svých členů nezdaňovalo, porušilo povinnost uloženou ustanovením §38h odst. 1 až 3 zákona č. 337/1992 Sb. (správně č. 586/1992 Sb.), ale členové statutárního orgánu družstva se tímto postupem na úkor družstva neobohacovali a nepřijímali více než bylo členskou schůzí schváleno. Odvolací soud dále s ohledem na povinnost zkoumat, zda napadené usnesení členské schůze je v souladu s právními předpisy nebo stanovami družstva, přičemž při tomto přezkumu není vázán obsahem námitek člena družstva [§242 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jenobch. zák.)], opakoval dokazování listinami a zjistil, že postup při svolávání napadené členské schůze byl v rozporu se zákonem, když program této členské schůze uvedený v pozvánce pod bodem 5 - organizační, zahrnující i stanovení odměn členů představenstva, byl neurčitý. K tomu však uzavřel, že toto porušení právních předpisů mělo za následek jen nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se rozhodnutí podle §131 odst. 1 a odst. 3 obch. zák., a nemělo závažné právní následky. I kdyby se na základě zcela určitého programu schůze v pozvánce zúčastnili napadené členské schůze všichni členové družstva, nezměnilo by to nic na výsledku hlasování o stanovení odměn členů představenstva, když pro tento bod usnesení členské schůze hlasovalo všech 27 přítomných z celkového počtu 43 členů družstva. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, považuje rozhodnutí za zásadně právně významné, neboť „jak prvoinstanční tak odvolací soud buď nepochopily nebo ignorovaly základní terminologii daňových předpisů, což vedlo v konečném důsledku k zaujetí právního názoru obou soudů, že totiž zákon o dani z příjmu č. 586/1992 Sb. a zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., lze měnit usnesením členské schůze družstva“. Konkrétně dovolatel soudům vytýká, že nerozlišují pojem poplatník a plátce daně, a proto zaujaly stanovisko, jako kdyby bylo totožné, je-li sražena daň ze závislé činnosti členu představenstva družstva, jako poplatníkovi daně, nebo jestli družstvo samo jako plátce daně zaplatí daň ze závislé činnosti ze svých prostředků. Vyjadřuje názor, podle něhož postupem družstva (resp. členů představenstva) došlo k daňovému úniku poplatníků, když daň ze závislé činnosti byla zaplacena nikoliv z příjmu fyzických osob, ale z finančních prostředků družstva. V důsledku obcházení daňových předpisů platí družstvo již pět let daň ze mzdy za své zaměstnance ze svých prostředků a dlouhodobě tak poškozuje členy družstva a zvýhodňuje samotné poplatníky. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Přitom musí jít o takovou právní otázku, která má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti vůbec (pro jejich judikaturu). Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že postup členské schůze, jímž schválila změnu paušálních náhrad za odměny členů představenstva tak, že tyto náhrady byly zvýšeny o daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, schválila úhradu této daně i pro další období a doplacení daně z příjmů fyzických osob podle rozhodnutí finančního úřadu, byl věcně správný. Tento závěr odvolacího soudu nelze považovat za zásadně právně významný, protože vychází z posouzení konkrétního postupu členské schůze, které je významné jen pro projednávanou věc, nikoliv z hlediska rozhodovací činnosti soudů. Přitom způsob stanovení náhrad za odměny členů orgánů družstva tak, že jejich výše zahrnuje i daň z příjmů, není ani v rozporu se zákonem (ustanovením §38h odst. 1 a 3 zákona č. 586/1992 Sb.). Pokud členská schůze schválila rovněž doplacení daně z příjmů fyzických osob na základě rozhodnutí finančního úřadu, rozhodovala o splnění povinnosti, která družstvu byla uložena správcem daně podle ustanovení §38h odst. 2, 3, 5, 6 a 7 zákona č. 586/1992 Sb. a §69 zákona č. 337/1992 Sb., a kterou by družstvo muselo splnit, i kdyby členská schůze o této povinnosti nerozhodovala nebo ji neschválila. Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. října 2008 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/30/2008
Spisová značka:29 Odo 1513/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1513.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-03