ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1533.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1533/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele M. P., zastoupeného Mgr. M. Ž., advokátem, za účasti 1) J. H., 2) R. H., a 3) K. Ř., o určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 453/2004, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2006, č. j. 8 Co 1368/2006-132, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2006, č. j. 8 Co 1368/2006-132 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2006, č. j. 23 C 453/2004-100, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. února 2006, č. j. 23 C 453/2004-100, určil, že smlouva o převodu členství v „B. d. N.“ a s tím spojených práv a povinností k bytu č. 10 ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 2123, (dále jen „byt“), uzavřená mezi J. H. a R. H. jako převádějícími a K. Ř. dne 11. června 2001 (dále jen „smlouva o převodu“), je neplatná.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že J. H. a R. H. jako převodci uzavřeli dne 20. února 2001 s navrhovatelem jako nabyvatelem platnou smlouvu o převodu členských práv a povinností v družstvu vztahujících se k bytu podle ustanovení §230 obchodního zákoníku. Následně uzavřená smlouva o převodu týchž práv a povinností v družstvu je proto neplatná podle ustanovení §37 odst. 2 občanského zákoníku, neboť v době jejího uzavření manželé H. již práva a povinnosti vztahující se k bytu neměli a převáděli tak plnění nemožné.
K odvolání K.Ř. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl.
Odvolací soud opakoval dokazování smlouvou o převodu a zjistil, že byla uzavřena na straně převádějící J. a R.H. a na straně nabyvatelů K. Ř. a nezletilou K. H. Zabývaje se otázkou pasivní věcné legitimace účastníků řízení dospěl k závěru, že domáhá-li se navrhovatel určení neplatnosti vícestranného právního úkonu, musí být účastníky řízení všichni účastníci tohoto úkonu, případně jejich nástupci, neboť o jejich právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Absence účastnice smlouvy K. H. v řízení způsobuje nedostatek pasivní věcné legitimace na straně účastníků a je důvodem pro zamítnutí žaloby. Otázkou důvodnosti žaloby ani existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se s ohledem na tento závěr již nezabýval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování pasivní věcné legitimace účastníků opomněl, že K. H., které bylo v době podpisu smlouvy o převodu osm a půl roku, smlouvu sama ani svým zástupcem nepodepsala. Nebyla tedy účastníkem tohoto smluvního vztahu, a nemohla tak vystupovat ani jako účastník řízení. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
U přípustného dovolání se Nejvyšší soud ze své povinnosti zabýval zjištěním, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny a shledal, že řízení je takovou vadou postiženo.
Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích 29. dubna 2004 a bylo vedeno pod sp. zn. 23 C 146/2004. V tomto řízení bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 26. července 2004, č. j. 23 C 146/2004-32, tak, že se určuje neplatnost smlouvy o převodu. Rozsudek nabyl právní moci 31. srpna 2004. K návrhu J. H. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. října 2004, č. j. 23 C 343/2004-8, povolil obnovu řízení. V obnoveném řízení věc znovu projednal a rozhodl rozsudkem ze dne 20. února 2006, č. j. 23 C 453/2004-100, shodně jako v původním řízení, tedy tak, že určil neplatnost smlouvy o převodu. O odvolání účastnice K. Ř. pak rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem, proti němuž navrhovatel podal dovolání.
Podle ustanovení §235h odst. 1 o. s. ř. byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.
Z popsaného průběhu řízení před a po obnově vyplývá, že postup soudu prvního stupně poté, kdy povolil obnovu řízení, nebyl správný, jestliže o věci znovu rozhodl rozsudkem, navíc se shodným výrokem jako v původním řízení. Vzhledem k tomu, že původní a obnovené řízení tvoří jeden celek, shledal-li soud prvního stupně, že rozhodnutí ve věci v původním řízení je věcně správné, měl podle ustanovení §235h odst. 1 o. s. ř. návrh na jeho změnu usnesením zamítnout.
Odvolací soud k této vadě v odvolacím řízení nepřihlédl a nezhojil ji, a odvolání projednal a rozhodl rozsudkem označeným v záhlaví tak, že návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu zamítl. Přitom měl svůj měnící rozsudek formulovat tak, aby bylo zjevné, že se jím mění původní rozsudek ze dne 26. července 2004. Existuje tak rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2004, č. j. 23 C 146/2004-32, který v důsledku procesního pochybení soudů nižších stupňů nadále určuje (nebyl změněn ani jinak odklizen), že smlouva o převodu je neplatná, a vedle něj rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2006, č. j. 8 Co 1368/2006-132, kterým byl tentýž návrh v obnoveném řízení zamítnut.
Z uvedeného je zřejmé, že řízení před odvolacím soudem i soudem prvního stupně je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí členská práva a povinnosti v družstvu, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení rozhodnutí však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu