ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.188.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci úpadce O. K., zastoupeného advokátem, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 227 K 62/99, o návrhu úpadce na zrušení konkursu, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 24. srpna 2005, č. j. 2 Ko 27/2004-597, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. července 2003, č. j. 227 K 612/99-561, Krajský soud v B. zamítl úpadcův návrh na zrušení konkursu na jeho majetek.
Soud především dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení konkursu ve smyslu ustanovení §44 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) nejsou dány, jelikož dlužník nedoložil, že by ve smyslu §67c ZKV byla převážným předmětem jeho činnosti zemědělská prvovýroba a zejména se neodvolal proti usnesení o prohlášení konkursu.
K odvolání úpadce Vrchní soud v O. usnesením ze dne 24. srpna 2005, č. j. 2 Ko 27/2004-597 ( nyní žurnalizovaném na č. l. 690) potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud uzavřel, že to, že úpadce bylo možné v době prohlášení konkursu považovat za fyzickou osobu, jejímž převážným předmětem činnosti byla zemědělská prvovýroba, není podstatné pro posouzení věcné správnosti rozhodnutí krajského soudu. Jde o překážku prohlášení konkursu, nikoli však již o předpoklad dalšího pokračování v konkursním řízení. Proto také nejde o důvod pro zrušení konkursu ve smyslu §44 odst. 1 písm. a/ ZKV.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené usnesení je v rozporu s hmotným právem a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že skutečnost, že dlužník je osobou, jejímž převážným předmětem činnosti byla zemědělská prvovýroba, je překážkou prohlášení konkursu nikoli překážkou dalšího pokračování konkursního řízení. Tyto závěry jsou podle dovolatelova názoru především v rozporu s ustanoveními §12 a §67c ZKV, neboť v době prohlášení konkursu nebyly splněny podmínky dané pro toto prohlášení hmotným právem. Byl-li proto konkurs prohlášen, ač proto nebyly splněny podmínky, pak došlo k pochybení soudu. Jde o nezhojitelnou vadu, kterou není možné dodatečně odčinit způsobem popsaným v rozhodnutích soudů nižších stupňů.
Odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005. Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve stejném znění.
Dovolatel svá tvrzení výslovně nepřiřadil žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanoveních §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z obsahového hlediska však jimi zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, čemuž odpovídá dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř.
O případ podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud nemá, když otázkou předloženou mu dovolatelem k řešení zodpověděl v obecné rovině (při výkladu §44 odst. 1 písm. a/ ZKV) již v usneseních uveřejněných pod čísly 29/2006 a 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a konkrétněji pak (při výkladu §44 odst. 1 písm. a/ ZKV a §67c ZKV) v usnesení ze dne 27. dubna 2006, č. j. 29 Odo 264/2004-543 a v usnesení ze dne 27. února 2008, č. j. 29 Odo 187/2006-659. Obě posledně označená usnesení jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu, přičemž ve druhém z nich Nejvyšší soud jednoznačně uzavřel, že důvodem pro zrušení konkursu ve smyslu §44 odst. 1 písm. a/ ZKV není skutečnost, že prohlášení konkursu bránila překážka uvedená v §67c ZKV.
Napadené usnesení je s těmito judikatorními závěry, od nichž Nejvyšší soud nevidí důvodu se odchýlit ani v této věci, v souladu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu