ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1062.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1062/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 To 211/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 173/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 12 T 173/2007, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že dne 19. 9. 2006 v době kolem 16 hod. v B., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil motorové vozidlo tovární značky Ford Transit, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR OOP Brno - Královo Pole, kdy následným vyšetřením odebrané krve mu byla zjištěna hladina alkoholu v krvi nejméně 2,28 g/kg. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě Městského státního zastupitelství ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 2 Zt 569/2006, jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený V. R. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného směřujícím toliko do výroku o trestu zákazu činnosti z výše uvedeného rozsudku, a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) podaného v neprospěch obviněného, směřujícího do zprošťujícího výroku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 To 211/2008, jímž obě odvolání zamítl. Odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř. a odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Své rozhodnutí, pokud jde o zamítnutí odvolání obviněného, založil odvolací soud na písemném vyjádření obviněného doručeném Městskému soudu v Brně dne 28. 1. 2008, tedy ještě před písemným vyhotovením rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 171 spisu), z něhož vyplývá, že se vzdává práva na odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 5. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým současně ve výroku o trestu zákazu činnosti napadl rozhodnutí soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že uložením trestu zákazu činnosti soudem prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soud nedostatečně vyhodnotil jeho dosavadní bezúhonnost, doznání a to, že jeho jednáním nevznikla škoda. Dále v rámci tohoto důvodu namítl, že soud správně neposoudil skutečnost, že již byl za tentýž skutek potrestán, a to rozhodnutím Magistrátu města Brna, a byla mu uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Krajský soud jako soud odvolací poté nesprávně rozhodl, když jeho odvolání zamítl, přestože využil poučení z doručeného rozsudku nalézacího soudu o možnosti podat řádný opravný prostředek.
Na základě výše uvedeného pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a přikázal, aby soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství. K dnešnímu dni neobdržel Nejvyšší soud České republiky písemné podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva se k dovolání vyjádřit, popř. uvedla zda využívá práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší stání zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by byl dovolací soud povinen vyčkat.
Obviněný V. K. je podle §265d odst. 1 písm. g) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), a také to, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení §265a tr. ř. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům:
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl.
Na základě předloženého spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 173/2007, Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci obviněný V. K. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 12 T 173/2007, uplatnil odvolání za situace, kdy byl vyhlášení rozsudku - včetně poučení o opravných prostředcích - soudem prvního stupně přítomen. Stejně tak byla vyhlášení rozsudku přítomna i jeho obhájkyně. Ještě před doručením písemného vyhotovení vyhlášeného rozsudku obviněný zaslal Městskému soudu v Brně výslovné písemné prohlášení, že se vzdává práva na odvolání (č. l. 171 spisu). Za těchto okolností nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat, ale musel postupovat podle §253 odst. 1 tr. ř. a odvolání zamítnout jako odvolání podané osobou, která se práva na něj před tím výslovně vzdala. Rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části nemohl být přezkoumán ani z podnětu odvolání státního zástupce, byť bylo podáno v neprospěch obviněného, a to proto, že směřovalo toliko do výroku, jímž byl obviněný zproštěn ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a bylo rovněž odvolacím soudem pod bodem II. podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že v posuzovaném případě mohl obviněný dovolání přípustně uplatnit jedině na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. námitkou, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (tj. např. proto, že odvolání bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako podané osobou, která se ho výslovně vzdala, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo). Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že podané dovolání nelze považovat za přípustné, neboť dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuelně změnit rozsudek soudu prvního stupně (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb Rt).
Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl, že se dovolání obviněného V. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková