ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1132.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1132/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2008 o dovolání podaném R. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 14/2008 ze dne 20. 3. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 8/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 8/2007 ze dne 18. 12. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal R. J. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 4 To 14/2008 ze dne 20. 3. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. J. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nezjistily především skutkový stav věci tak, aby o něm nebylo důvodných pochybností, zejména potom musí být prokázána příslušná forma zavinění. V posuzované věci tomu tak patrně není, když nebyla vyvrácena obhajoba dovolatele, že nepravé peníze, které později užil jako pravé, získával (jako číšník) od zákazníků, kteří jimi na jeho pracovišti platili. Pokud mu tedy nebylo známo, že se jedná o falešné peníze, musí tato skutečnost mít zásadní vliv na právní hodnocení jeho jednání, což by mohlo vést soudy k tomu, že by mohlo být právně kvalifikováno jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §141 tr. zák. Další námitku vznesl i proti druhu a výši trestu, který mu byl uložen s tím, že takovýto trest postrádá jakýkoliv motivační charakter a schopnost na něj výchovně působit, když podmínky pro uložení takového trestu nejsou splněny, přičemž nebylo soudy ani zřejmě přihlédnuto, že se předmětné trestné činnosti dopustil v době, kdy mu běžela zkušební lhůta v rámci podmíněného odsouzení pro jinou trestnou činnost. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Praze, tak i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Konečně navrhl (s nesprávným odkazem na ustanovení §265l tr. ř.), aby dovolací soud rozhodl o přerušení nebo odkladu výkonu napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že s odkazem na zvolený dovolací důvod lze namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, nikoliv však nesprávnost samotných skutkových zjištění. Přitom veškeré námitky ve věci dovolatelem vznesené jsou polemikou s tím, jak byly soudy hodnoceny důkazy, na základě kterých byla vyvozena skutková zjištění, tedy to, že dovolatel jednal v úmyslu udat padělané peníze. Tuto skutečnost také vyjádřil nalézací soud ve skutkové části svého rozsudku (výrok o vině) a z důvodů obsažených v rozhodnutích obou soudů zjevně plyne zjištění, že dovolatel udával padělané peníze jako pravé, když tato skutečnost vyplývá i ze širšího okruhu skutkových okolností, z nichž tento úmysl prokazatelně dovodily. Jedná se tak vesměs o skutkové námitky, které pod zvolený dovolací důvod podřadit nelze, stejně jako námitku, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin podle §141 tr. zák., když i v tomto případě tato námitka není vázána na soudy učiněná skutková zjištění, ale je spojena s jiným skutkovým stavem nabízeným dovolatelem. K námitce stran druhu a výše uloženého trestu státní zástupkyně uvedla, že takovou námitku v posuzované věci nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když takto podané dovolání ostatně ve svém celku je založeno na námitkách, které obsahově uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nenaplňují. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu označeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci provedených důkazů soudy s tím, že ve věci učiněná skutková zjištění nejsou bez důvodných pochybností a tedy nebyly schopny umožnit soudům spolehlivě jednání dovolatele právně kvalifikovat. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely. V tomto směru odkázaly na jednoznačné výpovědi označených svědků (poškozených), když také přiléhavě vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele. V tomto směru poukázaly zejména na zjevné rozpory ve výpovědích dovolatele, nepřesvědčivost jeho obhajoby a zejména i způsob, jakým dovolatel páchal předmětnou trestnou činnost, když padělanými bankovkami platil opakovaně v průběhu 14 dnů, především však záměrně vyhledával drobné prodejce, u kterých nebyl předpoklad dostatečné kontroly bankovek a tedy snížená možnost odhalení, že se jedná o padělky s předpokladem, že s takovými bankovkami (vždy šlo o částku 500 Euro) dosud nepřišli do styku. Opakovaně přitom činil malé nákupy s tím, že jede právě z N., když ve svých výpovědích v rámci trestního řízení uváděl, že takové bankovky získal od zákazníků v podniku, kde pracoval jako číšník. Z uvedených skutečností potom soudy správně dovodily, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl shledán vinným, včetně naplnění jejich subjektivní stránky v podobě úmyslu přímého. K námitce, že padělané bankovky získal způsobem předpokládaným ustanovením §141 tr. zák., lze pouze dodat, že ani tato není (s ohledem na již uvedené) důvodná.
Konečně k výhradám dovolatele stran druhu a výše uloženého trestu je namístě uvést, že tyto lze v dovolání, jako mimořádném opravném prostředku, úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 tr. zák. až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Takovými jsou příkladmo úvahy o tom, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu. Pokud za těchto okolností, právě i s ohledem na obsah a rozsah ve věci vedeného dokazování, dospěly soudy k závěru o vině trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (včetně jejich subjektivní stránky), nelze mít za to, že skutková zjištění učiněná soudy jsou v nesouladu s jejich právními závěry. Z uvedeného je zřejmé, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, přičemž nelze mít v této souvislosti za důvodný ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na toto své rozhodnutí potom již dovolací soud nerozhodoval o žádosti dovolatele na přerušení či odklad výkonu napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka