ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1259.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1259/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání podaném obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 14 To 211/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 66/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 3 T 66/2006, v trestní věci obviněných M. T. a M. K., byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. a obviněný M. K. pomocí k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že obviněný M. T. dne 21. 6. 2004 přes hraniční přechod B. – D. L., převezl jako řidič dodávkového vozidla zn. Fiat Ducato z P. r. do Č. r. 154 200 krabiček cigaret zn. West označených tabákovými nálepkami R. a 59 580 krabiček cigaret zn. LM Light označených tabákovými nálepkami U., které byly ukryté v tajně vybudovaných schránkách napodobujících vnitřní obložení nákladového prostoru uvedeného dodávkového vozidla a utajeným převozem se vyhnul uhrazení cla ve výši 43.099,-- Kč, spotřební daně ve výši 215.987,-- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 63.443,-- Kč, vše ke škodě České republiky, a obviněný M. K. „jako osoba jednající za společnost Q., s. r. o., která toto vozidlo měla v užívání na základě leasingové smlouvy, přičemž obžalovaný K. věděl, že toto vozidlo bude upraveno ke skrytému dovozu cigaret, tento dovoz bude uskutečňovat obviněný T. a byl informován i o dovozu cigaret dne 21. 6. 2004, převoz cigaret uvedeným způsobem prováděl obžalovaný T. za pomoci neustanovené polsky hovořící osoby, která zajistila úpravu dodávkového vozidla zn. Fiat Ducato pro skrytý dovoz cigaret a se kterou obviněný T. domlouval konkrétní průběh cesty do P. r. a zpět do Č. r. a za pomoci C. K., který s ním cestoval do místa určení za účelem úspěšného provedení prodeje cigaret a R. P., bývalého zaměstnance Celní správy, který doprovázel obžalovaného T. při skrytém dovozu cigaret v osobním automobilu a upozorňoval ho na hlídky Policie ČR a Celní správy ČR a radil obžalovanému T., jak postupovat při překročení státní hranice, kdy obžalovaný K. věděl i o účasti uvedených osob s výjimkou C. K. na skrytém dovozu cigaret.“
Obviněný M. K. byl podle §148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen peněžitý trest ve výši 60.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců.
O odvolání obviněného M. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 14 To 211/2006, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 8. 2006 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že se řádně nevypořádaly s prokázáním subjektivní stránky činu. V uvedené souvislosti poukázal především na to, že forma účastenství předpokládá úmysl pachatele, v daném případě pomocníka, směřující k účasti na konkrétním trestném činu. Aby bylo možno v daném případě dovodit, že ze strany dovolatele šlo o úmyslné jednání směřující k účastenství na konkrétním trestném činu, bylo třeba provést důkaz dokládající existenci dovolatelova zavinění, a to od samého počátku jednání, které bylo předmětem trestního stíhání. Dovolatel zdůraznil, že bylo třeba prokázat přítomnost jeho zavinění již v době pořízení automobilu použitého ke spáchání trestné činnosti. Dále bylo nutno prokázat, že si dovolatel předmětný automobil pořídil právě s úmyslem poskytnout jej spoluobviněnému M. T. k převozu inkriminovaného zboží do Č. r. Takový důkaz však v průběhu trestního řízení proveden nebyl. Na základě skutkového stavu zjištěného z dosud provedených důkazů přitom podle dovolatele nebylo možno dospět k jednoznačnému a nepochybnému závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty pomoci k trestnému činu podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák.
Dovolatel dále poukázal na to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrno, jakými úvahami se soud řídil, když aplikoval ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Nelze tedy zjistit, jak se soud vypořádal s tím, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v daném případě podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu. Napadané rozhodnutí je tedy v uvedené části nepřezkoumatelné. Dovolatel současně namítl, že trest, který mu byl uložen, je nutno považovat za nepřiměřeně přísný, neboť nedošlo k diferenciaci mezi trestem uloženým hlavnímu pachateli a dovolateli, který měl být toliko v postavení pomocníka.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru svého dovolání navrhl, „aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo ve věci rozhodl sám tak, že se obžalovaný obžaloby v plném rozsahu zprošťuje“.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit tu část námitek dovolatele, v jejichž rámci jednak vznáší výhrady proti kvalitě skutkových zjištění a jednak provádí vlastní zhodnocení obsahu provedeného dokazování. Použitému dovolacímu důvodu pak podle státního zástupce odpovídají toliko námitky, kterými dovolatel brojí proti existenci, resp. neexistenci subjektivní stránky jeho účastenství na předmětném trestném činu. Dovolatel sice správně uvádí, že úmysl účastníka musí směřovat k účasti na trestném činu, avšak jeho další argumentace vychází z nesprávného právního názoru, podle kterého v případě, že pomocník poskytne hlavnímu pachateli nějakou věc s tím, aby jí bylo použito ke spáchání trestného činu (opatření prostředků ve smyslu §10 odst. 1 písm. c/ tr. zák.), musí trestně právně relevantní úmysl na straně pomocníka existovat již v době, kdy si inkriminovanou věc sám opatřil. Podle státního zástupce k odpovědnosti účastníka zcela postačuje, aby jeho úmysl umožnit nebo usnadnit hlavnímu pachateli spáchání trestného činu existoval v té době, kdy hlavnímu pachateli věc určenou ke spáchání trestného činu poskytl. Není přitom rozhodné, k jakému účelu byla taková věc původně opatřena. Podle skutkových zjištění, ze kterých soudy obou stupňů vycházely, dovolatel poskytl spoluobviněnému M. T. inkriminované vozidlo za situace, kdy věděl o tom, že vozidlo bude upraveno ke skrytému dovozu cigaret a zároveň byl informován o dovozu uskutečněném dne 21. 6. 2004. Uvedené skutečnosti nepochybně svědčí o dovolatelově úmyslném zavinění. Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že bylo nesprávně použito ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., neboť v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro to, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost byl nízký. Uvedená trestná činnost byla spáchána kvalifikovaným způsobem za součinnosti více osob, z nichž např. R. P. byl bývalým zaměstnancem Celní správy. Tím se pravděpodobnost úspěšného provedení činu zvyšovala. Materiální podmínka pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty proto podle státního zástupce splněna byla a určitá neúplnost odůvodnění soudních rozhodnutí nemůže být důvodem pro jejich zrušení v dovolacím řízení. Námitky dovolatele proto nelze považovat za opodstatněné. Pokud dovolatel poukazuje na nepřiměřenost jemu uloženého trestu, státní zástupce s odkazem na stávající judikaturu připomněl, že pochybení soudu spočívající toliko v přílišné mírnosti nebo naopak přísnosti uloženého trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. nelze namítat v rámci žádného v zákoně uvedeného dovolacího důvodu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uzavřel státní zástupce vyjádření k dovolání obviněného tím, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V souvislosti s obsahem dovolatelem uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno dále poukázat na to, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
V posuzovaném případě opřel obviněný M. K. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dílem o námitky, že soud při ukládání trestu nezohlednil v jeho prospěch rozdíl mezi menší závažností účastenství na trestném činu a pachatelstvím trestného činu, když mu bez jakékoliv diferenciace uložil stejný trest jako hlavnímu pachateli (obviněnému M. T.).
Podle §10 odst. 2 tr. zák. se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. To znamená, že zákonodárce vycházel z toho, že účastenství může být v konkrétním případě stejně závažné jako pachatelství. Účastenství se proto zásadně trestá podle stejné trestní sazby jako pachatelství; v dovolatelově případě podle sazby uvedené v ustanovení §148 odst. 3 tr. zák., která je stanovena v rozpětí jednoho roku až osmi let odnětí svobody. Obviněnému M. K. byl trest odnětí svobody uložen při dolní hranici této zákonné trestní sazby. To platí i pokud jde o uložení peněžitého trestu (§53 tr. zák., §54 tr. zák.).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu ani soudu prvního stupně de facto nevytkl žádná hmotně právní pochybení, s nimiž zákon ve vztahu k výroku o trestu umožňuje uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky týkající se uloženého trestu svým obsahem současně neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech. Pokud by obviněný podal dovolání jen z výše uvedených důvodů, bylo by třeba takové dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Pod výše uvedený dovolací důvod nespadají ani další námitky spočívající v polemice s rozsahem provedeného dokazování a ve vlastních závěrech dovolatele o tom, které skutečnosti bylo možno vzít za prokázané a které nikoliv. Dovolatelem použitá argumentace totiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu a v tomto smyslu má procesní (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právní charakter. Dovolatel se v uvedeném směru domáhá především revize zjištěného skutkového stavu věci. Námitky dovolatele směřující jen proti důvodům rozhodnutí pak předmětem dovolání být nemohou (srov. ustanovení §265a odst. 4 tr. zák.).
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval Nejvyšší soud podané dovolání za právně relevantní pouze v části, v níž dovolatel namítl, že k posouzení jeho účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. bylo v posuzovaném případě nezbytné, aby si automobil určený k nezákonnému transportu cigaret pořídil již s úmyslem, že tohoto vozidla bude užito k trestné činnosti spoluobviněného M. T. a dalších osob.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve zapotřebí uvést, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je ten, kdo poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí a slibem přispět po trestném činu. Činnost pomocníka se od jednání spolupachatele (§9 odst. 2 tr. zák.) odlišuje pouze tím, že není součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu. Jde tedy o podpůrnou činnost, kdy z hlediska zavinění se předpokládá úmysl (srov. §3 odst. 3 tr. zák., §89 odst. 1 tr. zák., §4 tr. zák.) směřující k podpoře pachatele při uskutečňování trestného činu, jestliže ten je doveden alespoň do stadia pokusu. Jde-li o trestný čin spáchaný za okolností podmiňujících použití kvalifikované skutkové podstaty s vyšší trestní sazbou, je nezbytné, aby zavinění účastníka (pomocníka) zahrnovalo i tyto okolnosti (srov. §6 tr. zák.).
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, pak ze skutkových zjištění, na kterých soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí, vyplývá, že obviněný (dovolatel) poskytl dodávkové vozidlo zn. Fiat Ducato, které měl k dispozici jako osoba jednající za obchodní společnost Q., s. r. o., spoluobviněnému M. T. za situace, kdy věděl, že předmětné vozidlo bude upraveno ke skrytému dovozu cigaret z P. r. do Č. r. a že tento dovoz bude uskutečňovat právě spoluobviněný M. T. za součinnosti dalších osob. Věděl rovněž to, že cílem jednání spoluobviněného M. T. je vyhnout se zaplacení cla a některých daní (viz zejména str. 8 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2 usnesení odvolacího soudu). Byl rovněž informován o dovozu cigaret dne 21. 6. 2004. Znal tedy všechny rozhodné skutečnosti týkající se trestné činnosti spoluobviněného M. T. a protože mu k transportu nelegálně dovážených cigaret sám poskytl výše uvedené dodávkové vozidlo, musel si být nepochybně vědom i toho, že mu tímto způsobem při uskutečňování trestné činnosti pomáhá. Jeho úmysl za výše uvedených okolností přitom zahrnoval jak jeho vlastní činnosti jako pomocníka, tak jeho vědomí o tom, v jakém (konkrétním) jednání pachatele podporuje. Z hlediska úmyslu dovolatele nebylo přitom rozhodné, zda inkriminované vozidlo bylo původně opatřeno k jinému (nezávadnému) účelu, jestliže je dovolatel později poskytl pachateli (obviněnému M. T.) s vědomím toho, že po úpravě bude použito jako dopravního prostředku ke skrytému (nelegálnímu) dovozu cigaret. Na to ve svém vyjádření k dovolání konečně výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích lze rozhodnutí soudů obou stupňů považovat po právní stránce za věcně správná, pokud v jednání dovolatele spatřovaly pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3) písm. a) tr. zák. Dovolatelovo účastenství ve formě pomoci se v posuzovaném případě vztahovalo nejen ke znakům základní skutkové podstaty předmětného trestného činu, ale i ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 písm. a) cit. ustanovení, neboť podle zjištění soudů věděl, že se spoluobviněný M. T. trestného činu dopouští v součinnosti s dalšími osobami. Tato skutečnost je nepochybně významná i z hlediska určení stupně nebezpečnosti dovolatelova činu pro společnost, protože podle §6 písm. b) tr. zák. by postačilo i zavinění z nedbalosti (§5 tr. zák.). Soudům proto nelze vytýkat, že ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. použily vadně, když míra zavinění dovolatele i skutkové okolnosti činu samotného odůvodňují použití vyšší trestní sazby i po materiální stránce.
Nejvyšší soud tedy neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani řízení mu předcházející bylo zatíženo dovolatelem namítanými vadami. To znamená, že podanému dovolání nebylo možno přiznat - ani v části jinak obsahově podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst.1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto rozhodnuto, že se dovolání obviněného M. K. odmítá, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler