ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1278.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1278/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 o dovolání podaném V. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 47/2008 ze dne 6. 5. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 2/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 2/2008 ze dne 18. 3. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal V. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soud podal V. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně hodnotily učiněná skutková zjištění o jeho zavinění stran skutku popsaného pod bodem 1/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně. To s tím, že v popisu předmětného skutku soud uvedl, že dovolatel mířil cíleně na hlavu poškozené s vědomím, že užitá zbraň je způsobilá přivodit smrt člověka. Užití takového závěru však nepodporují učiněná skutková zjištění a takové tvrzení nemá ani oporu v provedených důkazech, včetně pohnutky, která měla dovolatele k takovému jednání vést. Podle jeho názoru šlo v těchto souvislostech o výjimečnou souhru okolností, která také měla být prokázána, což se nestalo, přičemž dovolatel s takovou souhrou ani nepočítal, včetně srozumění se vznikem těžkého následku. Uvedl, že v kritické době střílel v afektu s úmyslem odstrašit, nemířil popsaným způsobem a nebyl takto srozuměn s tím, že by vzniklo nebezpečí v podobě usmrcení poškozené. Nic na tom nemění ani to, že dovolatel je bývalý voják se znalostí zbraní a jejich smrtících účinků. Proto také předmětný skutek (bod 1/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně) měl být právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., eventuálně podle §222 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z učiněných skutkových zjištění je zjevné, že dovolatel mířil na oko poškozené a tak do místa, kde jsou uloženy životně důležité orgány a musel tedy být minimálně srozuměn s tím, že poškozenou může usmrtit. Pouhou náhodou, nezávislou na vůli dovolatele, však fatální (smrtelný) následek nenastal. Za těchto okolností je soudy užitá právní kvalifikace v posuzované věci přiléhavá, když současně nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že typ zbraně, ze které na poškozenou vystřelil, je sice způsobilá způsobit smrt, ale pouze za určitých (až výjimečných) okolností, přičemž nebylo prokázáno, že v posuzované věci se dovolatel ke vzniku takových okolností připravoval, že s nimi mohl objektivně při náhlém incidentu počítat a s těžkým následkem byl také srozuměn. Podané dovolání lze z pohledu vznesené námitky mít za uplatněné právně relevantně, současně však jde o dovolání zjevně neopodstatněné. To proto, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i charakterem užité zbraně i z hlediska zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, s tím, že způsob jejího použití je zakázán na místě, kde by mohl být ohrožen život nebo zdraví osoby nebo způsobena škoda na majetku, když vycházely i z provedených znaleckých posudků z oboru kriminalistiky, odvětví balistiky i z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Z učiněných skutkových zjištění potom nepochybně plyne způsob střelby vedené dovolatelem, kdy tento prokazatelně mířil cíleně na hlavu poškozené ze vzdálenosti přibližně padesáti centimetrů, vystřelil a zasáhl ji do pravého oka, tedy do míst, která zakládají možnost vzniku život ohrožující zranění. Přitom fatální následek nenastal pouhou shodou okolností a náhod na vůli dovolatele nezávislých. Nepochybně učiněným skutkovým zjištěním odpovídá i soudy přijatá právní kvalifikace předmětného skutku (uvedeného pod bodem 1/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně), a to i z hlediska namítaného zavinění. Je takto zjevné, že dovolatel musel být za uvedených okolností minimálně srozuměn i s tím, že poškozenou může i usmrtit a v posuzované věci tak nepochybně jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém z hlediska ustanovení §4 písm. b) tr. zák. Pokud za uvedených okolností, i s ohledem na ve věci učiněná skutková zjištění dospěly soudy k závěru o vině pokusem k trestnému činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., nelze mít takto přijatou právní kvalifikaci předmětného skutku (popsaného pod bodem 1/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně) za nesprávnou. Z uvedeného je potom zřejmé, že v uvedených souvislostech nelze mít za důvodný ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka