ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1430.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1430/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2008 o dovolání podaném D. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 101/2008 ze dne 12. 3. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 17 T 162/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 17 T 162/2007 ze dne 27. 4. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 101/2008 ze dne 12. 3. 2008 tak, že jej jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod (byť výslovně neuvedený) označil (s ohledem na slovní popis) ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že závěry o jeho vině soudy dovodily z nesprávně vedeného dokazování (zejména co do hodnocení provedených důkazů) s tím, že takto jeho vina nebyla bezpečně prokázána a ve věci tedy panuje extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a jejím právním hodnocením. Takto dodal, že co se týče trestného činu výtržnictví, měl být příslušný skutek právně kvalifikován jako trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák., když je zřejmé, že v rozhodné době byl dovolatel podnapilý. Dodal také, že nebylo soudy dostatečně odůvodněno to, že mu byl uložený (přísně) nepodmíněný trest odnětí svobody, když v jeho případě postačovalo uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, to s tím, že se „nikdy dříve trestného činu opilství nedopustil“. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby v plném rozsahu, případně aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že část námitek směřuje vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním (a to bez bližší argumentace), a proto se podané dovolání takto míjí s užitým dovolacím důvodem. Stejně tak je tomu i v případě námitek směřujících do výroku o druhu a výši uloženého trestu, když takový výrok lze dovoláním napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jenom za podmínek v něm vymezených. Uplatněný dovolací důvod je potom zjevně neopodstatněný stran námitky, v jejímž rámci se dovolatel domáhá, aby byl trestný čin výtržnictví (jímž byl shledán vinným) právně kvalifikován jako trestný čin opilství. V této souvislosti uvedla, že u trestného činu opilství podle §201a tr. zák. je vyloučen souběh s jakýmkoli jiným trestným činem vzhledem k tomu, že trestný čin opilství se bude aplikovat v případě, kdy se pachatel zaviněně uvedl do stavu nepříčetnosti. Přitom u dovolatele po celou dobu vedeného trestního řízení nevznikly pochyby o jeho příčetnosti. Konečně státní zástupkyně uvedla, že soudy vycházely z konkrétních skutkových zjištění a jím odpovídajícího právního posouzení předmětného skutku, a nelze tak ani dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jeho následným právním posouzením existuje extrémní nesoulad. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně (a právně kvalifikovány jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.), dovolatel namítl, že provedeným dokazováním nebyl zjištěn takový skutkový děj, který by bylo možné právně kvalifikovat jako právě tento trestný čin. Aniž by v uvedeném směru jakkoli blíže argumentoval, má za to, že v uvedeném směru je tak dán extrémní rozpor právě mezi skutkovým zjištěním a právním hodnocením věci. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly přitom na jednoznačné výpovědi jednotlivých (označených) poškozených a svědků, jakož i na lékařskou zprávu o zranění P. R. i na ve věci pořízené listinné důkazy. Námitky vznesené v uvedeném směru tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. V uvedeném směru je nutno zdůraznit, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by tedy dovolání bylo opřeno pouze o takto vedenou námitku, nezbylo by než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Jako právně relevantní se jeví námitka dovolatele spočívající v tom, že jednotlivé skutky právně kvalifikované soudy jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. měly být právně kvalifikované jako trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. Takto vedená námitka je však zjevně neopodstatněná. To proto, že v posuzované věci u dovolatele po celou dobu trestního řízení nevznikly žádné pochybnosti o jeho aktuální příčetnosti, když žádná ve věci učiněná skutková zjištění neposkytla podklad pro úvahy v tomto směru, když ani dovolatel takové námitky nevznesl a v průběhu trestního řízení ani pochybnosti uvedeného druhu (stran úvah o příčetnosti dovolatele) nevyvstaly. K námitce dovolatele stran uloženého trestu je potom namístě stručně uvést, že takovou námitku nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když ani případně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nepřicházel v úvahu, neboť dovolateli byl uložen druh trestu, který zákon připouští a byl mu uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka