ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1436.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1436/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2008 o dovolání podaném MUDr. L. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 228/2007 ze dne 17. 7. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 115/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 115/2004 ze dne 26. 3. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.
V předmětné věci podala MUDr. L. P. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 9 To 228/2007 ze dne 17. 7. 2007 tak, že je jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala MUDr. L. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že tvrzení svědka H. o tom, že viděl průběh předmětné dopravní nehody je nepřesvědčivé a poukázala i na to, že odborné stanovisko, které ve věci opatřila a které zpracovali doc. Ing. I. J., CSc., a prof. Ing. G. K., CSc., zpochybňuje závěry znaleckého posudku, který ve věci podal Ing. M.. Stejně tak poukázala i na závěry znaleckého posudku podaného Ing. T. Namítla i to, že znalci Ing. M., Ing. T. i znalecký posudek ústavu D. se též shodli na rychlostech vozidel a úhlu jejich střetu a též na konečné poloze vozidel po nehodě. Přitom její obhajoba nebyla v řízení před soudem prvního stupně vyloučena jako technicky nepřijatelná, ale byla ve znaleckých posudcích konstatována (byť s určitou modifikací) jako možná. Uvedla, že podle jejího přesvědčení se vozidlo poškozených v době krátce před střetem nacházelo v jejím jízdním pruhu a ona se snažila zabránit střetu tím, že strhla řízení svého vozu vlevo. Poukázala i na další okolnosti, jako oslnění poškozené a působení zbytkového alkoholu v její krvi. Z uvedeného dovozuje, že soudy popsaný skutek tak nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byla nakonec shledána vinnou, když nebylo vzato v úvahu minimálně spoluzavinění poškozené, jako řidičky protijedoucího vozu. Z uvedeného tak nelze usuzovat na její (v kritické době) nedbalostní jednání. Proto také navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování, když v posuzované věci nejde ani o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé za současného poukazu dovolatele na takovýto nesoulad. Státní zástupce má za to, že v posuzované věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem také právně kvalifikován. V této souvislosti poukázal na svědeckou výpověď přímého svědka předmětné dopravní nehody M. H. a na závěry obsažené ve znaleckých posudcích Ing. M. a znaleckého posudku podaného Ústavem silniční a městské dopravy, a. s., i na výpovědi učiněné jeho zpracovateli Ing. Ž. a Ing. K. Námitky dovolatelky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a dovolatelka tak de facto vytýká oběma soudům nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu věci, přičemž prosazuje vlastní náhled na provedené důkazy a od nich se odvíjející (odlišný) skutkový základ s tím, že předmětný skutek nebyl prokázán. Takové námitky však nelze podřadit pod jí zvolený (ani žádný jiný) dovolací důvod. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. potom státní zástupce uvedl, že pokud je neopodstatněné dovolání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je neopodstatněné i dovolání podané z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tento dovolací důvod je v posuzované věci předcházejícím dovolacím důvodem podmíněn. Proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm.b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného dovolacího důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatelka namítla nesprávné (neúplné) hodnocení ve věci provedených důkazů s tím, že tyto soudy hodnotily bez přiléhavé argumentace v její neprospěch s tím, že při jejich pečlivém hodnocení by musely dospět k závěru o její nevině. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i ve věci podanými znaleckými posudky či odbornými vyjádřeními a přiléhavě vysvětlily, kterým z nich (a také proč) uvěřily, když v tomto směru vedly obsáhlé dokazování. Stejně pečlivě se zabývaly i ve věci podanými svědeckými výpověďmi, jejich věrohodností i namítaným obsahem zbytkového alkoholu v krvi poškozené řidičky a současně i rozumně vysvětlily, proč některé z navrhovaných důkazů neprovedly. V důvodech přijatých rozhodnutí se potom oba soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty označeného trestného činu, včetně jeho materiálního znaku. Pokud za těchto okolností, právě i s ohledem na obsah i rozsah ve věci vedeného dokazování, dospěly k závěru o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. (včetně jeho subjektivní stránky), nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Z uvedeného je zřejmé, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění a nelze mít v této souvislosti za důvodný ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka