ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1452.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1452/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2008 o dovolání podaném P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 13/2007 ze dne 1. 2. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 80/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 80/2006 ze dne 17. 10. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnými J. D. a M. K., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Citovaným rozsudkem bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. D. odvolání (stejně jako příslušný státní zástupce) a o těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 13/2007 ze dne 1. 2. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, který byl uložen obžalovanému P. D. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně také podle §256 tr. ř. zamítl odvolání P. D.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal P. D. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebylo nepochybně prokázáno, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, zejména to, že proti poškozenému použil židle či opasek. Poukázal i na to, že v kritické době byl opilý, na nic se nepamatuje, nad incidentem vyslovil lítost. V současné době je ve špatném zdravotním stavu a je plně invalidní. V tomto směru je pro něj uložený trest takovým, který ohrožuje jeho zdraví a život. Proto také navrhl, aby dovolací soud jej „zprostil v celém rozsahu obžaloby, event. aby přikázal soudu nižšího stupně nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby bylo rozhodováno na základě jednoznačných a nezpochybnitelných důkazů a s ohledem na jeho zdravotní stav“. Zároveň navrhl a žádá, aby dovolací soud rozhodl o zrušení výkonu trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu (případně žádného trestného činu) nemá. Přitom jde o skutek zjištěný soudy, z čehož plyne, že v rámci takového dovolacího důvodu (dle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. V posuzované věci přitom nejde ani o případ, kdy mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu existuje extrémní nesoulad, když ostatně ani na takovýto nesoulad dovolatel nepoukázal. Státní zástupce má za to, že v předmětné věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a to na základě výpovědí poškozeného i označených svědků, jimiž byl nepochybně prokázán skutek popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně, včetně závěrů plynoucích ze znaleckého posudku podaného znalcem z oboru zdravotnictví – odvětví soudního lékařství, z nichž také plyne, že poškozenému reálně hrozil vznik mnohem závažnějšího zranění než ve skutečnosti utrpěl. Pokud dovolatel poukázal na svůj zdravotní stav (v souvislosti s výkonem trestu), tak ani tato námitka zjevně obsahově nekoresponduje se žádným ze zákonných důvodů dovolání. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel poukázal na to, že soudy rozhodovaly za situace, kdy „nebyly zjištěny podmínky pro takové rozhodnutí“ a podle jeho názoru je tak na místě upřesnit skutkový stav a teprve „na základě nezpochybnitelných důkazů rozhodovat“. Přitom uvedl, že zejména nebylo svědecky prokázáno, že by na poškozeného útočil židlí či opaskem, když on sám byl v kritické době natolik opilý, že si nepamatuje na to, co se odehrálo. V uvedeném směru je však namístě poukázat na to, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a také podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. V této souvislosti poukázaly na ve věci učiněné výpovědi poškozeného a zejména svědků J. Ž., R. Z. a nakonec také V. Š., jakož i na příslušný znalecký posudek z oboru soudního lékařství stran vzniku zranění poškozeného a jeho rozsahu i z hlediska možných závažnějších zranění. Konečně námitku, že dovolatel je plně invalidní a pobyt ve vězení může ohrozit jeho zdraví, nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. O návrhu na „zrušení“ uloženého trestu (zřejmě míněn jeho doklad) tak dovolací soud za daného stavu věci již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka