ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1503.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1503/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2008 o dovolání F. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 76/2008 ze dne 12. 3. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 121/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 4 T 121/2007 ze dne 13. 11. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně specifikované a peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Konečně bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání F. Ř. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze a to usnesením sp. zn. 9 To 76/2008 ze dne 12.3.2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal F. Ř. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když příslušný dovolací důvod výslovně neoznačil, přesto však z hlediska jím vedené argumentace se zjevně jedná o námitku vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému právnímu posouzení. Tomu potom odpovídá dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nebyl zjištěn objektivně skutkový stav věci a od počátku bylo na něj pohlíženo jako na útočníka, když nebylo vzato v úvahu i počínání poškozeného. Takto nebyl testován poškozený na alkohol v krvi (na rozdíl od dovolatele), nebyly prohlédnuty zbraně poškozeného ani zjišťován jeho osobnostní profil. Stejně tak soudy nedůvodně uvěřily tvrzením poškozeného a matky jeho družky i družky samotné, když na rozdíl od jejich výpovědí bylo prokázáno, že dovolatel vystřelil ze svého obranného revolveru pouze tři varovné výstřely před poškozeným (ozbrojeným brokovnicí). Namítl také, že znalec, který ve svém posudku stanovil výši způsobené škody ve skutečnosti provedl ocenění věci. Má tak za to, že soudy postupovaly v jeho věci jednostranně v jeho neprospěch, účelově a neobjektivně. Dokazování nebylo provedeno úplně, když nebyli vyslechnuti navržení svědkové a soudy se tak nezabývaly skutečností, zda dovolatel jednal v tzv. putativní obraně nebo v nutné obraně vůbec. Proto navrhl, aby dovolací soud „rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami zrušil a věc vrátil k novému řízení se závazným právním názorem“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že podstatou námitek dovolatele jsou jeho výhrady vůči skutkovým závěrům učiněným soudy, když tyto neakceptovaly jeho obhajobu a tvrzení, že příslušný skutek proběhl jinak, a to dle verze dovolatele. Námitka, že šlo o nutnou obranu neobstojí, protože dovolatel zjevně neodvracel útok hrozící zájmům chráněným trestním zákonem, jak to plyne i z učiněných skutkových zjištění. Důvodné potom nejsou ani jeho námitky stran způsobené škody, neboť ze znaleckého posudku plyne, že propanbutanová láhev byla dovolatelem (jeho výstřely) poškozena nevratně a musela být vyřazena z dalšího použití, a to stejně jako označená mobilní elektrocentrála, když znalec stanovil škodu, jako hodnotu uvedených věcí v době jejich zničení. Státní zástupkyně poukázala tedy na to, že pokud dovolatel namítl nesprávné právní posouzení skutku a tento svůj názor dovodil z odlišné (své) verze skutkového stavu, pak nejde o výtku směrem k aplikaci hmotného práva, ale o výtku stran porušení procesních ustanovení. Dodala, že dovolatel opakoval své výhrady v průběhu celého trestního řízení, přičemž se s nimi soudy dostatečně a správně vypořádaly, a proto jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. právě jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě (logickou a rozumnou interpretací) lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel vznesl námitky vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním a namítl též to, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně z hlediska ustanovení §13 tr. zák. Z hlediska jeho námitek stran učiněných skutkových zjištění je na místě uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Vysvětlily též, proč uvěřily výpovědím poškozeného a označených svědků, stejně tak i to, proč neprovedly další, dovolatelem navrhované důkazy s tím, že ve věci provedené důkazy tvořily zjevně dostatečný skutkový základ, umožňující jim spolehlivě přikročit k právním závěrům. Námitky dovolatele v uvedeném směru (vycházející z vlastní verze skutkového děje) tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě v tomto směru uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů jsou takto přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by námitky dovolatele spočívaly pouze v této rovině, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Naproti tomu námitka dovolatele spočívající v tom, že v předmětné věci jednal v rámci nutné obrany z hlediska ustanovení §13 tr. zák. je uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. To proto (jak i v podrobnostech oba soudy přesvědčivě vysvětlily), že aplikace zmíněného zákonného ustanovení v posuzované věci nepřichází v úvahu, neboť právě i z učiněných skutkových zjištění je zjevné, že se nejednalo o čin (jinak trestný), kterým odvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, ale jednalo se o odvetu za údajné předchozí (protiprávní) jednání poškozeného. Konečně k námitce nesprávně stanovené výše způsobené škody lze souhlasit se závěry soudů v tom, že ta byla stanovena na základě podaného znaleckého posudku z oboru ekonomiky, když také příslušný znalec vysvětlil odpovídajícím způsobem, proč byly poškozené věci dále nepoužitelné a výše škody tak odpovídá jejich hodnotě.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka