ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1578.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1578/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2008 o dovolání podaném I. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 126/2008 ze dne 30. 4. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 188/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 188/2007 ze dne 24. 8. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona (dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně pospán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.
Proti předmětnému rozsudku podal odvolání I. H. i obvodní státní zástupce pro Prahu 2. I. H. potom výslovným prohlášením před zahájením veřejného zasedání ve své věci vzal toto své odvolání zpět a předsedou senátu toto zpětvzetí odvolání bylo vzato na vědomí. Uvedený státní zástupce své odvolání podal v neprospěch obžalovaného (dovolatele), a to pouze do výroku o trestu. O takto podaném odvolání potom rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 67 To 126/2008 ze dne 30. 4. 2008 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dovolatele odsoudil k úhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dva a půl roku.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal I. H. dovolání směřující do výroku o vině i do výroku o trestu, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že i přes to, že odvolací soud projednával pouze odvolání příslušného státního zástupce (dovolatel vzal podané odvolání zpět na radu svého obhájce) do výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o trestu, měl se zabývat i otázkou viny, byť nebyla výslovně namítána. V této souvislosti uvedl, že se označených trestných činů nedopustil, neboť nevěděl, že musí odevzdat řidičský průkaz a tím nebyla naplněna subjektivní stránka předmětných trestných činů, zejména tedy nebylo prokázáno, že v kritické době jednal úmyslně z hlediska §4 tr. zák. Dodal také, že uložený trest je přísný a v tomto směru soudy nedostatečně hodnotily společenskou nebezpečnost jeho jednání a nevzaly ani v úvahu jeho sociální a pracovní postavení. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze a tomuto soudu věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel napadl označené rozhodnutí, a to jak výrok o vině, tak i o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za stavu, kdy odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o trestu, přičemž výlučně pouze tento výrok se stal předmětem odvolacího řízení, které vyústilo do jeho změny. Přitom předpokladem samotné přípustnosti dovolání je to, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně a ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Pokud dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně, může s dovoláním uspět pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Existence takové vady je však podmíněna tím, že odvolací soud svým postupem pochybil některým ze způsobů vyjmenovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 1 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k) §265b tr. ř. Dovolatel tak může napadnout rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V předmětné trestní věci přitom byla omezena povinnost a zároveň právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze stran výroku o trestu, a proto také dovolatel mohl uplatnit své dovolací námitky pouze v uvedeném směru a tedy pouze do výroku o trestu, případně proti řízení, které vydání tohoto výroku předcházelo. V podaném dovolání však dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se týká ukládání trestu a neuplatnil ani jiný relevantní zákonný dovolací důvod související s trestem, který mu byl uložen. Pro úplnost dodala, že dovolateli nebyl napadeným rozhodnutím ani uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
S ohledem na uvedené Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací se nejdříve zabýval tím, zda jsou v předmětné věci vůbec splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané ustanovením §265a tr. ř. Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je to, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně a ve věci rozhodl také soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může uspět s dovoláním pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To tedy znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a tedy neodstranil, ač takto postupovat mohl a měl. Přitom ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 188/2007 dovolací soud zjistil, že I. H. proti předmětnému rozsudku podal odvolání, které však výslovným prohlášením před zahájením veřejného zasedání odvolacího soudu ve své věci vzal zpět, což bylo předsedou senátu odvolacího soudu vzato na vědomí. Osamocené odvolání státního zástupce ve věci dovolatele podané tak vymezilo podmínky budoucího přezkumu věci soudem druhého stupně. Přitom podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tedy vytýkanými nedostatky. Jestliže odvolací soud nezamítne nebo neodmítne odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska právě vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.). Mezi takové výroky patří i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým mohlo být odvolání podáno. Shora uvedené zásady pak mají význam i z hlediska dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich plyne, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozsudek soudu prvního stupně (tak i rozhodnutí č. 20/2004 Sb.r.tr.). Vzhledem k tomu, že v předmětné věci bylo odvolání státního zástupce podáno v neprospěch dovolatele jen proti výroku o trestu, byla tím omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) výhradně na předmětný výrok. Jestliže dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl v podstatě to, že revizní princip podle §254 odst. 1 tr. ř. není natolik omezen, že by snad odvolací soud neměl zjišťovat vady výroku o vině a případně je napravit, je třeba uvést, že si dovolatel nesprávně vyložil ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., podle něhož mají-li vytýkané vady původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, pokud oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Protože novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, byl u odvolání výrazně omezen revizní princip, je třeba ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. vykládat tak, že odvolací soud se dalším výrokem, který není odvoláním napaden, zabývá jen tehdy, pokud v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vadu, která má svůj původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (za předpokladu, že i tento jiný výrok mohl odvolatel napadnout). Bylo by ovšem vybočením z nově upraveného principu vázanosti soudu druhého stupně obsahem podaného odvolání, kdyby tento soud bez dalšího přezkoumával související výrok, jestliže by nezjistil vadu ve výroku napadeném, která by svým původem oba výroky spojovala. Takovou vadu však v napadeném výroku nezjistil na podkladu přezkumu vymezeného odvoláním státního zástupce, tedy vadu, která by měla vliv na právní kvalifikaci předmětného skutku, když je nutné připomenout, že odvolání státního zástupce směřovalo výlučně proti výroku o trestu a dovolatel své odvolání vzal předepsaným způsobem zpět a toto vzal předseda senátu odvolacího soudu na vědomí. Jestliže v posuzované věci tedy podal odvolání pouze státní zástupce, je nutno vycházet z toho, že jen tato oprávněná osoba (§246 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) svým procesním postupem vyvolala přezkumnou činnost odvolacího soudu a současně ji omezila výhradně na výrok o trestu. V takovém případě potom dovolatel I. H., který své odvolání vzal zpět, mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o trestu (kterým odvolací soud původní výrok o trestu z rozsudku prvního stupně nahradil), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Pokud v dané věci I. H. podal dovolání dílem proti výroku o vině, je zjevné, že v této části je nutno dovolání považovat za nepřípustné. Přitom dovolatel napadl v posuzované věci též výrok o trestu, avšak v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a vůči předmětnému výroku neuplatnil žádné relevantní hmotně právní výtky. Z obsahu dovolání lze ovšem usuzovat na to, že dovolatel považuje výrok o trestu za nesprávný vzhledem k vadám výroku o vině (absence zavinění). Z hlediska námitek proti druhu a výši uloženého trestu je namístě uvést, že takovou námitku nelze pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod vztáhnout z hlediska zvolené argumentace v podaném dovolání (polemikou o nepřiměřenosti uloženého trestu z hlediska ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 tr. zák. bez bližší argumentace). Pro úplnost lze dodat, že i z hlediska dovolacího důvodu případně uplatněného podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl dovolateli uložen takový druh trestu, který zákon připouští a byl mu uložen v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestné činy, jimiž byl uznán vinným.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání s ohledem na výhrady stran uloženého trestu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka