ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.518.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 518/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 o dovolání M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 278/2007 ze dne 5. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 17/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 34 T 17/2005 ze dne 15. 5. 2007 byl M. Č. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) spáchaným ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu T. M. a Martiny M.
O odvoláních M. Č. a příslušného státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 31 To 278/2007 ze dne 5. 12. 2007, a to tak, že je dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal M. Č., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s výrokem soudů obou stupňů, že na základě jeho rady měla spoluobžalovaná M. M. předložit při uzavírání smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření u W.., stavební spořitelny, a. s. (dále jen „W..“ či „stavební spořitelna“), nepravdivá potvrzení o příjmu spoludlužníka T. M. a ručitele M. H., nepravdivě pozměněnou nájemní smlouvu, falešný rozpočet na modernizaci bytu, nepravdivé povolení ke stavebním úpravám nájemního bytu a další nepravdivé listiny, které měl předem on s T. M. opatřit. Rozpočtovou specifikaci mu předložil T. M. v podobě, jak je založena ve spise, když popřel, že by o tomto jednal s p. B. Neví, z čeho soudy dovodily, že od počátku věděl, že úvěr nebude použit na rekonstrukci bytu a to, že příjmy na potvrzeních nejsou pravdivé. Tyto mu byly předloženy rovněž T. M., který si na ně obstaral i razítko zaměstnavatele, aniž by mu dovolatel požadovanou výši těchto příjmů radil. Nesouhlasí s hodnocením T. M. jako vysoce věrohodné osoby, neboť tento byl již osmkrát v minulosti trestán pro majetkovou trestnou činnost. Uvedl dále, že manželům M. pouze vysvětlil principy úvěrování a předal jim seznam listin a dokladů potřebných k zahájení činností spojených s uzavřením smlouvy o překlenovacím úvěru, když nedílnou součástí kontaktní schůzky je i teoretický výpočet výše možné částky čerpání v návaznosti na příjmy žadatele. Od manželů M. pak obdržel veškeré tyto podklady vyplněné a podepsané, nebylo nutno do nich nic dalšího vypisovat. Při kontrolním telefonickém ověření jejich příjmů z centrály W. pak zřejmě někdo na pracovišti M. c. U., o. p. s., potvrdil takto nepravdivé příjmy. Tento telefonát byl uskutečněn do mzdové účtárny, kde by jako účetní měla být L. Z., tedy ta, která obstarala u svědka B. rozpočet na modernizaci bytu. Nájemní smlouvu a její dodatek týkající se povolení stavebních úprav zfalšoval pak T. M., a to změnou jednotlivých ustanovení a napodobením podpisů pronajímatelů. Tento pak také účelově tvrdil, že dovolatel měl údajně říci, že faktura na stavební práce, kterou dodal M. B. ze společnosti S. S., s. r. o., je falešná. Dovolatel nevěděl ani to, že si manželé M. hodlají pořídit motorové vozidlo a tvrzení soudu o tom, že k jejich trestné činnosti by nemohlo dojít bez účasti dovolatele, považuje za absurdní. Uzavřel, že jako pracovník stavební spořitelny pouze plnil úkoly související s jeho zařazením, neobcházel kontrolní mechanismy ani se nesnažil celé jednání ovlivnit. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil vydaná rozhodnutí ve věci v těch částech, kdy se jedná o jeho osobu a jeho údajnou trestnou činnost.
K podaným dovoláním se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že samotný petit dovolání je vadně formulovaný, neboť směřuje pouze proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by se jakkoli dotýkal usnesení soudu odvolacího. Námitky dovolatelem vznášené se podle státního zástupce zcela míjí s deklarovaným dovolacím důvodem, neboť nekonkrétní výhrady vůči způsobu provádění důkazů a především proti jejich hodnocení soudem mají povahu námitek procesních, případně skutkových, není je však možno mít za „nesprávné právní posouzení skutku“ nebo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. V napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně nespatřuje tedy žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
K námitkám dovolatelem z hlediska tohoto dovolacího důvodu uplatněným dovolací soud uvádí, že tyto jsou právně relevantní pouze v té části, kde tvrdí, že nevěděl, že manželé M. nechtěli použít peníze z úvěru na opravu bytu. Této námitce však nelze přisvědčit.
Ze skutkových zjištění, ke kterým po provedeném dokazování soudy obou stupňů dospěly, se podává, že dovolatel právě z toho důvodu, že věděl, že manželé M. nechtěli peníze z úvěru použít na rekonstrukci nájemního bytu, v němž bydleli, i to, že by s jejich příjmy na úvěr ve výši 250.000,- Kč od stavební spořitelny nemohli dosáhnout, jim poradil, jakým způsobem mají postupovat, aby toho dosáhli. Z daných skutkových zjištění pak vyplývá, že na základě jeho rady T. M. zfalšoval potřebné podklady (potvrzení o příjmech jeho a ručitele, nájemní smlouvu včetně dodatku obsahujícího souhlas pronajímatele s provedením rekonstrukce) a dovolatel opatřil rozvrh stavebních prací a fakturu na stavební práce od společnosti S. S., s. r. o. (dále též „stavební společnost“). Na základě těchto dokladů bylo docíleno schválení úvěru a vyplacení peněz stavební spořitelnou společnosti S. S., s. r. o. Dovolatel pak ale zakázku u stavební společnosti ukončil a vyinkasoval od ní peníze, z nichž si část ponechal a zbytek předal manželům M., kteří je v rozporu s úvěrovou smlouvou použili na vklad do S. b. d. na nákup bytu v J. u. a na uhrazení splátky leasingu na vozidlo Fiat. Vědomí dovolatele o nelegálnosti celé transakce vyplývá především z výpovědi M. M. (dle níž ji dovolatel uklidňoval, že pokud bude úvěr řádně splácen, nebude stavební spořitelna pátrat po tom, na co byly peníze skutečně použity), T. M. (po jeho odmítnutí opatřit fakturu od společnosti S. S., s. r. o. spolu s rozvrhem stavebních prací opatřil tyto doklady dovolatel a jmenovanému spoluobžalovanému pak také předal peníze vyplacené stavební společností po vypovězení zakázky dovolatelem), J. B. (rozpočtové náklady předložené nakonec stavební spořitelně nebyly totožné s těmi, které on vypracoval na žádost svědkyně L. Z., tyto byly tedy zfalšované) a M. B. (za stavební společnost vyplatil peníze bez jakéhokoliv dokladu zpět dovolateli, který mu řekl, že věc s manželi M. vyřídí), jakož i z listinných důkazů ve věci opatřených.
Z uvedeného je tedy patrné, že soudy na základě učiněných skutkových zjištění správně dovodily naplnění všech stránek daného trestného činu, a to včetně stránky subjektivní ve formě úmyslu přímého dle §4 písm. a) tr. zák., když ze skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel jako zástupce stavební spořitelny od samého počátku jednal s vědomím, že peníze od stavební spořitelny prostřednictvím jeho přičinění získané nebudou použity k účelu uvedenému ve smlouvě o překlenovacím úvěru.
Pokud pak jde o zbývající námitky dovolatele, nutno konstatovat, že tyto směřují proti soudy učiněným skutkovým zjištěním, když jimi napadl výhradně opatřování, provádění a hodnocení důkazů soudem a z toho vzešlých skutkových zjištění. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Provedení a hodnocení důkazů před soudem prvního stupně, jakož i objasňování okolností předmětného skutku orgány činnými v trestním řízení v rámci přípravného řízení, lze v projednávaném případě jednoznačně hodnotit jako provedené v souladu s §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Konečně je nutno též zmínit i to, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich odvozenými není extrémní nesoulad, když pouze nepochybné zjištění takovéhoto stavu by mohlo dovolací soud vést k jiným závěrům, než k těm, které v posuzované věci přijal.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka