ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.534.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 534/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2008 o dovolání podaném K. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 56/2007 ze dne 11. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 9/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 9/2005 ze dne 17. 4. 2007 byl dovolatel uznán vinným (stejně jako spoluobviněný J. Z.) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (dále jen tr. zák.), ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let.
V předmětné věci podal K. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 4 To 56/2007 ze dne 11. 12. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal K. S. dovolání a to jako osoba k jeho podání oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutková věta obsažená ve výroku nalézacího soudu a odůvodnění rozhodnutí obou soudů ve věci přijatých nekorespondují s učiněnými skutkovými zjištěními, která byla do míry nedostatečná, že neumožnila soudům přijmout právní závěry o zavinění dovolatele, tedy o jeho spoluvině a jeho vědomosti úmyslně krátit daňovou povinnost spočívající v tom, že fiktivní faktury se spoluobviněným (jako dalším jednatelem firmy U. m., spol. s r. o., se sídlem ve Z., tř. T. B., a. S., a. s.) při vědomí toho zahrnovali do účetnictví po vzájemné dohodě a dále ve stejné dohodě konali tak, aby krátili daň. V této souvislosti poukázal na to, že z učiněných skutkových zjištění nijak neplyne to, že se „stíhaného jednání“ dopustil společně se spoluobviněným Z. a odvolací soud nabídl pouze závěr, že jediní, kdo měli zájem zahrnout do účetnictví fiktivní faktury byli společníci společnosti U. m., spol. s r. o., Uvedl, že on sám byl dlouhodobě nepřítomen a vytížen zcela jinou činností, přičemž spoluobviněný byl na místě a společnost fakticky řídil. Soudy shledaná trestná činnost pak nebyla bezpečně prokázána ani svědeckou výpovědí bývalé účetní společnosti V. R., a to ani v souvislosti s jejím tvrzením, že pokud dovolatel podepisoval některé účetní dokumenty (bez jejich konkretizace), činil tak ex post a také s časovým odstupem, přičemž ve společnosti užívaný termín „záloha Spáčil“ byl v rámci výpovědi této svědkyně soudy účelově deformován. Soudy také nesprávně poukázaly na jeho předchozí odsouzení, které nemůže být důkazem o jeho vině v nyní posuzované věci. Poukázal i na to, že odvolací soud nedůvodně zamítl jeho (přesně specifikované) návrhy na doplnění dokazování. S poukazem na absenci svého zavinění uvedl, že se žádným z dodavatelů fiktivních prací nebyl v osobním styku, příslušnou smlouvu podepsal pouze se společností C. S. S., kdy pro svůj dlouhodobý pobyt mimo firmu neměl možnost reálně kontrolovat provedení jednotlivých prací tímto subjektem. Dále poukázal i na procesně nezákonný výslech svědkyně R. nalézacím soudem (kladení sugestivních či kapciózních otázek). Uzavřel s tím, že nalézacím soudem nebyl skutkový stav věci zjištěn bez důvodných pochybností a v potřebném rozsahu a soudy ve věci provedené důkazy nehodnotily důsledně podle zásad volného hodnocení důkazů, jak jsou zakotveny v §2 odst. 6 tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Olomouci a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel neuplatnil v rámci svého mimořádného opravného prostředku jedinou námitku, kterou by bylo možné podřadit pod jím zvolený dovolací důvod, a ve své podstatě se pouze domáhá zjištění pro něj příznivějších skutkových okolností, než jsou ta, ke kterým postupně dospěly oba soudy. Činí tak metodou prioritní polemiky se způsobem, jakým soudy hodnotily konkrétní důkazy shromážděné v předmětné trestní věci (výpovědi označených osob, poukaz soudů na trestní minulost dovolatele, případná existence dalších obchodů podezřelých jako fiktivní) a sekundární námitka absence subjektivní stránky předmětného trestného činu, případně absence jakéhokoliv důkazu, že dovolatel se dopustil předmětného jednání po vzájemné dohodě se spoluobviněným Z. či námitka vůči závěrům soudů, že byla vyvrácena obhajoba dovolatele z přípravného řízení, že označená zdanitelná plnění byla realizována a konečně i poukaz na to, že ve věci nebyly provedeny důkazy jím navrhované a došlo k porušení procesních zásad při výslechu svědkyně R. soudem při hlavním líčení. Ve svém souhrnu tak dovolatel namítl, že došlo k porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., na což dovolatel přímo poukázal, přičemž takto vznesené výhrady neodpovídají výlučné hmotně právní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak by tomu bylo pouze v případě zjištěné existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy a pokud by dovolatel takový nesoulad také namítl. To se však nestalo a o zmíněný extrémní nesoulad také v předmětné věci nejde, a proto také státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel především namítl, že tzv. skutková věta ani ve spojení s odůvodněním rozsudku nalézacího soudu a usnesení odvolacího soudu neprokazuje jeho zavinění, tedy spoluvinu a jeho vědomost o skutečném stavu věci, a takto úmysl krátit po vzájemné dohodě s dalším jednatelem společnosti popsanou daňovou povinnost, když má za to, že uvedené skutečnosti v řízení před soudy nebyly prokázány. Toto jeho tvrzení však nemá oporu z hlediska ve věci učiněných skutkových zjištění, ze kterých především jednoznačně plyne, že ve vztahu k soudy označeným společnostem a firmám společnosti U. m., spol. s r. o., nebyla žádná (uvedená) zdanitelná plnění poskytnuta, daňové doklady označené společnosti a firmy nevystavily, a žádné finanční prostředky za tyto obchody od společnosti U. m., spol. s r.o., neobdržely a jednalo se tak nepochybně o fiktivní vztahy. Nelze přitom současně přehlédnout, že se nejednalo takto o fiktivní vztahy pouze ojediněle, ale o celou řadu fiktivně vystavených faktur v rámci delšího období doprovozených vznikem škody velkého rozsahu. Oba soudy také ve svých rozhodnutích vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele, když v tomto směru poukázaly na ve věci vedené dokazování a v této souvislosti především na výpovědi ve věci slyšených a označených svědků, stejně jako na listinné důkazy, když z takto učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel (stejně jako spoluobviněný J. Z.) se předmětného trestného činu dopustili, když ji spoluorganizovali, nepochybně věděli o neuskutečněných zdanitelných plněních a vydávali pokyny k tomu, aby daňové doklady (fiktivní) k těmto obchodům byly zahrnuty do účetnictví společnosti právě v úmyslu zkrátit v příslušném období daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob. Nic na tom nemění ani poněkud nadbytečné úvahy odvolacího soudu o případném smyslu (motivu) takového jednání i poukaz na předchozí odsouzení dovolatele pro obdobnou trestnou činnost. Nelze takto akceptovat ani námitku dovolatele spočívající v tom, že byl častěji vzdálen sídla společnosti a s tím spojené naznačení, že předmětného jednání se dopouštěl výlučně J. Z., když dovolatel byl ve společnosti zjevně rozhodující osobou. Přestože takto jde (z hlediska namítané absence subjektivní stránky předmětného trestného činu) o námitky právně relevantní, současně s ohledem na již uvedené jde také o námitku zjevně neopodstatněnou. To i proto, že soudy vycházely z učiněných skutkových zjištění, které jim co do jejich obsahu i rozsahu umožnily přijmout jim adekvátní právní závěr i stran namítané absence zmíněné subjektivní stránky předmětného trestného činu. Přitom současně odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč ve věci nevedly další dokazování a to i ve směru, který navrhoval dovolatel. Konečně je na místě uzavřít, že další námitky vznesené odvolatelem (shora uvedené) jsou procesního typu a jako takové neodpovídají ve věci zvolenému dovolacímu důvodu a závěry z nich dovolatelem vyvozené nemají věcný charakter.
S ohledem na uvedené tak dovolacímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka