ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.567.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 567/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2008 o dovolání, které podali J. B. a D. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 268/2007 ze dne 27. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 299/2003, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu se v části týkající se J. B. a za přiměřeného použití ustanovení §261 trestního řádu též ohledně R. M., rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 268/2007 ze dne 27. 9. 2007 zrušuje, přičemž se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný R. M. nebere do vazby.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání podané D. V. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 299/2003 ze dne 29. 11. 2006 byli dovolatelé (společně s obviněnými R. M. a D. J.) uznáni vinnými shodně trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl J. B. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, D. V. potom trest odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně byl spoluobviněný J. M. podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby a konečně bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvoláních, které proti předmětnému rozsudku podali oba dovolatelé (stejně jako spoluobvinění R. M. a D. J.), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 9 To 268/2007 ze dne 27. 9. 2007 a to tak, že podle §258 odst. 1, písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obžalovaných R. M., J. B., D. V. a D. J. v celé odsuzující části. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že uvedené obžalované uznal vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl J. B. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, D. V. potom trest odnětí svobody v trvání dvou roků, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podali J. B. a D. V., jako osoby oprávněné, dovolání, a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Přitom J. B. označil za dovolací důvody ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a D. V. ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku J. B. uvedl, že v průběhu celého trestního řízení v uvedené věci vůči jeho osobě nebyla prokázána subjektivní stránka předmětného trestného činu, a to ve vztahu k jednání uvedenému ve výroku napadeného rozsudku. I odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že hodnocení jednotlivých důkazů k zjištění subjektivní stránky jeho jednání nepostačuje a odvolává se pouze na komplexní hodnocení, které vedlo k příslušným závěrům, aniž by však uvedl na základě čeho k takovému závěru dospěl. Poukázal dále na to, že peníze z celé transakce obdržel svědek S. a v tomto směru je takto hodnocení důkazů v extrémním nesouladu s jejich provedením, když učiněná skutková zjištění nepostačují k tomu, aby byl učiněn soudem závěr o naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu. Dovolatel také namítl, že v jeho případě byl v totožném postavení jako spoluobžalovaný M., který však byl obžaloby zproštěn a byl tak aplikován soudy dvojí přístup k téže problematice a to výhradně v neprospěch dovolatele, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Konečně vznesl námitky i vůči právní kvalifikaci „souzeného jednání“. To s tím, že bez ohledu na již uvedené se v jeho případě nemůže jednat o spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák., ale nejvýše o účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., pokud jde vůbec o jednání trestné. Má za to, že k podpisu předmětných smluv došlo až poté, co byl předmětný stroj (C.) již prodán a tedy uvedené jednání (podpis smluv) již nemělo na dokonání trestného činu podvodu žádný vliv. Jeho jednání tak nemůže být trestným, případně nanejvýše by mohlo jít o zmíněné účastenství. Přitom při právním posouzení věci se soudy nezabývaly ani případnou možností jeho jednání právně kvalifikovat „podle ustanovení §128 odst. 2 tr. zák., když měl údajně uzavřít smlouvu s úmyslem zvýhodnit jiný podnik a přitom předměty podnikání zainteresovaných právnických osob byly prakticky totožné nebo velmi sobě blízké“. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
D. V. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se označeného trestného činu nedopustil, protože nenaplnil jeho subjektivní stránku. To proto, že ke spáchání takového trestného činu (podvodu) se vyžaduje úmysl a tento v jeho případě (i s poukazem na jeho vyjádření v rámci trestního řízení) nebylo možné usoudit, protože v okamžiku podpisu leasingové smlouvy se společností R. l., spol. s r. o., žádné pochybnosti o správnosti takového postupu neměl (ty přišly až později, kdy uvedená společnost začala předmět leasingu hledat). Soudy tak nepřesně interpretovaly jeho výpověď z přípravného řízení a on sám je přesvědčen, že popsaného jednání se dopustil pouze vědomě nedbale (§5 písm. a/ tr. ř.)., když je dána celá řad reálných okolností, které se staly důvodem proč spoléhal na to, že ke způsobení následku relevantního z hlediska trestního zákonu nedojde. V této souvislosti poukázal i na osobu J. N., který jej požádal, aby při uzavírání předmětné leasingové smlouvy zastupoval firmu P. R. P. B., spol. s r.o., s tím, že je zaneprázdněn. S ohledem na to, že šlo o přítele, mu dovolatel uvěřil a popsaným způsobem jednal. Ten mu také ve věci předložil znalecký posudek Ing. H. (stran uvedeného stroje C. s tím, že byla provedena jeho prohlídka dne 1. 3. 2002 včetně zkušební jízdy), a proto neměl pochybnosti o existenci uvedeného stroje. Přitom aktu uzavření předmětné leasingové smlouvy (ze dne 8. 3. 2002) a protokolu o předání a převzetí předmětu leasingu z 19. 3. 2002) předcházelo uzavření kupní smlouvy mezi firmou L. B. O. I., spol. s r. o, a firmou R. - L., spol. s r. o., o prodeji a nákupu právě předmětného kolového nakladače C. Proto i z jednání uvedené leasingové společnosti (nemohl předpokládat její nedůsledný postup) oprávněně usuzoval na jeho existenci, resp. jej nenapadlo, že tento kolový nakladač neexistuje. Z uvedené tak byl přesvědčen, že firma P. R. P. B., spol. s r. o., bude leasingové splátky řádně splácet, případně že leasingová společnost předmět leasingu zabaví. Důvody, pro které spoléhal na to, že následek relevantní z hlediska trestního zákona nezpůsobí, byly proto dostatečné a reálné. Uvedenými skutečnostmi se pak odvolací soud nezabýval a nepřímý úmysl v jednání dovolatele dovodil pouze z rychlosti provedené transakce a také z toho, že dovolatel vykonával funkci jednatele v minulosti v dalších třech společnostech a v době vyhlášení napadeného rozsudku se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Rychlost poukazované transakce potom nemohl posoudit, když v celé kauze se znal pouze s J. N. a s D. J., se kterým jej N. seznámil. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušil a přikázal „příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K dovolání podaném D. V. uvedl, že je nutno předeslat, že skutkovými zjištěními, tak jak k nim řádně dospěly oba soudy, je dovolací soud vázán, a to s ohledem na dovolatelem užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To se týká i hodnocení výpovědí dovolatele, které ve věci (i v přípravném řízení) učinil, takže takto vedená námitka (nesprávné hodnocení jeho výpovědí) není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem. Státní zástupce přitom poukázal na to, že dovolatel uzavřel předmětnou leasingovou smlouvu jako nájemce jménem firmy, se kterou neměl nic společného, jednal za ni na základě plné moci, kterou nepřevzal od jednatele firmy, ale prostřednictvím další osoby. Přitom schopnost firmy platit řádně leasingové splátky zjevně nebyl schopen objektivně posoudit a předmět leasingu osobně neviděl, přestože protokol o jeho fyzickém převzetí podepsal, a tak se na uvedení poškozeného v omyl bezprostředně podílel. Znalecký posudek stran předmětného stroje mohl stran reálné existence dovolatele zmást, avšak tento posudek nebyl bez fyzické prohlídky přinejmenším způsobilý prokázat shodu posudkem oceněného nakladače s nakladačem pronajímaným. To spolu s úvahou dovolatele o možném podvodu nepochybně svědčí o tom, že předmětný skutek nespáchal pouze z nedbalosti, ale přinejmenším v úmyslu nepřímém (§4 písm. b/ tr. zák.) dopustit se vůči leasingové společnosti podvodu. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl dovolání podané D. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
K dovolání podaném J. B. státní zástupce uvedl, že jej považuje v relevantně uplatněné části za důvodné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To s tím, že podle soudy učiněných skutkových zjištění byla uvedena v omyl společnost R. l., spol. s r. o., která v jeho důsledku dne 3. 4. 2002 vyplatila společnosti L. B. O. I., spol. s r. o. částku 4.774.340,- Kč (jako kupní cenu za předmětný nakladač). K jejímu omylu potom došlo postupně dne 8. 3. 2002, kdy s ní uzavřel D. J. (za společnost L. B. O. I., spol. s r. o.) jako prodávající kupní smlouvu na neexistující kolový nakladač a jednak D. V. za společnost P. P. R., spol. s r. o., jako nájemce leasingovou smlouvu o pronájmu shora uvedeného nakladače, aniž by tato společnost měla v úmyslu leasingové splátky hradit, a dále dne 19. 3. 2002, kdy byl sepsán nepravdivý protokol o předání předmětu leasingu společností L. B. O. I., spol. s r. o., společnosti P. R. P., spol. s r. o. Naproti tomu J. B. za společnost D. M. S. B., a. s., a R. M. za společnost S. E. F. I., spol. s r.o., se podíleli na uzavření kupních smluv k předmětnému neexistujícímu nakladači ve dnech 11. 3. 2002 a 18. 3. 2002. I když tyto smlouvy byly zjevně fingované (i s ohledem na časové souvislosti se vztahovaly k předmětnému leasingovému podvodu), přesto není namístě závěr, že by se tyto smlouvy na uvedení společnosti R. l., spol. s r. o., v omyl podílely způsobem, který by odůvodnil právní kvalifikaci předmětného skutku jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zák. To proto, že smlouvy o prodeji a následném leasingovém pronájmu zmíněného stroje byly uzavřeny již předtím (dne 8. 3. 2002) a protokol o fyzickém převzetí neexistujícího nakladače by jen stěží mohl odkázat na kupní smlouvy ze dnů 11. 3. a 18. 3. 2002, tedy z doby, kdy nakladač již byl (i když pouze formálně) ve vlastnictví poškozené leasingové společnosti. Takto potom skutečný smysl kupních smluv ze dnů 11. 3. a 18. 3. 2002 není z napadeného rozsudku patrný. K podanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že užití tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť odvolání J. B. nebylo zamítnuto ani odmítnuto, ale naopak na podkladě všech podaných odvolání byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a ve věci bylo rozhodnuto znovu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud dovolání podaného J. B. podle §265k odst. 1 tr. ř. vyhověl a aby z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně J. B. a za použití ustanovení §265k odst. 2 poslední věta tr. ř. i ohledně obviněného R. M., částečně zrušil v odsuzující části napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu ohledně obviněných J. B. a R. M. ve výrocích o vině, trestech a náhradě škody, dále aby zrušil všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud jeho zrušením ztratila svůj podklad a konečně, aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci, je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V posuzované věci zvolil D. V. za dovolací důvod ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti je namístě uvést, že poukazem na takto zvolený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou ovšem takého druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V uvedených souvislostech dovolatel vznesl právně relevantní námitku spočívající v tom, že předmětného skutku se nedopustil úmyslně a nemohl tak naplnit subjektivní stránku trestného činu podvodu s tím, že se popsaného jednání dopustil pouze z vědomé nedbalosti (§5 písm.a/ tr. zák.)., když ze zjištěných skutkových okolností pouze spoléhal na to, že ke způsobení následku relevantního z hlediska trestního zákona nedojde. K tomu je však namístě uvést, že soudy vysvětlily, jakým způsobem hodnotily jednotlivé výpovědi dovolatele učiněné v rámci celého trestního řízení a proč takto dospěly k závěru, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. jako spolupachatel z hlediska ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. V této souvislosti je namístě zopakovat, že dovolatel uzavřel předmětnou leasingovou smlouvu jako nájemce jménem firmy, s níž neměl nic společného, jednal na základě plné moci, když byl zplnomocněn k příslušnému jednání jinou osobou (rozdílnou od jednatele firmy), přičemž zjevně nebyl schopen platit leasingové splátky, ke kterým se zavázal (také tak nečinil), předmět leasingu nikdy neviděl a přesto podepsal protokol o jeho fyzickém převzetí, přičemž na věci nic nemění, že za těchto okolností akceptoval znalecký posudek vypracovaný stran ocenění předmětu leasingu (kolového nakladače). Na uvedení poškozeného v omyl se takto zjevně podílel a nelze mít za to, že si uvedeným způsobem pouze nedbale, když soudy správně dospěly k závěru, že tak činil minimálně v úmyslu nepřímém (§4 písm. b/ tr. zák.). S ohledem na uvedené tak dovolacímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
Dovolatel J. B. poukázal (v jeho případě) na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ke druhému z takto zvolených dovolacích důvodů je nutno uvést, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. K druhé alternativě uvedeného dovolacího důvodu (zatížení předchozího řízení hmotně právními vadami, které svou povahou odpovídají obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř., na která dovolatel B. ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal), je nutno zmínit, že námitky jím vznesené z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v jeho relevantně uplatněné části důvodné. To především potud, pokud dovolatel namítl absenci svého úmyslného zavinění ve vztahu k předmětnému trestnému činu, stejně jako to, že soudy užily nesprávné právní kvalifikace předmětného skutku, pokud dospěly k závěru, že se dopustil spolupachatelství k trestnému činu podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. To s tím, že namítl beztrestnost svého jednání ve vztahu k předmětnému skutku, neboť označené kupní smlouvy stran nakladače, které popsaným způsobem uzavřel, nesly datum 11. 3. a 18. 3. 2002 a byly tak uzavřeny ve chvíli, kdy předmětný nakladač již byl prodán označené leasingové společnosti a takto se na jejím omylu nijak nepodílel, když má za to, že jeho jednání by mohlo být případně posouzeno jako účastenství k předmětnému trestnému činu nebo jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. Z dosud učiněných skutkových zjištění v posuzované věci totiž zjevně plyne, že rozhodujícím okamžikem, kdy k předmětnému trestnému činu došlo, je chvíle, kdy D. J. (zplnomocněný zástupce L. B. O. I., spol. s r. o., jako prodávající) uzavřel dne 8. 3. 2002 s firmou R. l., spol. s r. o., kupní smlouvu č. 13/02/027, na základě které jí prodal neexistující kolový nakladač, přičemž současně D. V. za společnost P. R. P., spol. s r.o., uzavřel s R. l., spol. s r. o., jako nájemce leasingovou smlouvu o pronájmu uvedeného kolového nakladače, bez úmyslu leasingové splátky hradit. Z uvedeného potom zjevně vyplývá, že reálně poškozený (R. l., spol. s r.o.) byl poškozen v důsledku uzavření označené kupní smlouvy ze dne 8. 3. 2002, když tohoto dne se stal vlastníkem uvedeného (neexistujícího) kolového nakladače (a dále jeho pronajímatelem), takže další případně uzavřené kupní smlouvy stran kolového nakladače mezi jinými subjekty (po uvedeném datu) jsou zjevně bezpředmětné (případně neplatné), když vlastníkem v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva stran označeného kolového nakladače mezi prodávajícím R. M. (jednatelem firmy S. E. F. I., spol. s r.o.) a kupujícím J. B. (členem představenstva firmy D. M. S. B., a. s.) dne 11. 3. 2002 a kupní smlouva mezi prodávajícím J. B. (D. M. S., a. s.) a kupujícím D. J. (L. B. O. I., spol. s. r. o.) dne 18. 3. 2002, byla společnost R. l., spol. s r. o. Na věci nic nemění ani skutečnost, že předmět prodeje (kolový nakladač) byl na základě zmíněné leasingové smlouvy protokolárně (nepravdivě a fiktivně) předán společností R. l., spol. s r.o., leasingovému nájemci P. S.P. B., spol. s r. o. (zastoupeného D. V.), přičemž uvedený protokol o předání a převzetí předmětu leasingu odkazuje právě na již zmíněnou smlouvu ze dne 8. 3. 2002 (nikoli na jinou kupní smlouvu). I když je v uvedených souvislostech zjevné, že zmíněné kupní smlouvy byly ve dnech 11. 3. 2002 a 18. 3. 2002 (i s ohledem na dobu, ve které byly uzavírány) uzavřeny fiktivně, nelze s ohledem na již uvedené dospět k jednoznačnému závěru, že by se takto uzavřené kupní smlouvy podílely na uvedení poškozeného (R. l., spol. s r. o.) v omyl a založily tak jednání, které by odůvodňovalo soudy přijatou právní kvalifikaci předmětného skutku u R. M. a J. B., jako spolupachatelství k trestnému činu podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 tr. zák., když vlastníkem nakladače (i když formálně) byla již od 8. 3. 2002 poškozená leasingová společnost. Vlastní smysl shora uvedených kupních smluv ze dnů 11. a 18. 3. 2002 je takto nejasný a důvod jejich uzavření neplyne ani z napadeného rozsudku. Za daného stavu věci tak nelze mít za to, že skutek, tak jak je popsán ve výroku napadeného rozhodnutí, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu (spolupachatelství k němu), a to zejména jeho objektivní a subjektivní stránku.
Protože Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) shledal dovolání podané J. B. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 268/2007 ze dne 27. 9. 2007 v části týkající se J. B., přičemž za použití ustanovení §261 tr. ř. (princip beneficium cahaesionis) i v části týkající se R. M., když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Brně bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem v něm vysloveným z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést úkony a doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru půjde především o taková skutková zjištění (a jejich následné právní posouzení), kterými bude bezpečně prokázáno, že uzavření označených kupních smluv mělo vliv na jednání poškozeného a vliv na vznik škody, která mu byla způsobena. V tomto směru bude namístě znovu a detailně vyslechnout dovolatele a spoluobviněného M. a zjistit takto důvod, proč označené kupní smlouvy uzavírali a stejně tak bude namístě zjistit, zda poškozený byl v tomto směru ovlivněn tak, že uzavřel uvedenou kupní (a následně i leasingovou) smlouvu. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností bude moci soud jednoznačně dovodit jejich případnou vinu označeným trestným činem či některou z forem účastenství na něm, když bude již vycházet z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu, který teprve bude moci spolehlivě poskytnout dostatečný prostor pro jemu odpovídající samotné právní hodnocení věci, přirozeně i s adekvátním dopadem na rozhodnutí o náhradě škody.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání zruší výrok o tomto trestu, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění Nejvyššího soudu J. B. v současné době vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 215/2005, který nastoupil dne 30. 10. 2006 s předpokládaným ukončením jeho výkonu dne 30. 10. 2013. S ohledem na uvedené jej proto nevzal do vazby. Podle téhož zjištění R. M. vykonává v současné době trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně v nyní posuzované věci. Vzhledem k tomu, že Nejvyšším soudem byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen v celém rozsahu (a tedy i ve výroku o trestu), bylo nutné se zabývat i případnou vazbou R. M. Protože Nejvyšší soud na podkladě obsahu spisu nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly některý z důvodů vazby podle §67 písm. a), b), c) tr. ř., rozhodl podle ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný R. M. nebere do vazby.
Konečně s poukazem na již shora uvedené dále Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání D. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na tento způsob rozhodnutí tak učinil rovněž v neveřejném zasedání, a to za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka