ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.588.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 588/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném 14. května 2008 o dovolání podaném obviněným R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2007, sp. zn. 5 To 343/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov pod sp. zn. 101 T 281/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soud v Karviné - pobočka Havířov ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 101 T 281/2006, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem l/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, jehož se dopustil tím, že v době od 18 hodin dne 18. 11. 2005 do 06.00 hodin dne 19. 11. 2005 v T., okres K., na odstavné ploše na ul. L., poblíže domu, vnikl do neuzamčeného neregistrovaného nákladního vozidla tov. zn. Tatra 148 S3, které s pomocí další osoby a jiného vozidla odtáhl do K. a následně zpeněžil ve sběrně v A., přičemž odcizením vozidla způsobil jeho majiteli J. S. škodu ve výši nejméně 20.000,- Kč, přičemž přinejmenším z místa činu v T. do K., řídil toto vozidlo přesto, že si je vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 1 T 20/2004, který nabyl právní moci téhož dne, uložen m. j. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Dále byl uznán vinným pod body 2, 3 rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestným činem maření výkonu rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Jednání pod bodem 2/ se dopustil tím, že dne 14. 6. 2006 v době kolem 21 hodin v K., č. V., okres N. J., v prostoru staveniště dálnice ve vzdálenosti 40 m od silnice, po uražení visacího zámku dveří, vnikl do zaparkovaného a řádně uzamčeného nákladního vozidla tovární značky Tatra 148 S3, s nímž z místa činu odjel do K. a následně je zpeněžil ve sběrně v K., přičemž odcizením vozidla způsobil majitelce O. P. škodu ve výši nejméně 88.000,- Kč, a toto odcizené vozidlo řídil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 1 T 201/2004 uložen mimo jiné i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Jednání popsaného pod bodem 3 výroku rozsudku se dopustil tím, že v době od 12 hodin dne 6. 8. 2006 do 06.00 hodin dne 7. 8. 2006 v H. M., okres K., na ul. D. na parkovišti u M. s. h., po předchozím rozbití okna levých dveří, vnikl do zaparkovaného a řádně uzamčeného vozidla tov. zn. Tatra 815 S3 6X6, s nímž po rozlomení spínací skříňky odjel a následně se jej snažil neúspěšně prodat dalším osobám, přičemž odcizením vozidla způsobil jeho majiteli V. B. L. C. Z., spol. s r. o., se sídlem v B., H., škodu ve výši nejméně 517.700,- Kč, a toto vozidlo řídil přesto, že si byl vědom skutečnosti že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. 1 T 201/2004, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky. Jednání popsané pod bodem 3/ výroku rozsudku bylo kvalifikováno i jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona. Jednání pod bodem 4/ bylo kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 odst. 2 trestního zákona, jehož se dopustil tím, že v době od 13. 6. 2006 do 21. 6. 2006 v H. S., okres K., bez vědomí N. K., tedy vlastníka předmětného vozidla, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, rozebral osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 406, a následně jeho části rozprodal náhodným osobám, jakož i zpeněžil ve sběrně, ačkoliv si byl vědom toho, že v souladu s dohodou s N. K. ze dne 15. 4. 2006 toto vozidlo převzal pouze za účelem provedení jeho opravy, čímž N. K. způsobil škodu ve výši 111.000,- Kč.
Podle §247 odst. 3 trestního zákona a §35 odst. 1 trestního zákona byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §49 odst. 1 trestního zákona a §50 odst. 1 trestního zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené O. P., Z. a v. p., K. S., O., škodu ve výši 88.000,- Kč a I. s. O., s. r. o., D. r. S., M. O., škodu ve výši 6.529 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byli shora uvedení poškození se zbytky nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. října 2007, sp. zn. 5 To 343/2007, kterým z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Karviná, podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 trestního řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 trestního řádu nově obviněného odsoudil a podle §247 odst. 3 trestního zákona za použití ustanovení §35 odst. 1 trestního zákona mu uložil trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 trestního zákona §50 odst. 1 trestního zákona uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 3 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. B. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V důvodech uvedl, že dovolání směřuje do právní kvalifikace skutku pod bodem 3/ výroku rozsudku, a to ve vztahu k právní kvalifikaci (společně s jednáním pod bodem 2/ trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, kterou vzhledem ke skutkovým zjištěním považuje za nesprávnou, když uvedené jednání vzhledem k důkazům provedeným soudem I. stupně mělo být kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 trestního zákona. Znovu poukázal na to, že vozidlo, jehož se zmocnil (bod 3/), chtěl toliko užívat po přechodnou dobu za účelem provedení prací ve prospěch svědka S. Přes dokazování provedené soudem I. stupně odvolací soud toto nenapravil a jeho odvolání v plném rozsahu zamítl. Dále uvedl, že ohledně právního posouzení skutku již v odvolání uplatnil námitku nesprávného posouzení stran možného pokračování v trestné činnosti u skutků popsaných pod body 1/, 2/ a event. (pokud by nedošlo ke změně právní kvalifikace, jak bylo namítáno shora) i 3/. Odvolací soud se k této námitce nevyjádřil a rozhodnutí v tomto směru postrádá jakoukoliv argumentaci. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 5 To 343/2007, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitky uplatněné zčásti obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a v té části dovolání, v níž byl uplatněnými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu naplněn relevantně, je dovolání obviněného zřejmě neopodstatněné. Uvedla, že pokud je dovolatelem namítán nedostatek naplnění znaků trestného činu krádeže s poukazem na to, že ke krádeži, tedy ke zmocnění se cizí věci nedošlo, ale toliko k neoprávněnému užívání cizí věci podle §249 odst. 1 trestního zákona, tak tyto hmotně právní námitky vybudoval na jiném než přisouzeném skutkovém základě, který se stal podkladem pro závěr o jeho vině. Poté uvedla, že v úmyslu pachatele cizí motorové vozidlo přechodně užívat musí být zahrnut i záměr vrátit je po přechodném užití osobě, které bylo odňato, nebo této osobě umožnit, aby obnovila své dispoziční právo k vozidlu. Jak zdůraznila, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně bylo prokázáno násilné vniknutí do motorového vozidla, to, že s tímto odjel a následně se je snažil prodat, čímž způsobil škodu majiteli ve výši 517.000,- Kč. Nejde proto o trestný čin podle §249 odst. 1 trestního zákona, ale o trestný čin krádeže podle §247 trestního zákona, neboť pachatel s vozidlem nakládal tak, aby bylo poškozenému natrvalo odňato z dispozice.
Jako nedůvodnou shledává rovněž námitku obviněného, že skutek spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pokud nebyly všechny skutky trestného činu krádeže posouzeny jako dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu. Podle státní zástupkyně se nejedná o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 trestního zákona, jestliže byl jeden z dílčích útoků spáchán s časovým odstupem 7 měsíců. Nebyla naplněna blízká souvislost časová. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, neboť je zřejmě neopodstatněné a současně navrhla, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, dala souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265g odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z tohoto hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, t. j. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.
Pokud jde o námitku uplatněnou dovolatelem v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu týkající se nesprávného hodnocení provedených důkazů ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3/, je namístě tuto odmítnout. Jako takovou ji nelze pod dovolací důvod podřadit, když dovolatel považuje za chybu skutečnost, že soudy při hodnocení skutkových zjištění nevzaly v úvahu změnu jeho výpovědi u hlavního líčení a výpovědi svědků S. a U. u hlavního líčení u soudu prvního stupně, ale naopak své závěry odvíjely z jeho doznání z přípravného řízení. V této souvislosti je třeba odkázat na str. 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na str. 3 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, z nichž je patrno, na základě jakých důkazů soudy dospěly k závěru o vině obviněného a jaká úvaha je následně vedla ke zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 3/ výroku rozsudku. Z výpovědi svědků S. a U. bylo sice zjištěno, že obviněný přislíbil svědkovi S. odvoz stavebního materiálu nákladním vozidlem, nicméně ani jeden z nich nevěděl, odkud měl obviněný nákladní vozidlo, event. za jakých okolností k němu přišel. Jak poté uvedl i odvolací soud, z místa, kde bylo následně vozidlo nalezeno a v jakém stavu bylo, bylo možno dovodit, že obviněný neměl v úmyslu vozidlo vrátit, ale následně je užívat, event. znovu se pokusit je prodat. V této souvislosti nelze pominout doznání obviněného v přípravném řízení, které učinil zákonným způsobem za přítomnosti obhájce.
Bylo možno dospět k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky vztahující se k hodnocení provedených důkazů, nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při provádění dokazování a následném hodnocení důkazů, neboť učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu. K závěru, že by s nimi byly v extrémním nesouladu, dospět nelze. Poté je třeba zdůraznit, že popis skutku pod bodem 3/ výroku rozsudku odpovídá provedeným důkazům a odpovídá jim i hmotně právní posouzení skutku jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona s útokem popsaným pod bodem 2/.
Za právně relevantní námitku, kterou bylo možno pod shora uvedený dovolací důvod podřadit, bylo možno považovat tvrzení dovolatele, že skutek popsaný pod bodem 3/ výroku rozsudku spočíval na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť všechny skutky popsané pod body 1/ - 3/ výroku rozsudku měly být posouzeny jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže.
V projednávané trestní věci bylo pro jednotlivé skutky zahájeno trestní stíhání dne 18. 9. 2006, nicméně obviněnému bylo usnesení doručeno dne 5. 10. 2006. Tento den je ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 trestního řádu mezníkem pro ukončení jednoho pokračujícího jednání od dalšího. Nicméně je třeba zdůraznit, že dílčí útok pokračujícího trestného činu je dílčí jednání obviněného, které je zpravidla do určité míry oddělené časově a místně, pokud toto dílčí jednání je součástí souhrnu takových obdobných dílčích útoků při naplnění znaků pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 trestního zákona. Podle posledně citovaného zákonného ustanovení se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo obdobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Jak bylo správně soudy posouzeno, mezi jednáním obviněného pod bodem 1/ a poté body 2/, 3/ výroku rozsudku, nebylo možno dovodit blízkou souvislost časovou, neboť mezi útokem popsaným pod bodem 1 spáchaným dne 18. 11. 2005 a útokem popsaným pod bodem 3/, tj. 6. 8. 2006, byla delší doba přerušení. Tedy nebyla splněna kritéria ustanovení §89 odst. 3 trestního zákona. Ze shora uvedeného je zjevné, že dovolatelovo jednání nevykazuje jím namítanou vadu týkající se hmotně právního posouzení jeho jednání, takže závěr soudů vztahující se k právní kvalifikaci jednání obviněného jako dvou trestných činů krádeže v bodě 1/ podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona a v bodech 2/, 3/ podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona je prost jakýchkoliv pochybností.
Dovolací důvody obviněného, pokud byly uplatněny k hmotně právnímu posouzení jeho jednání, jak bylo uvedeno v poslední části, byly uplatněny právně relevantně, nicméně jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným shora pak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnout. Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak Nejvyšší soud České republiky učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 14. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková