ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.719.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 719/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2008 o dovoláních podaných D. H. a J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 77/2007 ze dne 6. 11. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 157/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání D. H. i J. V. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 157/2004 ze dne 25. 10. 2006 byli oba dovolatelé uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl D. H. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku a dále mu byl uložen trest propadnutí věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných. Obviněný J. V. byl za uvedené trestné činy (a dále za trestný čin nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu sp. zn. 1 T 157/2004 ze dne 26. 7. 2005 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 345/2005 ze dne 8. 2. 2006) odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, když dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podali D. H. i J. V. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 77/2007 ze dne 6. 11. 2007 a to tak, že z podnětu odvolání Krajského státního zastupitelství v Plzni podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o trestech odnětí svobody ohledně D. H. i J. V. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že D. H. i J. V. uložil shodně úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a každého z nich pro výkon takto uloženého trestu zařadil do věznice s dozorem. Odvolání podané D. H. i J. V. potom podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali D. H. i J. V. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil D. H. ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1, písm. b), g) tr. ř. a J. V. ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku D. H. k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že v jeho věci rozhodovala v rámci odvolacího řízení jako předsedkyně senátu 7 To Krajského soudu v Plzni JUDr. M. U., ač tak činit neměla, neboť její dcera Mgr. A. U. žije v partnerském vztahu ve společné domácnosti s Mgr. M. K., synem JUDr. V. K., který je státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Plzni a který ve věci dovolatele byl činný jako státní zástupce při všech hlavních líčeních konaných před soudem prvního stupně, vykonával dozor nad přípravným řízením, sepisoval a také podal odvolání v neprospěch dovolatele. V těchto skutečnostech spatřuje dovolatel reálně existující okolnost, která „objektivně vede k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoli nezaujatým vztahem k věci disponuje“. V této souvislosti poukázal na to, že odvolání státního zástupce ve věci (v neprospěch dovolatele) bylo odvolacím soudem vyhověno a také proto dovozuje možnost důvodných pochybností o objektivitě označené předsedkyně senátu a její nestrannosti při rozhodování v dané věci a v konečném důsledku takto namítl porušení svého práva na spravedlivý proces z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), resp. z hlediska čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl námitky stran ve věci nařízených odposlechů a záznamu telefonních hovorů v souvislosti s podmínkami, za kterých je tak možno činit a které v jeho věci nebyly splněny, když nešlo o zvlášť závažný trestný čin nebo jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Dále vznesl námitky v souvislosti s provedením části důkazů právě v podobě uvedených odposlechů a jejich hodnocení soudy. Konečně namítl i nesprávně učiněná skutková zjištění ohledně výše způsobené škody, kdy bez bližšího uvedl, že „výše DPH, resp. jeho zahrnutí do výše škody přesto, že toto bylo poškozeným vráceno, má vliv jak na určení výše škody, tak následně zvolenou právní kvalifikaci skutku … zahrnutím DPH do výše škody došlo k špatnému právnímu posouzení norem civilního práva (zejm. zák. č.235/2004 Sb. o DPH), kdy do výše škody k tíži dovolatele byla zahrnuta i částka DPH, která byla poškozeným ze strany státu vrácena na jeho odpisu“. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni a s ním spojený rozsudek Okresního soudu v Klatovech zrušil.
J. V. v důvodech svého mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro to, aby odvolací soud v rámci konaného veřejného zasedání dne 6. 11. 2007 jednal v jeho nepřítomnosti. O jeho konání byl odvolacím soudem vyrozuměn, přesto však svou žádostí o odročení termínu dal najevo, že se chce tohoto veřejného zasedání účastnit a soud měl vzhledem k jeho žádosti (podpořenou jeho pracovní neschopností) vyhovět a stanovit jiný termín jednání. To s tím, že pokud by jej jeho úraz nijak neomezoval, jistě by ošetřujícím lékařem nebyl vystaven doklad o jeho pracovní neschopnosti, když sám dovolatel se v té době necítil být schopen své plnohodnotné účasti na trestním řízení. V uvedené skutečnosti potom spatřuje omezení svého práva na obhajobu. K dovolacímu důvodu, který uplatnil podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že i když je dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, na druhé straně je skutkový stav třeba nejen správně vyjádřit ve výroku rozsudku, ale především je nutno jej řádně zjistit a příslušná skutková zjištění také adekvátně vyjádřit v důvodech přijatého rozhodnutí. Podle jeho názoru se tak v předmětné věci nestalo, když z provedeného dokazování neplyne, že by se předmětných skutků dopustil. Soudy zjištěný skutkový stav tak nepovažuje za prokázaný, nesouhlasí s ním a pokládá jej za takový, který je v extrémním rozporu právě s provedenými důkazy a skutečnostmi, které z nich plynou. V této souvislosti poukázal na otázku zapůjčených kleští (které měly být užity k trestné činnosti), když úvahy soudů v tomto směru neodpovídají učiněným skutkovým zjištěním. Z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu konečně poukázal i na to, že (s ohledem na uvedené) rozhodnutí o jeho vině bylo učiněno pouze na podkladě záznamů telefonických hovorů uskutečněných v důsledku příkazu k odposlechu vydaného popsaným způsobem příslušným soudem s tím, že dovolatel uvedl, že příslušné odposlechy nebylo možné použít v jeho věci, přičemž nelze akceptovat argumentaci soudů s tím, že trestní stíhání ve věci dovolatele bylo zahájeno pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 tr. zák. (zvlášť závažný úmyslný trestný čin), přičemž je nerozhodné, že došlo následně k jeho odsouzení pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. V této souvislosti má za to, že nebyly respektovány podmínky uvedené v ustanovení §88 tr. zák. s tím, že i s odhlédnutím od takovýchto procesních vad nelze (z provedených záznamů) dovodit to, že by se dovolatel trestněprávního jednání vůbec dopustil. Uzavřel znovu s tím, že výrok rozsudku (napadeného) je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním a z učiněných skutkových zjištění neplyne ani právní závěr o uzavření dohody mezi obviněnými a nelze tak dovodit, že by dovolatel takto se spoluobviněným H. vnikl do objektů a odcizil a poškodil věci uvedené ve výrokové části příslušného rozhodnutí. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že dle jeho názoru napadené rozhodnutí obsahuje výrok, který byl učiněn, ačkoli v řízení mu předcházejícímu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak také ve svém dovolání uvedl. Konečně také požádal dovolací soud, aby odložil výkon rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje a to do doby, než o podaném dovolání rozhodne. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Plzni a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který uplatnil obviněný D. H. uvedl, že pokud jsou dovolatelem dovozovány důvody podjatosti předsedkyně senátu soudu druhého stupně z toho, že její dcera navázala partnerský vztah se synem intervenujícího státního zástupce, pak tato skutečnost není způsobilá vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v §30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti předsedkyně senátu soudu druhého stupně. Podle jeho přesvědčení nelze uvedenou skutečnost transformovat do závěru, že u JUDr. U. - předsedkyně senátu odvolacího soudu - byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli citované ustanovení trestního řádu. Pochybnosti o možnosti soudce nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k intervenujícímu státnímu zástupci, který nebyl v předmětné věci zjištěn a ani dovolatelem namítán. Ohledně dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který uplatnil jen dovolatel J. V. uvedl, že předseda senátu tím, že dal pokyn příslušné soudní kanceláři vyrozumět obviněného J. V. o termínu veřejného zasedání vzorem č. 7a, jednoznačně vyjádřil, že účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, když dovolatel ani nenamítá, že by byl k veřejnému zasedání předvoláván. Potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní účely, jak vyplývá z ustanovení §4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení lékaře, že ve smyslu §2 této vyhlášky uznal obviněného práce neschopným, tedy samo o sobě neprokazuje, že obviněný současně není schopen dostavit se k veřejnému zasedání soudu. Soud navíc prostřednictvím telefonického dotazu ze dne 30. 10. 2007 u ošetřujícího lékaře obviněného J. V. zjistil, že obviněný utrpěl dne 28. 10. 2007 úraz levé ruky, který jej nijak neomezoval v plnohodnotné účasti na jednání Krajského soudu v Plzni plánovaného na den 6. 11. 2007, neboť obviněný J. V. má pouze ortézu na levé ruce a je schopen se k soudu dostavit. Krajský soud v Plzni dne 2. 11. 2007 dokonce na telefonický dotaz sdělil obhájci obviněného J. V., že termín veřejného zasedání stanovený na den 6. 11. 2007 nebyl změněn. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž byl projednáván jeho řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně a že by obviněný byl postupem soudu zbaven svého práva vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili oba obvinění, konstatoval, že obviněný J. V. v rámci svého mimořádného opravného prostředku nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, žádnou vadu, která by zakládala tento dovolací důvod, respektive některý z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř. Jako právně relevantní považuje pouze dovolání obviněného D. H., a to v té části, ve které tvrdí, že soudy nehodnotily výši způsobené škody v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., když do ní zahrnuly též DPH, neboť DPH bylo ze strany poškozených uplatněno při jeho odpisu. Jestliže je pro stanovení výše škody způsobené trestným činem rozhodná cena, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává, pak v případě, že prodej takové věci je jako zdanitelné plnění zatížen daní z přidané hodnoty, je obvyklou cenou cena, za kterou věc kupuje konečný spotřebitel, tj. cena včetně daně z přidané hodnoty (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 4 Tz 152/2003, ze dne 16. 12. 2003). K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil obviněný J. V., podotkl, že tento patří mezi procesní dovolací důvody, jehož smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Z povahy námitek J. V. plyne, že tento daný dovolací důvod uplatnil v jeho alternativě, že v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existenci však odůvodnil námitkami, které nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Vzhledem k tomu státní zástupce Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) navrhl, aby jak dovolání obviněného D. H., tak i dovolání obviněného J. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Přitom vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 a) příp. b) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, a jestliže ano, zda je tento dovolací důvod uplatněn právně relevantně a v konečném důsledku i opodstatněně. Dovolací námitka D. H. opřená o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v posuzované věci je však zjevně neopodstatněná. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K uvedené námitce je namístě připomenout, že tu vznesl dovolatel v rámci řízení o jím podaném odvolání a Krajský soud v Plzni na ni reagoval usnesením sp. zn. 7 To 77/2007, v rámci kterého rozhodl tak, že předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. M. U. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci dovolatele s tím, že její vztah k JUDr. V. K. byl a je ryze profesionální, bez jakéhokoli osobního aspektu, osobními poměry dcery není nijak ovlivněn a pokud by tomu bylo jinak, JUDr. U. by řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. vyvolala z vlastní iniciativy a to i bez návrhu. O stížnosti, kterou proti citovanému usnesení podal odvolatel, potom rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 71/2007 ze dne 21. 8. 2007 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. To s tím, že se shodl se závěry krajského soudu stran absence tak intenzivního poměru mezi orgány činnými v trestním řízení, které by opodstatněně zpochybňovaly nestrannost předsedkyně senátu JUDr. M. U. při vykonávání úkonů odvolacího řízení v trestní věci Okresního soudu v Klatovech vedené pod sp. zn. 1 T 157/2001. Takto ani Vrchní soud v Praze nemá pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. U. a to nejen s přihlédnutím k jejímu vzniku (tato námitka byla vznesena až po vydání zrušujícího rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 7 To 345/2005 ze dne 8. 2. 2006, v rámci kterého již zaujal označený soud zásadní skutkové i právní závěry, ale zejména i s ohledem na ničím reálným zpochybněné vyjádření samotné předsedkyně senátu. Také dovolací soud v uvedených souvislostech nemá pochybnosti o správném přijetí uvedených (citovaných) rozhodnutí, zejména i co se týče důvodů, pro které nebyla shledána nestrannost v rozhodování JUDr. M. U., když i dovolací soud má za to, že žádné reálné skutečnosti vedoucí k jinému rozhodnutí v tomto směru zcela jistě zjištěny nebyly, když na případnou podjatost JUDr. U. v jejím rozhodování v předmětné věci nelze usoudit, a to ani z partnerských vztahů její dcery. Proto takto vedená námitka z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je zjevně neopodstatněnou.
K dovolacímu důvodu uplatněnému oběma dovolateli podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je namístě uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci dovolatel především namítl nesprávný procesní postup v trestním řízení vedeného proti jeho osobě, a to v souvislosti s otázkou použitelnosti ve věci získaných telefonních odposlechů, které následně byly užity soudy jako důkazní prostředek a který dovolatel argumentuje jako důkaz pro trestní řízení zcela nepoužitelný. K tomu ovšem dovolacímu soudu nezbývá než připomenout již shora uvedené, tedy okolnosti, za kterých lze mít námitky uplatněné podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní. O takový případ se v posuzované věci v uvedených souvislostech nejedná a nelze než opakovat, že takto vznesené námitky jsou ryze procesního charakteru a pod zvolený dovolací důvod je nelze vztáhnout, když nelze ani přehlédnout, že oba soudy se takto vznesenou námitkou v důvodech svých rozhodnutí zabývaly a v tomto směru také závěry, ke kterým dospěly, vysvětlily. Konečně D. H. vznesl i námitku stran výše způsobené škody, při jejímž stanovení soudy nesprávně do stanovení škody zahrnuly též DPH (rozuměj daň z přidané hodnoty) s tím, že DPH bylo ze strany poškozených uplatněno při jeho odpisu. V této souvislosti však neuvedl bližší argumentaci, tedy zda, za jakých okolností a z jakých důvodů bylo DPH vráceno poškozeným ze strany státu na jeho odpisu, když uvedená skutečnost ani nevyplývá ze soudy učiněných skutkových zjištění. Nutno také připomenout, že dovolatel byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., když popsaným způsobem odcizil různým firmám uskladněné věci, ve výroku rozsudku soudu prvního stupně přesně popsané. Ve svém souhrnu tak dovolací námitky z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stran obou dovolatelů směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nejsou v tomto směru způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že jejich závěry i v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Proto nelze než uzavřít, že pokud by dovolání bylo podáno jen ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s uvedenou argumentací, nezbylo by než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu uplatněnému J. V. podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je namístě uvést, že k jeho naplnění dojde tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzované věci je nesporné, že dovolatel byl o termínu veřejného zasedání na den 6. 11. 2007 vyrozuměn odvolacím soudem dne 17. 9. 2007, dne 30. 10. 2007 požádal soud o jeho odročení a doložil tuto skutečnost dokladem o své pracovní neschopnosti. Následně potom odvolací soud dotazem u ošetřujícího lékaře zjistil, že v případě dovolatele jde o úraz ruky ze dne 28. 10. 2007 (při sportovní aktivitě) s tím, že tento úraz jej nijak neomezuje při plnohodnotné účasti na jednání konaného před odvolacím soudem v rámci uvedeného veřejného zasedání (pouze ortéza na levé ruce). Pokud za této situace odvolací soud veřejné zasedání konal a neakceptoval takto omluvu dovolatele (obhájci bylo též sděleno, že veřejné zasedání bude přesto konáno), nelze mít za to, že chyboval. To proto, že odvolací soud J. V. vyrozuměl s dostatečným předstihem o termínu veřejného zasedání a dal tak najevo, že osobní účast dovolatele nepovažuje ve veřejném zasedání za nutnou a veřejné zasedání je možné provést i bez jeho účasti. Přesto se však zabýval omluvou dovolatele a přitom spolehlivě zjistil, že ten se může bez potíží předmětného veřejného zasedání účastnit. Pokud tak dovolatel neučinil, nelze za existence již uvedených skutečností dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když mu nic nebránilo v účasti na uvedeném veřejném zasedání. Proto také dovolacímu soudu nezbylo než z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu podané dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Konečně k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba zmínit, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud již v příslušné části svého rozhodnutí (uvedeno shora) reaguje. Proto i takto vedené námitky v rámci označeného dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než ve svém souhrnu dovolání podaná oběma dovolateli podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na způsob svého rozhodnutí v uvedené věci nerozhodoval již dále o žádosti J. V. o odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka