ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.76.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 76/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2008 o dovolání podaném D. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 189/2007 ze dne 19. 6. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 106/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 106/2003 ze dne 5. 1. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnými V. J. a K. M., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž mu takto uložený trest odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu.
V předmětné věci podal D. V. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 5 To 189/2007 ze dne 19. 6. 2007 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestech všech obžalovaných a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu ohledně dovolatele rozhodl tak, že jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž mu výkon takto uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. V. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebyly prokázány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání, kterým byl shledán vinným, neboť jeho úmyslem bylo donutit poškozené k vydání dlužné částky či bezplatnému převodu vozidla a jeho jednání bylo odplatou za protiprávní jednání poškozených, kterých se vůči němu v minulosti dopustili. V této souvislosti se měl odvolací soud zabývat tím, zda na základě zjištěného skutkového stavu mělo být jednání dovolatele posouzeno jako trestný čin podle §196 tr. zák. nebo podle §221 tr. zák., které by pro něj bylo příznivější. Právní závěr odvolacího soudu ve výroku o vině dovolatele „co do trestněprávní kvalifikace“ pro předmětný skutek je tak dle názoru dovolatele „z hlediska hmotného práva nesprávný“. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení §265k tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze „v celém jeho rozsahu zrušil“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolání podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska procesních předpisů. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. Zásah do skutkových zjištění lze v řízení o dovolání připustit pouze tehdy, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, a to za předpokladu, že takový nesoulad učiní dovolatel také předmětem svého dovolání. O takový případ však v posuzované věci nejde. V posuzované věci potom námitky dovolatele směřují výlučně do oblasti učiněných skutkových zjištění a s ohledem na skutkové výhrady dovozuje svůj závěr o nesprávném právním posouzení předmětného skutku. Protože námitky dovolatele nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl jeho nesprávné právní hodnocení. Přitom, co se týče části, ve které dovolací námitky směřují proti učiněným skutkovým zjištěním, bylo by na místě dovolání odmítnout z důvodů, které ve svém vyjádření uvedl státní zástupce a na které dovolací soud v tomto směru pro stručnost odkazuje s tím, že v tomto směru není důvodu nevěřit výpovědím poškozených podporovaných lékařskou zprávou o zranění jednoho z nich. Právně relevantní je potom námitka dovolatele, v rámci které (s akceptací učiněných skutkových zjištění) má za to, že jeho jednání by bylo namístě podřadit pod jinou „přiléhavější“ skutkovou podstatu, a to např. jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197 tr. zák. či trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. V tomto směru jsou však vznesené námitky zjevně neopodstatněné. To proto, že z učiněných skutkových zjištění nepochybně vyplývá, že dovolatel spolu s dalšími dvěma obviněnými uzamkli J. a J. B. v herně baru N. P. v P. a v takto uzavřeném prostoru bez dalších lidí, které z baru vykázali, je fyzicky napadli a pod pohrůžkou dalšího násilí po nich požadovali peníze a poté bezplatné převedení osobního auta, a to v souvislosti s protiprávním jednáním poškozených, kterého se tito měli ve vztahu k obviněným dopustit. Poškozené potom postupně z místa propustili s tím, že pokud dlužnou částku nedostanou, budou se dít ještě horší věci. Takto zjištěný skutkový stav potom oba soudy správně právně kvalifikovaly jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť z učiněných skutkových zjištění nepochybně plyne, že společným jednáním (dovolatel, spoluobv. J., spoluobv. M.) bratry B. násilím a pohrůžkou násilí zjevně nutili, aby jim vyplatili peníze či na ně bezplatně převedli osobní auto a dále jim v tomto směru vyhrožovali, když i dovolatel spáchal takový čin nejméně se dvěma osobami. Za daných okolností potom není namístě námitka dovolatele, že jeho jednání by mělo být právně kvalifikováno jako jiný (jím navržený) trestný čin, když i v tomto směru uvedená námitka postrádá jakoukoli bližší argumentaci, když za takovou nelze považovat skutečnost, že poškození měli mít vůči obviněným závazky z minulosti a tyto závazky byly založeny jejich protiprávním jednáním.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka