ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.766.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 766/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2008 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 41/2008 ze dne 26. 2. 2008 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 276/2007, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 41/2008 ze dne 26. 2. 2008 zrušuje.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 276/2007 ze dne 29. 11. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), za nějž a sbíhající se trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyřiceti dvou měsíců. Dle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, č. j. 10 T 152/2007-29, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 41/2008 ze dne 26. 2. 2008 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudů, že dne 14. 9. 2007 kolem 16:15 hod. v B. ulicemi města až na ulici N., kde byl po spáchání dopravního přestupku zastaven hlídkou Policie České republiky, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicie, ačkoliv věděl, že na základě pravomocného rozhodnutí Magistrátu města B., odboru dopravy, č. j. ODSČ-21530/Pk-06 ze dne 6. 9. 2006, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2006, mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců od právní moci rozhodnutí.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nesouhlasí s právním posouzením skutku soudy obou stupňů. Každý trestněprávně relevantní skutek musí být totiž postižen podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního práva hmotného a jednočinný souběh je vyloučen pouze tehdy, jestliže mezi v úvahu přicházejícími skutkovými podstatami je vztah speciality či subsidiarity a navíc jde o vztah skutkových podstat chránících týž objekt. Mezi trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. nepřichází vztah speciality či subsidiarity v úvahu vzhledem k naprosté rozdílnosti chráněných objektů. Objektem prvně jmenovaného je totiž zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů a jeho smyslem je zajistit, aby osoby nevykonávaly činnost, jejíž výkon jim byl rozhodnutím státního orgánu zakázán, zatímco objektem druhého trestného činu je zájem na bezpečnosti silničního provozu, který neohrožuje život a zdraví lidí a majetek, a jeho smyslem je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla. Přitom za osobu, která není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu §180d tr. zák. je nutno považovat i toho, kdo pozbyl řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon č. 361/2000 Sb.), s ohledem na to, že mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, nebo mu bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. Z toho plyne, že jednání pachatele, který řídí motorové vozidlo, ačkoli nemá řidičské oprávnění proto, že je pozbyl z důvodu uložení trestu zákazu činnosti v trestním nebo správním řízení, směřuje vůči dvěma rozdílným objektům a naplňuje objektivní znaky skutkových podstat jak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle §180d tr. zák. Takovýto pachatel přitom nejenže nerespektuje rozhodnutí státního orgánu, ale současně může představovat hrozbu pro bezpečnost silničního provozu, a tím i pro životy a zdraví lidí a majetek. V tomto smyslu odkázala dovolatelka na vyčerpávající výklad předmětné problematiky ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR (dále jen Nejvyšší soud), sp. zn. Tpjn 301/2007, přičemž uvedla, že nemůže obstát tvrzení odvolacího soudu, že závěry tohoto stanoviska jsou nejednoznačné a nelze je na předmětnou trestní věc aplikovat. Odvolací soud totiž vyšel z jediného z kontextu vytrženého výrazu „zpravidla“, jenž byl použit v jedné z tzv. právních vět. Z citovaného stanoviska lze však dovodit, že v praxi se běžně vyskytujících případech řízení motorových vozidel pachatelem, který v minulosti získal řidičské oprávnění, jež však v době řízení vozidla pozbyl rozhodnutím soudu či správního orgánu o trestu, resp. sankci zákazu činnosti, bude namístě použít jak právní kvalifikace podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak i kvalifikace dle §180d tr. zák. Výjimku lze připustit pouze ve zvláštních případech, kdy s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti činu je jednočinný souběh vyloučen z důvodů tzv. faktické konzumpce. Žádné konkrétní okolnosti, které by umožňovaly závěr, že spáchání trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. bylo jen vedlejším, málo významným prostředkem či produktem spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., však zjištěny nebyly. Dle státní zástupkyně ostatně faktická konzumpce trestného činu podle §180d tr. zák. trestným činem dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. bude v praxi jen stěží přicházet v úvahu, neboť typová společenská nebezpečnost vyjádřená sazbou trestu odnětí svobody je v §180d tr. zák. vyšší nežli podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Okolnosti, na něž odvolací soud v projednávaném případě poukázal, přitom svědčí o tom, že bylo namístě použít též právní kvalifikace dle §180d tr. zák., neboť znaky tohoto trestného činu byly naplněny po formální i materiální stránce. Obviněný tedy nejen, že ignoroval rozhodnutí státního orgánu o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel, ale současně (v důsledku možného oslabení či dokonce ztráty řidičských návyků a schopností vlivem této sankce), mohl reálně představovat hrozbu pro bezpečnost silničního provozu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, a to včetně dalších rozhodnutí na ně navazujících, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
K takto podanému dovolání se obviněný J. B. do dnešního dne nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatelky odpovídají z formální i věcné stránky uplatněným dovolacím důvodům a že se jedná o námitky důvodné. V souladu s nimi je především nutno upozornit na stanovisko danou problematiku sjednocující, které pod sp. zn. Tpjn 301/2007 přijal Nejvyšší soud dne 24. 10. 2007.
V citovaném stanovisku dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že smyslem trestného činu dle §180d tr. zák. je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla. Za takovou osobu je přitom třeba považovat i toho, kdo řidičské oprávnění pozbyl ve smyslu §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. dnem právní moci rozhodnutí, jímž mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, popř. toho, jemuž bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006 (nyní §94 odst. 1). Tento závěr má přitom oporu i v jazykovém výkladu citovaných ustanovení. Slovesa „pozbýt, být odňato“ totiž ve svém obvyklém významu znamenají ztrátu něčeho (práva, věci apod.) a hovoří-li tedy uvedená ustanovení o pozbytí a odnětí řidičského oprávnění, znamená to, že držitel řidičské oprávnění ztrácí (přestává být jeho držitelem) a stává se osobou bez řidičského oprávnění. Vzhledem k podmínkám stanoveným daným zákonem pro vrácení řidičského oprávnění, kdy je nutné žadatelem doložit zdravotní a odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel (přičemž doklad o odborné způsobilosti nesmí být starší než 60 dní), dovolací soud konstatoval, že u osoby, která takto po určitou dobu neřídí motorové vozidlo v důsledku zákazu výkonu této činnosti, může dojít ke snížení či ztrátě odborné, popř. i zdravotní způsobilosti, a je proto nutné její opětovné formální ověření. Závěr o naplnění skutkových podstat obou trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jejich postih jako trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu tak vyjadřuje skutečnost, že pachatel, který řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem řidičského oprávnění v důsledku pravomocného uložení trestu či sankce zákazu činnosti, nejenže nerespektuje rozhodnutí státního orgánu, ale současně může představovat hrozbu pro bezpečnost silničního provozu, a tím i pro životy a zdraví lidí a majetek.
Dovolací soud v citovaném stanovisku takto dovodil, že jestliže zákonodárce doplnil do trestního zákona ustanovení §180d o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, je jisté, že takové jednání považoval za natolik společensky nebezpečné, že je před ním třeba společnost chránit trestním právem. Výjimky jsou možné jen ve zvláštních případech, kdy s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného činu je jednočinný souběh vyloučen z důvodů tzv. faktické konzumpce. Tato výjimečná situace však v projednávaném případě nikterak nenastala, přičemž v tomto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že by ji odůvodňovala dosavadní beztrestnost obviněného, jeho věk a fakt, že se jednání dopustil na konci doby, po niž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel.
Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ve spojení s písm. l) tr. ř. byl dovolatelkou právně relevantně uplatněn, když tato zpochybnila právní posouzení skutku, a že je i důvodný. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně napadený rozsudek Krajského soudu v Brně coby soudu odvolacího v celém rozsahu zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování bude přitom jmenovaný soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil (§265s odst. 1 tr. ř.).
Nutno připomenout, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného v neprospěch obviněného J. B., takže v novém řízení může dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, a to zejména pokud se týká právní kvalifikace spáchaného skutku (§265s odst. 2 tr. ř. a contrario).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. b/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka