ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.800.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 800/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2008 o dovolání J. U., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 406/2007 ze dne 5. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 107/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 107/2005 ze dne 19. 7. 2007 byl dovolatel spolu s obviněnými M. B. a M. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) spáchanými ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl J. U. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl dle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla všem obviněným uložena povinnost, aby dle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle §228 odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla poškozená společnost E. Č. r., a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních J. U. a M. B. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 406/2007 dne 5. 12. 2007, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se poškozená společnost E. ČR, a. s., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal J. U., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkl odvolacímu soudu, že výroková část jeho rozhodnutí neobsahuje sdělení, jakým způsobem bylo jmenovaným soudem rozhodnuto o jeho odvolání, když obsahuje pouze zrušení a nové rozhodnutí o výroku o náhradě škody, který on však svým odvoláním vůbec nenapadl.
Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento spatřuje v postupu, kterým nebyla dostatečně přesně a úplně zjištěna výše způsobené škody. S ohledem na právní kvalifikaci jeho jednání dle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, je totiž její výše zákonem stanoveným kvalifikačním předpokladem pro aplikaci právě tohoto zákonného ustanovení. Je tedy povinností soudu, aby výši způsobené škody řádně, pečlivě a na základě relevantních důkazů precizoval. Porušení této povinnosti mělo v jeho případě za následek to, že byl ohrožen daleko přísnější trestní sazbou a byla mu navíc odňata možnost užití postupu podle §307 tr. ř., neboť uhradil škodu pouze ve výši, kterou skutečně způsobil, nikoliv ve výši, která byla bez dalšího dokazování či přezkumu převzata soudem z jejího vyčíslení poškozenou společností. Dle rozsudku soudu prvního stupně měl dovolatel neoprávněně odebírat elektrickou energii v období od 4. 12. 2002 do 15. 9. 2004, tedy celkem 21 měsíců, technickými prostředky však byl objekt sledován a spotřeba energie namátkově měřena teprve od 16. 6. 2004 do 3. 9. 2004, tedy necelé 3 měsíce. Osoba dovolatele byla na fotografii ze sledování poprvé zachycena až 13. 7. 2004, předtím nikdy. Soud tedy použil naprosto nepřípustnou metodu zpětného dovození výše škody, již prezumoval na základě odběrů za 18 měsíců neměřených, které předcházely období tří měsíců měřených. Navíc došlo k chybné aplikaci zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 297/2001 Sb., jimiž je sice stanovena metodika výpočtu neoprávněného odběru elektrické energie, avšak v období monitorovaném namátkovým měřením. Tyto právní normy nelze přitom aplikovat v trestním řízení pro stanovení výše škody a omezené opodstatnění by mohla tato metoda mít při odběru energie v domácnosti, kde je jistota stálého bydlení a užívání. Jinak je tomu však u tanečního klubu. Všichni obžalovaní uváděli, že klub nebyl otevřen denně, otevírací doba se několikrát v průběhu posledních tří let měnila a v letech 2000-2003 byl dokonce o prázdninách tři měsíce zavřen. Na tyto argumenty však soudy nebraly ohled a nesplnily tak svou zákonnou povinnost vypořádat se s výpověďmi a verzemi obviněných. Podle dovolatele ovšem platí, že metoda, kdy je známému pachateli (dovolatel) přičtena i škoda způsobená pachatelem neznámým, je zjevně nezákonná. Pochybnosti v tomto smyslu jsou umocňovány i tím, že byl zamítnut návrh obhajoby na provedení výslechu svědka H., který se měl vyjádřit právě ke změnám v provozní době klubu a k tomu, kdo klub v té které době řídil a tedy nesl odpovědnost za neoprávněný odběr energie. Podotkl, že technickými prostředky bylo zachyceno daleko více pachatelů (celkem 17 osob), které se ale policie ani nepokusila identifikovat. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a aby přikázal věc obecným soudům k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že údajně nesprávná skutková zjištění (jak je dovolatel ve svém podání uplatnil) důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou. Další námitky lze dle státního zástupce považovat za právně relevantní, avšak neopodstatněné. K nim konstatoval, že vyhláška č. 297/2001 Sb. je jediným právním předpisem, který stanoví způsob výpočtu náhrady škody provozovateli distribuční soustavy při neoprávněném odběru elektrické energie a vzhledem ke specifickému charakteru elektrické energie není jiný způsob výpočtu ani dost dobře možný. Není proto důvodu, proč by nemohla být výše škody stanovena s jejím využitím, jak tomu bylo v dovolávané věci. Na využití dobrodiní ustanovení §307 tr. ř. není právní nárok. Pokud měl obviněný skutečně zájem podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř. dosáhnout, nic mu nebránilo škodu (vyčíslenou obžalobou), dobrovolně uhradit. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak uvedl, že z formulace návětí rozsudku soudu druhého stupně je nepochybné, že citovaným rozsudkem bylo odvolacím soudem rozhodnuto o odvolání obviněného U. Výrok o náhradě škody je odvislý od výroku o vině a nic proto odvolacímu soudu nebránilo, aby z podnětu odvolání směřujícího do výroku o vině změnil výrok o náhradě škody, neboť žádný jiný důvod pro změnu napadeného rozsudku neshledal. Navrhl proto, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby takto Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Dovolatel spatřoval naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a znovu rozhodl ve výroku o náhradě škody, a přitom současně nevyslovil, že v nezrušené části zůstává napadený rozsudek nezměněn. V tomto smyslu je podle dovolatele výrok rozsudku odvolacího soudu neúplný, neboť neobsahuje vyjádření, že jeho odvolání bylo zamítnuto.
Dovolatelovu námitku nepovažuje Nejvyšší soud za důvodnou. Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, jednoznačně vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o náhradě škody, a to pouze pokud se týká užití nesprávného ustanovení trestního řádu, podle něhož byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (místo §229 odst. 1 tr. ř. použil soud prvního stupně §229 odst. 2 tr. ř.). Na skutečnost, že se zrušení týkalo jen části odsuzujícího výroku a již vůbec ne výroku o vině, nebylo přitom třeba reagovat tak, aby soud vyslovil, že \"jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn\", popř. \"v ostatních výrocích se ponechává napadený rozsudek nezměněn\", což sice bývá v praxi odvolacích soudů poměrně často používáno, nicméně takový quasi potvrzující výrok (který je jinak na ostatní výroky, popř. na postavení obviněného zcela bez vlivu) nemá v trestním řádu žádnou oporu. Pouze na okraj dovolací soud dodává, že podstatnější vadou by bylo, pokud by odvolací soud z podnětu řádného opravného prostředku (odvolání) zčásti napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám poté znovu rozhodl, jestliže by současně v části, ve které odvolání nevyhověl, toto odvolání výrokem podle §256 tr. ř. zamítl. Odvolání obviněného totiž zásadně tvoři jediný celek a nelze mu proto dílem vyhovět a dílem je zamítnout. V posuzovaném případě to znamená, že napadené rozhodnutí lze považovat za správné a takové, které netrpí vadami, jež mu dovolatel s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. přisuzuje.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci právně irelevantně namítl, že výše škody vzniklé jeho trestným jednáním byla soudy nesprávně stanovena na základě provedených důkazů, když napadl rozsah a hodnocení dokazování učiněné soudy. Za nesprávné považuje též použití příslušných zákonných norem (konkrétně zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 297/2001 Sb.), na jejichž základě byla stanovena výše způsobené škody, což lze z hlediska uplatněného dovolacího důvodu hodnotit jako námitku právně relevantní. Jeho argumentaci je ovšem nutné odmítnout.
Zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon, dále jen zákon č. 458/2000 Sb.) v §51 stanoví, co se rozumí neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy, když dle odst. 1 písm. a) se takovým odběrem rozumí „odběr bez uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou o dodávce elektřiny“, resp. dle písm. d) „odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán“. V §51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. se pak stanoví, že „při neoprávněném odběru je odběratel povinen uhradit skutečně vzniklou škodu a nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.“ Tímto prováděcím předpisem je právě vyhláška Energetického regulačního úřadu, kterou se stanoví podmínky připojení a dodávek elektřiny pro chráněné zákazníky č. 297/2001 Sb. Její §8 stanoví způsob vyčíslení škody (a její náhrady) při neoprávněném odběru elektřiny, přičemž odst. 1 stanoví, že „při neoprávněném odběru elektřiny se skutečně vzniklá škoda vyčísluje na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů o neoprávněném odběru dodavatelem.“ Je zjevné, že takovými údaji v daném případě byly odběry zjištěné jak před demontáží elektroměru, tak i po ní (během tříměsíčního monitorování místa neoprávněného odběru). Při výpočtu škody bylo navíc počítáno i s kolísavým odběrem (viz str. 6 rozsudku soudu prvního stupně). Dovolací soud proto došel k závěru, že soudy při vyčíslování výše škody v daném případě postupovaly v souladu se zákonem, když její výši stanovily s pomocí citovaných obecně závazných předpisů. Takto stanovenou škodu potom lze považovat za správnou a argumentaci dovolatele naproti tomu za zjevně neopodstatněnou. Shodnout se lze i s názorem státního zástupce s tím, že pokud by dovolatel chtěl dosáhnout postupu upraveného s §307 tr. ř., nic mu nebránilo, aby soudy vyčíslenou škodu uhradil.
Na základě všech shora popsaných úvah se Nejvyšší soud shoduje se závěry soudu druhého stupně, neboť při nepochybně shledaných skutkových zjištěních byla výše způsobené škody jednoznačně prokázána a skutek, pro který byl dovolatel odsouzen, byl správně právně kvalifikován.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka