ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.812.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 812/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2008 o dovolání podaném N. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 642/2006 ze dne 24. 1. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 46/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 46/2006 ze dne 15. 9. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v bodě 8 citovaného rozsudku, když v rámci citovaného rozsudku byli odsouzeni pro v něm označené trestné činy i spoluobvinění T. R., M. B. a P. T. Za uvedené trestné činy byl N. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí majetku v citovaném rozsudku přesně specifikovaném a konečně pro přesně označené skutky byl také citovaným rozsudkem zproštěn obžaloby.
V předmětné věci podal N. P. (stejně jako spoluobvinění R. a B.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem pod sp. zn. 3 To 642/2006 ze dne 24. 1. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu u obžalovaného N. P. a podle §259 odst.3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání podané T. R. a M. B. potom podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal N. P. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy jednání dovolatele chybně právně kvalifikovaly v části svých rozhodnutí, pokud dospěly k závěru, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zločinného spolčení, když tato skutečnost ani neplyne z výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. To proto, že charakteristickým rysem pro zločinné spolčení je skutečnost, že to je zaměřeno na dosahování zisku soustavným pácháním trestné činnosti, přičemž rozdíl mezi zločinným spolčením a organizovanou skupinou spočívá v úrovni a kvalitě jejího plánování, koordinování činnosti, která je u zločinného spolčení podstatně vyšší, když vyžaduje pevnější a provázanější vztah členů, kteří jsou do zločinného spolčení přijímáni po splnění přísných pravidel, jsou zařazeni do určitého organizačního celku s vymezenou funkcí, musí respektovat přísná pravidla chování a vztahů mezi členy, jejichž porušení je přísně trestáno. Poukázal takto na spáchání jednotlivých skutků, kdy mezi prvními dvěma byla přestávka 2,5 měsíce, po spáchání dalších čtyř skutků přestávka trvající 4 měsíce a teprve poté byl spáchán skutek poslední. Pro takto zjištěné skutky je příznačná činnost organizované skupiny a je i otázkou právního posouzení zda jde o pokračující trestný čin. V této souvislosti poukázal i na najímání řidičů v jednotlivých případech, když šlo o postup ad hoc. Dospěl tak k závěru, že nešlo o žádnou přísnou strukturu s rozdělením funkcí a dělbou činnosti, vztahů nadřízenosti a podřízenosti, jak to má na mysli ustanovení §163a tr. zák. Jeho jednání proto mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin „dle ust. §171a odst. 1, odst. 2 lit.c) tr.zákona“. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně a jemu předcházející (citovaný) rozsudek Městského soudu v Brně a tomuto soudu, aby přikázal dle §265l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že námitky stran nesprávného právního hodnocení jednání dovolatele spočívající v tom, že popsané skutky měly být právně kvalifikovány jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a nikoli jako jeho účast na zločinném spolčení dle §163a odst. 1 tr. zák., jsou sice podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přesto však jsou zjevně neopodstatněné. To proto, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že to byl dovolatel, který byl zakladatelem a hlavní osobou zločinného spolčení, založeného pro vlastní finanční zisk, když se takto nejednalo o pouhý jednorázový záměr, ale o úmysl takto postupovat po delší dobu (soustavně), a to plánovitým a koordinovaným způsobem. Zdůraznil, že takto vybudovaná a organizovaná síť se zabývala převáděním běženců z M. do I. a na takto páchané trestné činnosti se podílely za úplatu další osoby (nejméně tři), které promyšlenými, dopředu naplánovanými a koordinovanými kroky jednotlivých obviněných dosahovaly svého cíle spočívajícím v nelegálním převádění osob z Č. r. do R., a to za použití falešných cestovních dokladů. Dělba jednotlivých činností, které na sebe vzájemně navazovaly potom plyne z výsledků vedeného dokazování, kdy se na každé „akci“ podílelo několik obviněných, přičemž dovolatel byl tím, který dával pokyny dalším osobám, jejich činnost organizoval, včetně převaděče a řidičů, když také sám zajišťoval obstarání cestovních pasů a podle jeho pokynů byly prováděny i převozy běženců přes hranice a jejich následný odvoz na místo určení. Z takového postupu je zjevná organizovanost jednotlivých akcí, která se promítla do toho, že na jednotlivé obviněné vždy připadl pouze dílčí úkol spočívající v dopravě běženců do blízkosti státní hranice, případně jejich převedení přes tzv. zelenou hranici nebo jejich další převoz od překročení státní hranice dále do vnitrozemí. Na činnost dovolatele v tomto směru pak navazovala činnost dalších osob, došlo k rozdělení funkcí v rámci další dělby činnosti, včetně utajení struktury takové organizace i jednotlivých akcí, když jednotliví členové organizace v podstatě spolupracovali v utajení, neboť většina jejich kontaktů probíhala prostřednictví telefonu, jednotlivé osoby se blíže neznaly, neměly bližší kontakty a často znaly pouze své přezdívky. Takto potom v době od 15. 10. 2004 do 11. 5. 2005 uvedená organizace převedla nejméně v sedmi případech celkem 20 běženců z Č. r. do R. a šlo tedy o trestnou činnost několikráte opakovanou, a to po delší dobu. Takto byl v posuzované věci naplněn znak její soustavnosti předpokládající mnohost trestných útoků spojených ve vyšší celek jejich stejnou povahou a sledem v relativně krátkých časových intervalech, přičemž mnohost útoků se projevuje jako opakování trestných činů. Přitom časová kontinuita je zřejmá, neboť vzhledem k náročnosti přípravy, zorganizování a zabezpečení jednotlivých útoků je nutné do jednotlivých intervalů zahrnout i dobu, po kterou nebyla žádná trestná činnost páchána. Proto také státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, tak jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že v nich nelze spatřovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zločinného spolčení ve smyslu ustanovení §163a tr. zák. s tím, že dovolatel svým jednáním v tomto směru naplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Takto vznesená námitka je nepochybně námitkou právně relevantní, současně však zjevně neopodstatněnou. I když i dovolací soud by si dokázal představit přesnější a podrobnější popis jednotlivých skutků obsažených ve výroku citovaného rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jejich následné právní kvalifikace z hlediska uvažovaného trestného činu zločinného spolčení dle §163a tr. zák., nelze současně konstatovat, že by popis těchto skutků byl do té míry neurčitý (včetně příslušného odůvodnění rozhodnutí obou soudů), že by bylo na místě jednoznačně usoudit na jejich nedostatečný popis v takovém rozsahu, který by neumožnil je právně kvalifikovat popsaným způsobem. Lze souhlasit i s názorem dovolatele, poukazujícím na to, že zločinné spolčení je na místě důsledně odlišovat od organizované skupiny. V tomto směru však i na základě učiněných skutkových zjištění dospěly soudy ke správným právním závěrům. To i z hlediska ustanovení §89 odst. 17 tr. zák., které obsahuje zákonnou definici termínu zločinné spolčení, které zákon označuje jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání trestné činnosti. Z učiněných skutkových zjištění takto vyplývá, že trestná činnost dovolatele spočívala v tom, že společně s dalšími osobami (spoluobviněný R., ale i M. B., který byl v době projednání věci na útěku, a M. T., trestně stíhán v cizině) převáděl po dobu několika měsíců běžence z M. přes Č. r. do R. a dále do I. Jednalo se takto o skupinu uvedených osob ve které existovalo rozdělení jednotlivých úkolů s cílem páchat označenou trestnou činnost, kdy především dovolatel byl tím, který byl hlavní osobou, která organizovala činnost dalších osob, když na jejím organizování se podíleli i M. B., M. T. i spoluobviněný T. R. Jejich vzájemná činnost se potom vyznačovala plánovitostí a koordinovaností s rozdělením funkcí a úkolů, s potřebnou mírou vnitřních vztahů a hierarchie vzájemného postavení při současné stabilnosti a dodržování stanovených pravidel při utajení činnosti organizace, její struktury a akcí. Nešlo přitom o trestnou činnost ojedinělého charakteru, ale o takovou, které zřetelně nese znaky soustavnosti, když ta byla odhalena po spáchání celkem sedmi skutků (nelegální převoz běženců přes hranice) v době od října 2004 do května 2005. Z hlediska zmíněné soustavnosti je na místě konstatovat, že šlo o více trestných útoků spojených v celek svou povahou a krátkými intervaly svého provedení, kdy v posuzované věci je zjevné, že zůstala zachována i časová kontinuita s ohledem na potřebnou přípravu k provedení jednotlivých útoků. Současně také nepochybně bylo prokázáno, že i dovolatel popsaným způsobem jednal se zjevným záměrem (motivem) směřujícím k dosahování zisku. Pokud jde o najímání jednotlivých řidičů k přepravě běženců je na místě uvést, že to byl znovu dovolatel podle jehož pokynů byly prováděny jednotlivé dílčí úkony, jako zajištění převozu běženců přes hranice, jejich přebírání za hranicí, další odvoz, tedy nepochybně organizovaná činnost vyžadující spolupráci dalších osob (najatých řidičů) a takto šlo zjevně o rozdělení funkcí a popsanou dělbu činnosti v uvedených směrech. Přitom jednotliví členové se kontaktovali prostřednictvím telefonu, blíže se neznali, neměli bližších kontaktů a často znali pouze své přezdívky. Konečně v detailnějším popisu takto prováděné trestné činnosti lze odkázat zejména na důvody obsažené v napadeném (citovaném) rozhodnutí odvolacího soudu se kterými nelze než souhlasit. Námitky dovolatele spočívající v absenci soustavného páchání úmyslné trestné činnosti a neexistenci dalších zákonem stanovených rysů zločinného spolčení ve smyslu ustanovení §163a tr. zák. jsou za daného stavu věcí takto zjevně neopodstatněné, když nelze dospět k závěru, že učiněná skutková zjištění ve věci umožňují jednání dovolatele právně kvalifikovat pouze jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka