ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.827.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 827/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2008 o dovolání podaném E. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 8/2008 ze dne 7. 2. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 152/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 152/2007 ze dne 17. 12. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal E. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 11 To 8/2008 ze dne 7. 2. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal E. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětného trestného činu se nedopustil. V této souvislosti poukázal na to, že žádný z ve věci slyšených svědků jej neoznačil za pachatele označeného trestného činu (zejména ani v kritické době na místě přítomný svědek K.), když jeho vina je vyloučena i pořízenými videozáznamy z bezpečnostní kamery na místě, když z předložených záznamů z kritické doby není patrné, že by tam přítomný pachatel pil kávu. Přitom právě jediným důkazem proti dovolateli je sklenička s otiskem jeho prstu, když ta byla na místě činu nalezena, ačkoli tedy nebylo prokázáno, že by z ní pil nebo ji alespoň držel v ruce. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze „včetně řízení, které mu předcházelo a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v posuzované věci námitky uplatněné dovolatelem směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel soudům vytýká, že provedené důkazy buď nehodnotily vůbec nebo nesprávně a takto ze skutkových zjištění soudů plyne, že se předmětného skutku nedopustil. Přitom dle ustálené judikatury je z pohledu užitého dovolacího důvodu zjevné, že poukazem na něj nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolatel přitom obecně, bez konkrétní hmotně právní argumentace vyvozuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a ta za stavu, kdy mezi skutkovými zjištěními, která soudy obou stupňů učinily a provedeným dokazováním není rozpor a tato skutková zjištění nejsou ani v nesouladu s jejich právním posouzením vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil, neboť v kritické době na místě označeného trestného činu ani nebyl. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto poukázaly zejména na vyhodnocení daktyloskopické stopy zajištěné na místě předmětného trestného činu, která byla odborně zkoumána (a o jejím objektivním přezkoumání nelze mít pochyb) s nepochybným závěrem v podobě prokázání přítomnosti dovolatele v rozhodné době na místě trestného činu, to i s přihlédnutím k v tomto směru učiněným svědeckým výpovědím. Nelze ani přehlédnout to, že syn dovolatele v rámci trestního řízení vydal mobilní telefon pocházející z místa trestné činnosti, ani to, že dovolatel měl v kritické době pistoli pomocí které byl předmětný trestný čin prokazatelně spáchán. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že závěry soudů i v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka