ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.848.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 848/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2008 o dovolání podaném obviněným O. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 215/2005, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007 zrušuje.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 2 T 215/2005, byl obviněný O. G. uznán vinným jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. jednak trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Jednání se měl dopustit tím, že ve Zlíně dne 16. 11. 2004, v úmyslu se neoprávněně obohatit, uzavřel se společností ČSOB L., a. s., P., leasingovou smlouvu č. 2490368 na předmět leasingu osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Multivan 2,5 TDi, v hodnotě 1.184.526,- Kč a leasingovou smlouvu na předmět leasingu osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Multivan 2,5 TDi: v hodnotě 1.184.526,- Kč, při uzavření leasingových smluv se neoprávněně, za použití padělaného občanského průkazu, vydával za jednatele společnosti D. T., spol. s r.o., K., Ing. P. B., předložil falešné potvrzení o úhradě zálohy kupní ceny ve výši 236.905,- Kč a první běžné splátky leasingu ve výši 26.460,- Kč na každý předmět leasingu, což bylo podmínkou k uzavření leasingových smluv a další splátky leasingu již nehradil, přičemž dodavatel předmětu leasingu byl smyšlený, k fyzickému odběru předmětů leasingu nedošlo a plnění za předměty leasingu bylo leasingovou společností uhrazeno na účet uvedený obviněným, který byl jeho soukromým účtem, společností ČSOB L., a. s., se sídlem P., způsobil popsaným jednáním škodu v celkové výši 1.842.322,- Kč. Podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 5 T 162/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 3. 6. 2005, sp. zn. 2 To 520/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného O. G. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007, jímž podle §256 tr. ř. odvolání obviněného, jako nedůvodné zamítl. K výše uvedenému datu nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu I. stupně.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l), h) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti znovu shrnul odvolací námitky, které prezentoval v rámci řízení před soudem druhého stupně. Tedy neúplnost dokazování a na to navazující i nesprávnost právní kvalifikace jednání i jako trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., když znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu nevyplývají ani z popisu skutkové věty. Pokud jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že došlo k pochybení, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., z důvodů uvedených výše, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť byl dán v řízení mu předcházejícím důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, když mu byl uložen trest souhrnný podle §35 odst. 2 tr. zák., přestože k uložení takového trestu nebyly dány podmínky. Zdůraznil, že byl porušen zákon v jeho neprospěch, přičemž náprava v tomto směru mohla být sjednána přímo odvolacím soudem, který na pochybení při posuzování výroku o trestu sám v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal. Dále poukázal na kladné hodnocení z posledního výkonu trestu odnětí svobody a své osobní a rodinné poměry. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soud v Brně, pobočka ve Zlíně, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podal návrh předsedovi senátu soudu prvního stupně na odložení výkonu trestu obviněného.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který shledal dovolání obviněného částečně důvodným, a to v případě, pokud odvolací soud ponechal bez povšimnutí nesprávné rozhodnutí o uložení souhrnného trestu, byť sám tuto vadu zjistil a současně ji i soudu prvního stupně vytkl. Jak státní zástupce uvedl, za předpokladu správnosti tvrzení obviněného o tom, že prvně uložený trest již byl vykonán, přičemž navíc vztah souhrnnosti mezi oběma trestnými jednáními neexistoval, nebylo žádného důvodu ponechat vadné rozhodnutí o trestu nedotčeno, zvláště když odvolací soud mohl tuto vadu napravit. Výrok o souhrnném trestu se tedy jeví jako nezákonný a důvodně napadený, nikoliv však z důvodu uvedeného podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nýbrž z důvodu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jinak obviněný neuvedl žádné argumenty, jež by svědčily pro dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když ani nerozlišuje mezi dvěma alternativami daného ustanovení. Pokud za tyto námitky považuje dovolatel zopakování podstaty odvolání, pak zdůraznil, že dovolání není opakováním řízení o dříve podaném opravném prostředku a dovolací soud se může zabývat pouze skutečnostmi výslovně uvedenými na podporu deklarovaných dovolacích důvodů. Argumentace k tomuto dovolacímu důvodu tedy zcela absentuje. Pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž dovolatel opírá o obsah předešlého odvolání, pak jak státní zástupce uvedl, lze odkázat na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jež se těmito výtkami obviněného dostatečně zabýval a vyložil je způsobem, který lze akceptovat. Nad rámec poté státní zástupce uvedl (neboť toto nebylo dovolatelem namítáno), že jednání obviněného mělo být posouzeno jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. Nicméně podle jeho názoru tato nepřesnost nemůže mít vliv na bezprostřední výsledek rozhodnutí, neboť uvedené kvalifikace jsou ohroženy identickou trestní sazbou. Vzhledem ke zjištěné vadě výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil souhlas ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i s jiným, než navrženým způsobem.
Obviněný O. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265 odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje zákonem předpokládané formální a obsahové náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l), h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny t.j. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.
V souvislosti s výkladem tohoto dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není třetí obecnou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už je z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí instanci plného přezkumu, nepředepisoval by velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání, včetně dovolacích důvodů nutně omezen, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další opravná instituce. Zásah Nejvyššího soudu do hodnocení provedených důkazů přichází v úvahu jen jestliže by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (např. Nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4/04).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), h) trestního řádu, na které dovolatel zároveň odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy by byl rozhodnutím uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo by byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Formulací uvedenou v první alternativě tohoto dovolacího důvodu jsou myšleny případy, v nichž by byl rozhodnutím uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 trestního zákona (resp. trestních opatření uvedených v §24 odst. 1 ZSM) bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud by v konkrétním případě určitému pachateli nebylo možno za určitý trestný čin, uložit některý druh trestu. Druhá alternativa dovolacího důvodu, která spočívá v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zákonem. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení by byl naplněn nejen uložením takového druhu trestu, který zákon v konkrétním případě nepřipouští, ale i tehdy, jestliže by byl uložen trest, přestože uložení jakéhokoliv trestu bylo vyloučeno.
V souvislosti s výkladem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze mít zato, že tomuto neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí výsledky provedeného dokazování a ve spojení s tím činí i vlastní skutkové a právní závěry, a to v podstatě opakováním odvolacích námitek, a když v této souvislosti poté také zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu co do rozsahu dalšího provádění důkazů. V této souvislosti je možno odkázat na str. 2 odůvodnění usnesení odvolacího soud, kde jsou vysvětleny důvody nedoplňování dokazování dle návrhu obviněného, které lze akceptovat. Převážná část dovolacích námitek je tedy založena na revizi soudem zjištěném skutkovém stavu věci, k němuž soud dospěl postupem podle §2 odst. 5 odst. 6 tr. ř.
Za právně relevantní a odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitku obviněného (je opakováním odvolací námitky), spočívající v nesprávném právním posouzení skutku tj. právním posouzení jeho jednání, mimo jiné i jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., když dle jeho názoru ani z popisu skutku (viz jeho popis shora) nelze zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu dovodit (zejména způsobení vážné újmy na právech poškozeného Ing. B.). Přesto, že nebyl dovolatelem namítán extrémní nesoulad mezi popisem skutku v kontextu skutkových zjištění a právními závěry soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v daném případě o takovýto nesoulad jde. Skutek nebyl popsán v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, přičemž ani z odůvodnění napadeného rozsudku není evidentní, že soudy zjistily skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá (NS 20/2003 –T 475). Ani z odůvodnění odvolacího soudu na straně 3 nevyplývá, jakou konkrétní vážnou újmu obviněný na nemajetkových právech poškozeného Ing. B. a jeho společnosti, tj. D. T. obviněný způsobil. Za další právně relevantní námitku ve smyslu shora uvedeného dovolacího důvodu v posuzovaném případě je námitka obviněného vztahující se k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, tj. v projednávané trestní věci namítané nesprávné posouzení otázky uložení souhrnného trestu odnětí svobody podle §35 odst. 2 tr. zák., byť tuto námitku dovolatel nesprávně uplatnil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto vzhledem ke shora uvedenému, lze za právně relevantní považovat i namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tj. že již v řízení předcházejícím, tedy v odvolacím řízení, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícímu závěru.
V obecné rovině je třeba uvést, že trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. ř. se dopustí ten, který jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Objektem ustanovení §209 tr. zák. jsou jiná než majetková práva jednotlivce nebo i právnických osob kolektivních orgánů, případně i práva státu. Objektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu tedy spočívá v podvodném jednání, jehož následkem je způsobení vážné újmy na nemajetkových právech, neboť k ochraně majetkových práv před podvodnými jednáními, jsou obecně určeny skutkové podstaty trestných činů podvodu podle §250 tr. zák. nebo úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. Primárním předpokladem porušení práva je ovšem jeho existence. Ta s výjimkou práv přirozených musí být založena na nějakém právním aktu, ať již v podobě právní normy (zákon, úmluva) či v podobě individuálního právního aktu (např. soudního rozhodnutí, smlouvy apod.).
V posuzovaném případě, pokud jde o první námitku obviněného vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku, je třeba uvést následující. Vedle toho, že byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda poškozené spol. ČSOB L., s. r.o., P., ve výši uvedené ve skutkové větě a také to, že bylo prokázáno, že obviněný zcela vědomě k uzavření smluv užil padělané veřejné listiny, tj. občanského průkazu znějícího na jméno Ing. B., kdy znaky uvedených skutkových podstat trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., bylo možno i z popisu skutku dovodit, měla být porušena práva soukromé osoby, tj. Ing. B. a jeho společnosti D. T., s. r. o (jak nad rámec uvedl oproti soudu prvního stupně soud odvolací), a tím měla být Ing. B. a jeho společnosti způsobena vážná újma. Tedy měla být naplněna i skutková podstata trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o jednání obviněného kvalifikované jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (str. 5), byla skutková podstata a zejména její objektivní stránka naplněna tím, že obviněný se na základě padělaného občanského průkazu, který je veřejnou listinou, vydával za osobu Ing. B. a také tímto jménem uzavřel leasingové smlouvy, čímž způsobil značnou škodu a Ing. B. značnou újmu na jeho právech. Odvolací soud na str. 3 poté uvedl, že obviněný ke spáchání trestného činu podvodu použil občanský průkaz, o němž věděl, že je padělán, přičemž právě občanský průkaz je dokladem svědčícím a prokazujícím totožnost osoby. Jestliže se tedy obviněný na základě falešného občanského průkazu vydával nejen za občana Ing. B., ale i jednatele společnosti D. T., spol. s r. o., porušil i práva právnické osoby, neboť za společnost smí jednat toliko jednatel, jímž obviněný nebyl.
Nejvyšší soud při hodnocení právní argumentace okresního a krajského soudu ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného podle §209 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí konstatovat, že neobsahují, jaké konkrétní právo bylo jednáním obviněného ve vztahu k Ing. B., event. k jeho společnosti porušeno a zejména to, jaká vážná újma porušením tohoto práva byla Ing B., event. jeho společnosti způsobena. Kromě toho, že byl Ing. B. opakovaně vyzýván ČSOB L. s., s. r. o., k tomu, aby plnil ze smluv, jež neuzavřel, na což reagoval podáním trestního oznámení na PČR, nebyly zjištěny žádné další problémy, které by z dané situace pro Ing. B. či jeho společnost vyvstaly. Nebylo zjištěno, že by byl on, či jeho společnost veden v seznamech neplatících společností, či že by na něj či jeho společnost byla podána ze strany této společnosti žaloba, nebo, že by bylo za dané situace poškozeno dobré jméno jeho firmy. Nicméně i kdyby Ing. B. v souvislosti s jednáním obviněného vznikla škoda, byla by to škoda majetková, která ovšem není znakem skutkové podstaty trestného činu podle §209 tr. zák. Na základě provedeného dokazování však bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že podvodným jednáním obviněného vznikla škoda poškozené spol. ČSOB L., s. r. o.
Pokud jde o druhou námitku obviněného vztahující se k jinému nesprávně hmotně právnímu posouzení otázky, vztahující se k posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, tj. otázky uložení souhrnného trestu podle §35 odst.2 tr. zák., Nejvyšší soud uvádí následující.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně citovaným shora jako soudem prvního stupně byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 12. 2004, sp zn. 5 T 162/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 3. 6. 2005, sp. zn. 2 To 520/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odvolací soud při přezkoumávání výroku o trestu na str. 3 svého odůvodnění konstatoval vadnost uložení souhrnného trestu odnětí svobody, nicméně zjištěnou vadu nenapravil s odkazem na ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., tedy s odůvodněním, že odvolání podal toliko obviněný a nebylo možno rozhodnout v jeho neprospěch.
Z připojeného trestního spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 5 T 162/2004 Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného byl státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově, podán podle §179c odst. 2 písm. a) tr. ř. návrh na potrestání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. Samosoudcem Okresního soudu v Přerově byl dne 27. 10. 2004 pod sp. zn. 5 T 162/2004 ve shora uvedené trestní věci vydán trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 9. 11. 2004 a státnímu zástupci dne 3. 11. 2004. Protože byl v trestní věci podán odpor státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově, bylo na den 9. 12. 2004 ve věci nařízeno u Okresního soudu v Přerově hlavní líčení. Téhož dne byl obviněný pod sp. zn. 5 T 162/2004 uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Z podnětu odvolání obviněného jednal v jeho trestní věci Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Dne 30. 6. 2005 (v rozsudku soudu prvního stupně je nesprávně uvedeno datum 3. 6. 2005) pod sp. zn. 2 To 520/2005 odvolací soud rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině a za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněnému podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 3.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 3. 2006 pod sp. zn. 5 T 162/2004 bylo podle §344 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody v trvání l měsíce. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 6. 2006. Dnem 21. 7. 2006 obviněný trest v trvání 1 měsíce vykonal.
Z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 ustanovení §35 tr. zák. (tj. za situace, odsuzuje-li pachatele za dva nebo více trestných činů), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Z ustanovení §314e odst. 5 trestního řádu vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že trestní příkaz byl obviněnému v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 162/2004 doručen dne 9. 11. 2004. V kontextu výše uvedeného tedy účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastaly dnem 9. 11. 2004. Projednávané trestné činnosti v trestní věci, v níž je projednáváno t. č. dovolání, se obviněný dopustil dne 16. 11. 2004. Z uvedeného je patrno, že trestný čin v projednávané věci spáchal obviněný po doručení trestního příkazu,s nímž jsou spojeny účinky vyhlášení rozsudku, takže nejde o sbíhající se trestnou činnost obviněného, ale o recidivu jeho jednání. V takovém případě postup podle §35 odst. 2 tr. zák. nepřichází v úvahu a měl být obviněnému uložen trest samostatný, úhrnný podle §35 odst. 1 tr. zák. Nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že by se v případě uložení úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák. místo nesprávně uloženého trestu souhrnného podle §35 odst. 2 tr. zák. odvolacím soudem jednalo o rozhodnutí v neprospěch obviněného, a to i vzhledem k ustanovení §35 odst. 3 tr. zák., byť toto ustanovení se přímo na projednávanou věc nevztahuje. Z tohoto ustanovení vyplývá, za jakých okolností je postup podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vyloučen. K takové situaci může dojít až u odvolacího řízení (např. je ke dni konání veřejného zasedání vysloveno osvědčení apod. – viz str. 281 – komentář k trestnímu zákonu, 4. přepracované vydání – rok 2001) a odvolací soud musí na uvedenou situaci reagovat tím, že i např. bez námitek obviněného jako odvolatele musí nesprávně uložený trest zrušit a nově o trestu rozhodnout, aniž by tak činil v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř., na který soud II. stupně poukázal.
Z důvodů, jež Nejvyšší soud rozvedl shora, lze v posuzovaném případě dospět k závěru, že skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely, jež jsou formulována ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a rozvedena v odůvodnění obou rozhodnutí, neumožňují prozatím učinit závěr o tom, že obviněný naplnil svým jednáním i znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dále však dovolují učinit závěr o nesprávném postupu odvolacího soudu, který při zjištění pochybení soudu prvního stupně při ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. toto z podnětu odvolání obviněného nenapravil, a to vzhledem ke zcela vadnému právnímu názoru. To znamená, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, který částečně konstatovaná pochybení nezjistil a ta která zjistil nenapravil, je zatíženo vadami ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obě rozhodnutí jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání obviněného O. G. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 6 To 521/2007. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, který se bude muset věcí obviněného znovu, a to i v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky zabývat. Bude muset zaměřit svoji přezkumnou činnost ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. zejména ke skutkovým zjištěním vztahujícím se k prokázání znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a také ke skutečnostem vztahujícím se k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když zjištěné vady zjevně nebylo možno v neveřejném zasedání odstranit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr.Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková