ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.881.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 881/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2008 o dovolání podaném J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 36/2008 ze dne 9. 4. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 56 T 9/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec sp. zn. 56 T 9/2007 ze dne 5. 2. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 8 To 36/2008 ze dne 9. 4. 2008 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodné.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stejně jako v rámci řízení o svém odvolání, na jehož důvody odkázal, brojí proti výši uloženého trestu. V tomto směru poukázal na to, že soudy neaplikovaly v jeho věci ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., ačkoli on sám poskytl poškozenému aktivně první pomoc ve snaze zmírnit následek svého jednání a poukázal také na své složité osobní poměry. Konečně také kritizoval „zákonodárce“ za postup, kterým stanovil druh a výši trestu, který lze uložit za trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. v porovnání s trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení odvolacího soudu, stejně jako s ním související rozsudek soud prvního stupně, a to ve výroku týkajícího se uloženého trestu odnětí svobody, a podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitky dovolatele proti výměře uloženého trestu nemohou naplnit nejen zvolený důvod dovolání, ale ani žádný z dalších zákonem stanovených dovolacích důvodů, když v uvedeném směru není namístě ani argumentace vedená dovolatelem. Přitom skutečnosti, že soud prvního stupně respektoval zákon, když uložil trest na samotné dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby (při nemožnosti využít moderačního ustanovení §40 tr. zák.) nelze nic vytknout. Proto navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takto podané dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.
V dané věci podané dovolání v zásadě nebrojí proti učiněným skutkovým zjištěním, ale namítá, že trest odnětí svobody, který byl v posuzované věci uložen dovolateli je příliš přísný, když soudy v jeho věci neaplikovaly ani moderační ustanovení obsažené v §40 odst. 1 tr. zák., přičemž dovolatel dále v důvodech podaného dovolání polemizuje v uvedeném smyslu s platnou právní úpravou. K tomu je namístě uvést, že ve věci užitý dovolací důvod a v této souvislosti vznesené námitky nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když námitky směřují pouze do druhu a zejména výše uloženého trestu, nikoli do případného nesprávného právního posouzení předmětného skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Přitom jenom jako obiter dictum je namístě dodat, že soudy příslušný trest uložily v rámci zákonem stanovené sazby a zejména odvolací soud také vysvětlil, proč neaplikoval ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., případně ustanovení §32 odst. 2 tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka