ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.900.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 900/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 41/2007 ze dne 30. 8. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 14/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 14/2006 ze dne 28. 11. 2006 byl dovolatel uznán v bodech I. a II. vinným trestnými činy pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §250a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu J. D.
O odvoláních J. B. a J. D. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem sp. zn. 55 To 41/2007 dne 30. 8. 2007, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozený subjekt Č.S.O.B. P., a. s., P., se svým požadavkem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal J. B., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soud jeho jednání nesprávně kvalifikoval, neboť skutky vůbec nejsou trestné. On jako mobilní technik (zaměstnanec pojišťovny) provádějící prohlídku vozidla spoluobviněného D. nemůže být spolupachatelem ani pomocníkem hlavního pachatele, když jeho jednání spočívalo v tom, že sepsal poškození na vozidle (přičemž neměl kompletní informace) a na požádání pojištěného vyhotovil pouze předběžnou kalkulaci nákladů na opravu, která není závazná pro jiného zaměstnance posuzujícího pojištěným uplatněný nárok. Poškozený totiž neuplatňuje u pojišťovny nárok z pojistných událostí na základě slovního popisu poškozených dílů auta, jejich fotodokumentace a předběžné kalkulace oprav, a tyto dokumenty neovlivní posouzení a rozhodnutí pojišťovny o vyplacení či nevyplacení uplatněného nároku. Kalkulaci oprav pro D. ani nevyhotovoval proto, aby ten na jejím základě uplatnil nárok z pojistné smlouvy. Jeho jednání nelze proto hodnotit jako úmysl pomoci D. ke spáchání daného trestného činu, když toho se může dopustit výhradně pojištěný uvedením nepravdivých údajů kterémukoliv zaměstnanci pojišťovny, včetně dovolatele. Kalkulace, již dovolatel vyhotovil, sloužila zejména pojištěnému k informaci o nákladech na opravu. Pojišťovna totiž nárok posuzuje na základě i dalších listin a tato kalkulace není pro osoby schraňující potřebné listiny pro činění dalších kroků závazná. Pokud byla nehoda fingovaná, mohl jen pojištěný uplatněním nároku naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu, nikoliv ale zaměstnanec pojišťovny, který nebyl u nehody a neznal další relevantní skutečnosti (neznal ani záznamy policie o šetření nehody ani další písemnosti později obsažené ve škodném spise pojišťovny). Jako mobilní technik je vždy odkázán na případné informace od osoby, která vozidlo přistaví. Přitom není povinen zkoumat mechanizmus nehodového děje, ale jako technik je povinen zadokumentovat viditelná i skrytá poškození vozidla slovně a nafotit vozidlo a díly. Záznam, fotodokumentaci a předběžnou kalkulaci pak odešle jinému zaměstnanci pojišťovny, který zajistí další potřebné listiny a důkazy o nehodě a o poškození, tyto všechny posoudí a rozhodne, zda pojišťovna uplatněný nárok pojištěnému vyplatí či nikoliv, přičemž rozhodnutí tohoto zaměstnance reviduje další odborně znalý zaměstnanec, který pak předchozí rozhodnutí odsouhlasí či neodsouhlasí. V pochybnostech pak až tito zaměstnanci mohou věc konzultovat s odborníkem, např. soudním znalcem. U dovolatele tak nejsou dány podklady pro naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Odvolací soud dále setrval rovněž na tvrzení, že k jednání obou obviněných došlo po jejich vzájemné dohodě, avšak taková skutečnost není z obsahu spisu zjevná. Obviněný D. nárok uplatnil samostatně a tvrdil-li nějaké nepravdivé údaje již samotnému dovolateli při prohlídce auta, naplnil skutkovou podstatu daného trestného činu sám a dovolatel se na něm nemohl podílet ani formou účastenství. Je přesvědčen, že neporušil ani směrnici Č.S.O.B., a. s., účinnou v době spáchání činu. Podle jeho názoru i popis skutků a jejich právní kvalifikace v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě i v rozhodnutí soudů jsou rozdílné. Má za to, že bylo také porušeno jeho právo na řádný a zákonný proces garantované v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i §2 odst. 1 tr. ř. a že důkazy v jeho věci existující jsou nepoužitelné.
Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil a aby dle §265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. přikázal věc jinému senátu tohoto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky do dnešního dne nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušných výrocích rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci právně relevantně namítl, že v jeho jednání není možno spatřovat naplnění subjektivní stránky trestného činu, za nějž byl soudy odsouzen, když on jako mobilní technik neporušil své povinnosti vyplývající z příslušné směrnice, poškození vozidla po nehodách zadokumentoval správně a nemohl tak být pomocníkem majitele vozu ve spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Jeho argumentaci je ovšem nutné odmítnout jako nedůvodnou.
Z popisu skutků v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání dovolatele v bodech I. a II. spočívalo v tom, že poté, co mu spoluobviněný D. přistavil své vozidlo poškozené dopravními nehodami, vyhotovil zápisy o poškození vozidla a fotodokumentaci, v nichž označil za poškozené i takové části, které nehodami způsobeny být nemohly, přičemž v bodě I. takto jednal i během následné tzv. doprohlídky vozu. V prvním případě bylo soudy nepochybně zjištěno, že zápis obsahoval rozsah poškození vozu, který nemohl odpovídat nehodě spočívající ve střetu vozidla s menším zvířetem, ve druhém případě pak nehodě spočívající v nepatrném střetu s jiným vozidlem při couvání. Ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že dovolatel jako mobilní technik (likvidátor p. Č.S.O.B., a. s., dále jen p.) porušil své povinnosti zakotvené v příslušné směrnici, dle které při likvidační činnosti je nutné vždy kontrolovat, zda děj pojistné události odpovídá rozsahu poškození, zápis o rozsahu poškození vozu musí být přitom proveden odborně a podrobně, přičemž pokud by likvidátor nebyl schopen na místě rozhodnout, zda některé díly jsou třeba opravit nebo vyměnit, měl by toto do zápisu uvést. Jeho povinností přitom bylo i to, že pokud by se při zápisu vyskytly nějaké nesrovnalosti či podezření nebo by se jednalo o poškození vozu na více částech, které by nemuselo souviset s danou dopravní nehodou, měl by mobilní technik na ně upozornit klienta a toto rovněž uvést do zápisu. Jak příslušní pracovníci pojišťovny, tak i znalci se přitom shodli v tom, že ani v jednom případu neodpovídal rozsah poškození zadokumentovaný dovolatelem průběhu dopravních nehod. Ohledně první nehody byla přitom v zápise zanesena poškození motorové části vozu (pod kapotou), dovolatel však kapotu ani neotevřel a jednotlivá poškození nenafotil. Ve druhém případě pak bylo jednoznačně zjištěno, že v důsledku nehody mohl být nanejvýše poškozen pravý zadní roh nárazníku, když se jednalo toliko o malý náraz (ťuknutí) do pravé zadní části vozu, dovolatel však v zápise uvedl, že byly poškozeny i další části, včetně těch nacházejících se na straně levé, ač fotodokumentací, kterou sám vyhotovil, byl takovýto větší rozsah poškození také vyloučen. Rozhodnou skutečností pak je i to, že výsledná škoda byla zaměstnanci pojištovny vyčíslena na základě prohlídky a fotodokumentace. Je jisté, že pojišťovna při konečném stanovení výše pojistného plnění postupovala dle řady i jiných dokumentů a podkladů (policejní protokoly), nepochybně ovšem přímé ohledání poškozeného vozidla a zápis o něm spolu s fotodokumentací byly hlavními dokumenty, na základě nichž se výsledné plnění vypočítávalo.
Dovolací soud se proto shodl se závěry soudů obou stupňů, že úmyslem dovolatele bylo popsaným jednáním nadhodnotit náklady na opravu vozu po obou nehodách a pomoci tím spoluobviněnému D. získat od pojišťovny vyšší plnění, než jaké odpovídalo skutečné škodě vzniklé na vozidle.
Pokud jde o jeho argument, že popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně jsou odlišné, tedy argument týkající se porušení zásady zachování skutku, k tomu dovolací soud konstatuje, že tuto námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nelze považovat za právně relevantní, neboť se týká procesních zásad vedení trestního řízení a jako takovou ji není možné podřadit pod žádný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů tak, jak jsou stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř. (a to ani pod dovolací důvod dle písm. e/ citovaného ustanovení, který není dán ani vadou spočívající např. v tom, že bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. – srov. R 38/2005). To proto, že v jejím rámci dovolatel nevytýká napadeným rozhodnutím žádné nesprávné hmotně právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V daném případě nebylo přitom dovolacím soudem ani takovéto pochybení shledáno, když popis skutku v citovaných dokumentech není zcela shodný, nicméně je zjevné, že v obžalobě a následném rozsudku soudu prvního stupně bylo jednání dovolatele toliko podrobněji rozvedeno, když nedošlo k žádné změně ani jednání dovolatele ani způsobeného následku.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka