ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.914.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 914/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 62/2008 ze dne 20. 2. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 57/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 57/2006 ze dne 4. 10. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání J. K. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 62/2008 dne 20. 2. 2008, a to tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal J. K., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyla hodnověrně prokázána a ve skutkové větě označena subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslu. Soud shledal podvodný úmysl v tom, že dovolatel měl předstírat neexistující skutečnosti (prodej dálničních známek na údajně lukrativních čerpacích stanicích), ale to by podle jeho názoru měla podstata podvodného jednání spočívat nikoli v samotném odběru známek a nezaplacení za ně, nýbrž ve vylákání těchto známek na základě nepravdivých či neúplných tvrzení dovolatele. Skutečnost, že uvedl nepravdivé skutečnosti před uzavřením smlouvy, nevede k závěru, že měl v úmyslu od počátku za odebrané dálniční známky nezaplatit. Má tedy za to, že není dána mezi nimi příčinná souvislost. Skutek proto není trestným činem ve smyslu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve vazbě na §4 tr. zák. Je dále přesvědčen, že byla porušena zásada totožnosti skutku vyjádřená v §160 odst. 1, věta druhá, tr. ř., §176 odst. 3 tr. ř. a §177 písm. c) tr. ř., kterou je nutno považovat za zásadu hmotně právní, tedy spadající pod režim §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obžalobou totiž nebyl definován stejný skutek, jaký popisuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 1. 2006. Za nesprávný považuje též závěr soudu, kterým vztáhl nezaplacení jediné faktury splatné ke dni 29. 3. 2005 i na ostatní pohledávky, které byly splatné po dni, kdy byl omezen na svobodě (30. 3. 2005). Tyto objektivně nemohl zaplatit, pokud neměl v době, kdy byl zadržen, resp. vazebně stíhán, možnost pokračovat v podnikání.
Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení i rozsudek zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby dle §226 písm. b) tr. ř. per analogiam zprostil dovolatele obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 Zt 21/2006–13.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že z věcného hlediska nemohou uspět jeho námitky budované na umělé izolaci dvou fází podvodného jednání – uzavření smlouvy na základě nepravdivých skutečností a následného odběru dálničních známek a jejich zašantročení bez toho, že by dodavatel zaplatil cenu převzatého zboží. Takovéto kontinuálně pokračující jednání je nepochybně nutno chápat jako jediný skutek, v němž podvodný úmysl vyjadřuje již úvodní fáze jednání obviněného a k naplnění škodlivého následku dochází převzetím podvodně vylákaného zboží. Rovněž nelze akceptovat tvrzení dovolatele, že by skutek byl popsán nejednoznačně a neurčitě; naopak, popis skutku obsahuje všechny skutečnosti vyžadované v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Stejně tak není důvodně vznesena námitka narušení totožnosti skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou. Státní zástupce při koncipování obžaloby pouze doplnil dovětek přesněji specifikující okolnosti činu. Takové zpřesnění popisu skutku je nejen právem, ale i povinností státního zástupce, neboť musí při koncipování obžaloby reagovat na důkazy, které v době zahájení trestního stíhání dosud nebyly k dispozici. Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že do popisu skutku neměly být zařazeny ty neuhrazené faktury, jejichž splatnost nastala až poté, co byla omezena jeho osobní svoboda. Jak již bylo zmíněno, jeho podvodný úmysl byl realizován již tím, že předstíráním nepravdivých skutečností dosáhl uzavření smlouvy a posléze poskytnutí zboží (dálničních známek), které již od počátku nehodlal dodavateli zaplatit. Je nepochybné, že podvodný úmysl obviněného postihoval celé kontrahované množství dálničních známek, a proto je zařazení všeho dodaného zboží do popisu skutku správné a důvodné. Navrhl proto, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby takto Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušných výrocích rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci právně relevantně namítl, že v jeho jednání není možno spatřovat naplnění subjektivní stránky trestného činu, za nějž byl soudy odsouzen, když přitom byl odsouzen i za nesplnění pohledávek, které ale nemohl objektivně zaplatit proto, že se nacházel ve vazbě a nemohl tak disponovat se svým majetkem. Má dále za to, že v řízení došlo k porušení zásady zachování totožnosti skutku. Argumentaci dovolatele je však nutné jako nedůvodnou odmítnout.
Z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání dovolatele spočívalo v tom, že na základě zcela nepravdivých informací o tom, že má možnost dálniční kupony dále prodávat na různých benzínových čerpacích stanicích, odebral tyto postupně za celkovou částku 1.247.000,- Kč od společnost M. T. X. T., s. r. o., aniž by je skutečně dále na čerpací stanice distribuoval a následně uhradil. Jeho úmysl uvést jmenovanou společnost v omyl a následně jí způsobit škodu je zjevný, když od počátku věděl, že za zboží nezaplatí a kupony nevrátí. Toto je ostatně doloženo i jeho jednáním dne 25. 3. 2005, kdy odebral od společnosti M. T. X. T., s. r. o., další kusy kuponů, přičemž příslušné osoby ujišťoval, že peníze za předchozí dodávky již poslal ze svého účtu na účet společnosti. Ani toto se však nezakládalo na pravdě. Na jím udávaných čerpacích stanicích jej ani jeho společnost přitom nikdo neznal, žádnou smlouvu o tom, že těmto by měl dálniční kupony distribuovat, s nimi uzavřenu neměl. Je tedy zjevné, že společnost mu dálniční kupony poskytla právě v důsledku svého uvedení v omyl na základě jeho nepravdivých (opakovaných) tvrzení. Je pravda, že faktury, které byly následně společností vystaveny, byly splatné jednak do 29. 3. 2005, jednak do 11. 4. 2005, kdy se již měl nacházet ve vazbě pro jiný trestný čin. Nicméně ani po tomto datu neprokázal snahu podniknout kroky směřující k tomu, aby úhradu poskytl, když poškozená společnost podala trestní oznámení až dne 15. 4. 2005. Rozhodnou potom zůstává skutečnost, že dovolatel s dálničními kupony nenaložil tak, jak původně tvrdil (když toto neměl nikdy ani v úmyslu), nedostal tedy za ně dále zaplaceno a v důsledku toho ani nemohl příslušnou platbu poškozené společnosti poskytnout. Dovolací soud se proto shoduje se závěry soudů obou stupňů, že v daném případě byla naplněna jak subjektivní stránka, tak i příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a způsobeným následkem.
Pokud jde o jeho argument, že popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně jsou odlišné, tedy argument týkající se porušení zásady zachování skutku, k tomu dovolací soud konstatuje, že tuto námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nelze považovat za právně relevantní, neboť se týká procesních zásad vedení trestního řízení a jako takovou ji není možné podřadit pod žádný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů tak, jak jsou stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř. (a to ani pod dovolací důvod dle písm. e/ citovaného ustanovení, který není dán ani vadou spočívající např. v tom, že bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. – srov. R 38/2005). To proto, že v jejím rámci dovolatel nevytýká napadeným rozhodnutím žádné nesprávné hmotně právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V daném případě nebylo přitom dovolacím soudem ani takovéto pochybení shledáno, když popis skutku v citovaných dokumentech je prakticky shodný s tím, že v obžalobě a následném rozsudku soudu prvního stupně bylo jednání dovolatele toliko podrobněji rozvedeno, avšak nedošlo k žádné změně ani jednání dovolatele ani způsobeného následku.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka