ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.974.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 974/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání podaném P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 168/2008, ze dne 18. 4. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 25/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 25/2008 ze dne 3. 3. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. Z. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem sp. zn. 31 T 168/2008 ze dne 18. 4. 2008 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a současně podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že dovolatele shledal vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, když dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal P. Z. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestné činnosti kladené mu za vinu se nedopustil. V tomto směru uvedl, že výpovědi poškozené V. V. jsou nepravdivé. To proto, že ji opustil, když navázal známost s jinou ženou a V. se mu uvedeným způsobem mstí. Poškozená mu přitom sama poskytla předmětné platební karty a peníze které z nich vybral byly určeny převážně na chod společné domácnosti. Poukázal takto na nevěrohodnost výpovědí poškozené, která zůstala osamocena a stojí proti jeho výpovědi s tím, že on sám v rozhodné době pracoval a měl tedy pravidelný příjem a neměl tak potřebu získávat finanční prostředky jiným způsobem, zejména pak trestnou činností. S odkazem na ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. potom navrhl, aby dovolací soud napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z dovolacích námitek plyne, že dovolatel nevznesl jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonných znaků souzených trestných činů nebo nesprávnosti jiného hmotného posouzení. Dovolatel takto brojí pouze proti hodnocení důkazů soudy (zejména ve vztahu k výpovědím poškozené) a prosazuje vlastní skutkovou verzi, rozdílnou od popisu obsaženého ve skutkové větě citovaného rozsudku odvolacího soudu. Takto se tedy jedná o námitky směřující výlučně do oblasti učiněných skutkových zjištění, které uplatněnému (ale ani jinému) dovolacímu důvodu neodpovídají. Svým obsahem tak podané dovolání má spíše charakter „druhého odvolání“ a nelze k němu přihlížet jako k relevantně podanému mimořádnému opravnému prostředku, který lze podat pouze z důvodů v trestním řádu taxativně uvedených. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového obsahu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že to byla poškozená, která mu předmětné platební karty vydala a peníze, které z nich vybral byly takto s jejím souhlasem užity na společnou domácnost. Výpovědi poškozené potom neodpovídají realitě a jsou vedeny záští proti osobě dovolatele, když tento jí opustil. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím poškozené a naopak neuvěřily rozporným výpovědím dovolatele, když nelze přehlédnout ani kriminální minulost dovolatele, který byl již pro obdobnou trestnou činnost (prováděnou do jisté míry i stejným způsobem) odsouzen. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci prováděného dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu, umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka