ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1061.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1061/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého D. Ch., zastoupeného Městem N. jako opatrovníkem, syna M. P., zastoupené advokátem, a P. Ch., o úpravu výchovy a výživy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 42 P 40/2003, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 24 Co 470/2004-987, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odmítl odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. března 2004, č.j. 42 P 40/2003-769, jímž byla A. G. zproštěna povinnosti vypracování znaleckého posudku, znalcem z oboru zdravotnictví byl ustanoven J. H. jemuž bylo uloženo podat znalecký posudek se zadáním jeho úkolu.
Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s usnesením odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem a dovolatel ani netvrdí,
že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ust. §104
odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů zmíněných v těchto ustanoveních však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána již proto,
že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, není usnesením ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61).
Přípustnost dovolání nemá oporu ani v ustanovení §238 o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Totéž platí
o ustanovení §238a o.s.ř. zakládajícím přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu
ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2 o.s.ř.
Napadené usnesení též není rozhodnutím, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo
je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu
do řízení na místo dosavadního účastníka, o přistoupení dalšího účastníka nebo
o záměně účastníka (srov. §239 odst. 1 o.s.ř.). Rovněž nejde o usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
či potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto
o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5,
o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka nebo o záměně účastníka (srov. §239 odst. 2 o.s.ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu, které chce dovolatel učinit předmětem dovolacího přezkumu, nemůže být konečně podřazeno ani ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že přípustnost dovolání, které podal dovolatel proti usnesení odvolacího soudu, nelze opřít o žádné z výše uvedených procesních ustanovení. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, odst. 6 části věty za středníkem o.s.ř. a podle §218 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda senátu