ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1594.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1594/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce B. M. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému m. Ch., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 4,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 97/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 18 Co 584/2006 - 178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28.509,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 9. 8. 2006, č. j. 15 C 97/2003 - 147, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1,133.737,- Kč s příslušenstvím, žalobu na zaplacení částky 2,866.263,- Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení ve výši 22,5 % ročně z částky 1,133.737,- Kč od 19. 11. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. Vyšel zejména ze zjištění, že právní předchůdce žalobce obchodní společnost D., s. r. o. (dále jen „kupující“) uzavřela dne 10. 3. 1998
se žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu o převodu vlastnictví k objektu čp. 589 v Ch., a stav. parc. č. 1257 za kupní cenu ve výši 9,554.210,- Kč, s tím, že již prodávajícímu byla dne 28. 8. 1997 uhrazena záloha na kupní cenu ve výši 4,000.000,- Kč a zbytek kupní ceny měl být uhrazen ve třech splátkách do 31. 5. 1998. V bodě V. smlouvy si strany sjednaly právo odstoupení od smlouvy pro prodávajícího v případě prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny, resp. její splátky a dále smluvní pokutu ve výši 30 % z dohodnuté kupní ceny pro případ odstoupení prodávajícího od kupní smlouvy v návaznosti na porušení smluvní povinnosti kupujícího řádně zaplatit kupní cenu; vlastnické právo kupujícího bylo do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu ke dni 20. 3. 1998. Dále bylo zjištěno, že žalovaný dopisem ze dne 17. 11. 1999, doručeným téhož dne kupujícímu, od kupní smlouvy odstoupil z důvodu neuhrazení kupní ceny kupujícím a současně jej vyzval k zaplacení smluvní pokuty v částce 2,866.263,- Kč do 17. 12. 1999. Žádostí ze dne 12. 11. 2002 pak kupující vyzval prodávajícího k vrácení zálohy kupní ceny ve výši 4,000.000,- Kč, a to do 18. 11. 2002, a dne 20. 3. 2003 doručil žalovaný kupujícímu právní úkon směřující k započtení jeho pohledávky ve výši 2,866.263,- Kč z titulu smluvní pokuty proti pohledávce kupujícího na vrácení zálohy kupní ceny ve výši 4,000.000,- Kč. K námitce žalobce, že započtení vzájemných pohledávek je neplatné z důvodu promlčení nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty (§581 odst. 2 obč. zák.), okresní soud dovodil, že nastala-li splatnost smluvní pokuty dne 17. 12. 1999 a následujícího dne 18. 12. 1999 tudíž žalovaný mohl uplatnit svůj nárok u soudu, skončila promlčecí doba podle §101 obč. zák. dne 18. 12. 2002. Obě splatné pohledávky se tak setkaly dne 18. 11. 2002, kdy byla splatná záloha na kupní cenu, a to aniž by některá z nich byla promlčená. Dospěl proto k závěru, že započtením zanikla pohledávka žalobce za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení na vrácení zálohy na kupní cenu do výše 2,866.263,- Kč a zbyla ve výši 1,133.737,- Kč. Dále dovodil, že započtení další pohledávky žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 5,061.800,- Kč vzniklého bezplatným užíváním nemovitostí kupujícím proti pohledávce žalobce, která byla předmětem tohoto řízení, bylo nepřípustné vzhledem k žalobcem důvodně vznesené námitce promlčení této pohledávky (§581 odst. 2 obč. zák.).
K odvolání žalobce proti zamítavému výroku o věci samé Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 11. 2006, č. j. 18 Co 584/2006 - 178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Vycházeje z názoru, že není rozhodné, kdy je námitka započtení pohledávky uplatněna
u protistrany, případně u soudu, shodně s okresním soudem dovodil, že nastala-li splatnost smluvní pokuty dne 18. 12. 1999 a splatnost pohledávky žalobce na zaplacení částky 4,000.000,- Kč, kterou kupující poskytl žalovanému jako zálohu na kupní cenu dne 18. 11. 2002, setkaly se obě pohledávky dne 18. 11. 2002 a tudíž promlčecí doba ve smyslu §101 obč. zák. nemohla k tomuto datu uplynout. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že do částky 2,866.263,- Kč není žaloba důvodná. Na tomto závěru nemůže nic změnit tvrzení žalobce uplatněné v odvolacím řízení, že žalovaný od uzavřené kupní smlouvy odstoupil již podáním ze dne 6. 10. 1998, které mělo být doručeno kupujícímu dne 19. 10. 1998, když v tomto podání nebylo uvedeno, do které doby by měla být smluvní pokuta kupujícím uhrazena.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Nesouhlasí s jeho závěrem, že ke dni 18. 11. 2002, tj. ke dni, kdy mělo podle jeho názoru dojít ke střetu obou pohledávek, nebylo právo žalovaného na zaplacení smluvní pokuty promlčeno. Namítá, že v dané věci žalovaný jako prodávající učinil dva úkony odstoupení od kupní smlouvy, a to dne 6. 10. 1998, doručeným kupujícímu dne 19. 10. 1998, a druhý dne 17. 11. 1999, který byl kupujícímu doručen téhož dne. Protože od kupní smlouvy lze odstoupit pouze jednou, nemohl žalovaný od ní odstoupit platně i podruhé, neboť v té době již kupní smlouva byla zrušena. Okamžikem zrušení kupní smlouvy pak žalovanému vzniklo v souladu
se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty, takže bezprostředně poté mohl své právo uplatnit u soudu, a dne 20. 10.1998 tak počala též běžet promlčecí doba podle §101 obč. zák. Z toho dovozuje, že právo na zaplacení smluvní pokuty se promlčelo k 20. 10. 2001, a protože podle §581 odst. 2 a 3 obč. zák. nelze jednostranným úkonem započtení započíst promlčenou pohledávku, nemohl zaniknout nárok žalobce na vrácení části zálohy na kupní cenu ve výši 2,866.263,- Kč. Žalobce je přesvědčen i o tom, že je rozhodné, kdy žalovaný právní úkon započtení učinil;
pro zánik započitatelných pohledávek je sice rozhodné, kdy se setkaly, avšak jednostranný právní úkon započtení musí být učiněn v době, kdy ani jedna z pohledávek není promlčena. I když tento názor je v rozporu s ustálenou judikaturou vycházející např. z R 69/71 a dalších navazujících rozhodnutí, jde o nesprávnou interpretaci §581 obč. zák., která též odporuje výslovnému znění zákona. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaný s poukazem na zjištěný skutkový stav věci ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Dále uvedl, že mezi účastníky kupní smlouvy bylo dohodnuto, že smluvní pokuta bude uhrazena kompenzací se zaplacenou částí kupní ceny, a není tudíž správný názor žalobce, že okamžikem zrušení smlouvy odstoupením vzniklo žalovanému právo na zaplacení smluvní pokuty; po odstoupení od smlouvy tak bezprostředně nemohl uplatnit své právo u soudu. Z tohoto důvodu také žalovaný učinil právní úkon započtení až proti uplatněnému nároku na vrácení kupní ceny. Další úvahy žalobce je pak podle názoru žalovaného nutno odmítnout s ohledem na znění §580 obč. zák.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1
o. s. ř., věc přezkoumal podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně co do částky 2,866.263,- Kč s příslušenstvím. Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku se proto řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají - srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Námitka dovolatele, že žalovaný jako prodávající učinil dva úkony odstoupení od kupní smlouvy, z toho první dne 6. 10. 1998, doručený kupujícímu dne 19. 10. 1998, je námitkou proti správnosti skutkových zjištění, nikoliv proti právnímu posouzení.
Jde tak o námitku proti zjištěnému skutkovému stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3
o. s. ř. není ani otázka zániku pohledávky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2,866.263,- Kč v důsledku započtení protipohledávky žalovaného na zaplacení smluvní pokuty.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která v odvolacím řízení nedoznala změny a která nejsou předmětem přezkumu dovolacím soudem, vyplývá, že žalovaný od kupní smlouvy ze dne 10. 3. 1998 odstoupil dopisem ze dne 17. 11. 1999, doručeným téhož dne kupujícímu, z důvodu neuhrazení kupní ceny kupujícím
a současně jej vyzval k zaplacení smluvní pokuty v částce 2,866.263,- Kč
do 17. 12. 1999. Žádostí ze dne 12. 11. 2002 pak kupující vyzval prodávajícího
k vrácení zálohy kupní ceny ve výši 4,000.000,- Kč, a to do 18. 11. 2002, a dne
20. 3. 2003 doručil žalovaný kupujícímu právní úkon směřující k započtení jeho pohledávky ve výši 2,866.263,- Kč z titulu smluvní pokuty proti pohledávce kupujícího na vrácení zálohy kupní ceny ve výši 4,000.000,- Kč.
Podle §101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních stanoveno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle §581 odst. 2 obč. zák. započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.
Jestliže splatnost smluvní pokuty nastala dne 17. 12. 1999, mohl žalovaný své právo na její zaplacení uplatnit u soudu následujícího dne 18. 12. 1999 a promlčecí doba podle §101 obč. zák. skončila dne 18. 12. 2002. Obě splatné pohledávky se tak setkaly dne 18. 11. 2002, kdy byla splatná pohledávka kupujícího na vrácení poskytnuté zálohy na kupní cenu, a to aniž by některá z nich byla promlčena, a v důsledku tohoto započtení došlo k zániku uvedených vzájemných pohledávek do výše, v jaké se kryly (§580 a násl. obč. zák.). Z hlediska doby zániku vzájemných pohledávek započtením není rozhodné, kdy byl projev směřující k započtení učiněn, resp. kdy došel druhému účastníku (kromě R 69/71 srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 723/2001, uveřejněný ve Sborníku rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 1537/22).
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl podle §243b
odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu jeho nákladů, které sestávají z odměny
za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 23.657,- Kč (odměna z částky určené podle §3 odst. 1, bod 4., §10odst. 3, §16 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném
od 1. 9. 2006 a snížené na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle 14 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 6. 2006, v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovanému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 4.552,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 28.509,50 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu