ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1882.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1882/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J.S., spol. s r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalované H. F., o zaplacení částky 59.589,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 119/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2006, č.j. 62 Co 253/2006, 62 Co 254/2006 - 263, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 59.589,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 15. 11. 1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že pro žalovanou na základě její objednávky ze dne 24. 8. 1995, která byla následně po dohodě účastníků upřesněna, provedl stavební práce na půdní vestavbě v domě čp. 111 v P., na něž mu poskytla zálohu ve výši 50.000,- Kč. Provedené dílo bylo žalované předáno předávacím protokolem ze dne 28. 6. 1996, část díla - oplechování 6 ks střešních vikýřů však odmítla převzít z důvodu, že tyto práce nebyly provedeny pro ni, nýbrž pro vlastníka domu – M. č. P., s čímž žalobce nesouhlasí. Fakturou č. 950086 proto žalované vyúčtoval cenu provedeného díla ve výši 109.589,- Kč, takže po odečtení zaplacené zálohy činí nedoplatek požadovanou částku.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. 3. 2005, č. j. 6 C 119/97 - 231, ve znění usnesení ze dne 10. 3. 2006, č. j. 6 C 119/97 - 248, a usnesení ze dne
10. 3. 2006, č. j. 6 C 119/97 - 250, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaná písemnou objednávkou ze dne 24. 8. 1995 objednala u žalobce stavební práce související s vybudováním půdní vestavby v označeném domě, jejichž rozsah byl vymezen takto: 1/ položení izolační folie TYVEK v části střechy západně od schodiště, 2/ osazení
4 oken VELUX typ GGL-102 s odvětráním, jedno okno bez odvětrání, 3) přesunutí
5 stávajících vikýřů do pozice podle projektu, 4/ přípravu pro osazení dvou ateliérových oken a 5/ odvětrání mezery střešního pláště v každém poli hřebene, že dne 11. 10. 1995 mu zaplatila zálohu na provedení díla ve výši 50.000,- Kč a že rozsah prací dále nezměnila a neobjednala oplechování vikýřů. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne 1. 2. 1995 uzavřel žalobce jako zhotovitel s M. č. P., Obvodním úřadem pro P., jako objednatelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce střechy označeného domu, přičemž dílo zahrnovalo pokrývačské, tesařské a klempířské práce, opravy komínů, nátěry, hromosvod, vše za smluvenou cenu díla ve výši 2,509.871,- Kč, a součástí soupisu prací a dodávek bylo i oplechování vikýřů a střešních výlezů, a že tyto práce byly objednatelem zaplaceny. Ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce z oboru stavebnictví - rozpočtování, fakturace znalce F. V. pak bylo zjištěno, že celková cena žalobcem provedených prací pro žalovanou činí 29.779,- Kč (včetně DPH), přičemž neprovedl osazení střešních oken Velux, přípravu pro osazení 2 ateliérových oken ani odvětrání mezery střešního pláště a použil odlišnou fólii, která vykazovala vady (byla potrhaná a znečištěná). K závěrům uvedeným v revizních znaleckých posudcích z oboru ekonomiky - odvětví ceny a odhady nemovitostí znalkyně Ing. M. V. a znalecké organizace ÚRS P., a. s., soud nepřihlédl, neboť nevycházejí ze zadání soudu a ve svých logických postupech jsou nepřesvědčivé. Soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o dílo podle §631 a násl. obč. zák., jejímž předmětem byly stavební práce uvedené v objednávce žalované ze dne 24. 8. 1995, které však žalobce splnil jen částečně, přičemž hodnota provedených prací představuje částku 29.779,- Kč. Žalovaná se nemohla na úkor žalobce ani bezdůvodně obohatit ve smyslu §451 obč. zák., neboť v řízení bylo prokázáno, že oplechování šesti vikýřů žalobci zaplatil Obvodní úřad pro P. z titulu smlouvy o dílo ze dne 1. 2. 1995. Vzhledem k nesporné skutečnosti, že žalovaná zaplatila žalobci na provedení díla zálohu ve výši 50.000,- Kč a zjištěná cena díla činí 29.779,- Kč, dospěl obvodní soud k závěru, že žaloba není důvodná.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2006, č. j. 62 Co 253/2006, 62 Co 254/2006 - 263, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zaujal názor, že pro posouzení dané věci nejsou podstatné závěry vyžádaných znaleckých posudků, které se týkají hodnoty prací provedených žalobcem pro žalovanou, neboť předmět řízení byl vymezen tak, že žalovaná částka představuje cenu za práce spočívající v oplechování střešních vikýřů. Jestliže tyto práce nebyly součástí smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky a byly naopak součástí smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a M. č. P., nemůže žalobce požadovat plnění z tohoto titulu po žalované, když se mu zároveň dostalo plnění od M. č. P. Proto neobstojí odvolací námitka žalobce o nutnosti vyžádání dalšího znaleckého posudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky 1/ „zda soud v rámci řízení je oprávněn z vlastní iniciativy a bez souhlasu žalobce měnit žalobu a skutková tvrzení žalobce, která žalobce v průběhu řízení uvedl a na takto modifikovaných tvrzeních postavit své rozhodnutí (to vše v řízení, které není možno zahájit bez návrhu)“, 2/ „zda rozhodnutí ve věci samé, které je soudem vydáno v řízení postiženém procesními vadami, které mohou způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci, je možno přezkoumat v dovolacím řízení podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a 3/ „zda z hlediska zachování práva na spravedlivý proces je soud vázán nejen hmotným právem, ale i právem procesním“. Poukazuje na to, že již v čl. 1 žaloby uvedl, že pro žalovanou provedl práce na základě objednávky ze dne 24. 8. 1995, která byla následně upřesněna, resp. změněna, dohodou účastníků, jak to ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně uvedl jednatel žalobce Ing. S., přičemž důvodem změny předmětu díla byla skutečnost, že žalovaná neměla k provádění prací obsažených v její objednávce souhlas příslušných orgánů státní správy. Dále dovolatel namítá, že v daném řízení se domáhá zaplacení ceny díla uvedeného v předávacím protokole ze dne 28. 6. 1996, jenž obsahuje soupis provedených prací, a to 6 ks střešních vikýřů vč. oplechování, 1 ks oplechování ateliérového okna, 3 ks oplechování střešních výlezů a dodávku a montáž pojistné hydroizolační fólie Nicofol. Odvolací soud tudíž nesprávně vycházel z toho, že žalobce neprokázal (a ani netvrdil), že by došlo ke změně rozsahu díla oproti objednávce ze dne 24. 8. 1995 a že požadovaná částka je jen cenou za oplechování střešních vikýřů (žalobce v řízení tvrdil, že tato částka zahrnuje práce uvedené v předávacím protokole ze dne 28. 6. 1996); tím že změnil skutkové tvrzení žalobce a nevyčerpal celý předmět řízení, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existence je dána i tím, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem jednak ke zjištění, zda oplechování střešních vikýřů je součástí rozpočtu, jenž byl přílohou smlouvy o dílo ze dne 1. 9. 1995, a dále za účelem zjištění ceny všech prací (části díla), jejichž úhrady se domáhá. Dovolatel má rovněž za to, že soud prvního stupně při hodnocení vyžádaných znaleckých posudků nepostupoval podle §127 a §132 o. s. ř. a vycházel jen z posudku znalce V., jehož závěry se odchylují od závěrů dalších dvou znalců. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a even. zváženo i zrušení rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou
k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.
Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
V posuzované věci sice žalobce v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho přesvědčení po právní stránce zásadní význam, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že zpochybňuje především skutkový závěr soudu, že neprokázal, že by mezi účastníky následně došlo k dohodě, jíž byla upřesněna objednávka žalované na provedení stavebních prací ze dne 24. 8. 1995, a současně dovozuje opačný skutkový závěr. Je jednoznačné, že nejde o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se provedeného dokazování a hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Námitky proti skutkovým závěrům však nejsou námitkami proti právnímu posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu může být rozhodnutím po právní stránce zásadního významu i pro posouzení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.
Takovou otázku však žalobce v dovolání nepředestřel. Vytýká-li rozsudku odvolacího soudu, že jím nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení a že „změnil skutkové tvrzení žalobce“, jde o výtku týkající se porušení §152 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci, případně §153
o. s. ř. Jde o jasná znění zákona, jejichž výklad v praxi žádné problémy nečiní. Žalobce tak v dovolání uplatnil porušení procesního předpisu (§152 odst. 2, §153 a §155 odst. l o. s. ř.), tj. vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterými by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě, že by šlo o dovolání přípustné [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ].
Jestliže ze skutkových zjištění, učiněných již soudem prvního stupně, která odvolací soud převzal, vyplývá, že oplechování 6 vikýřů a oplechování střešních výlezů na předmětném domě provedl žalobce jako zhotovitel pro M. č. P. na základě smlouvy o dílo ze dne 1. 2. 1995, přičemž objednatelem mu byla zaplacena cena za dílo, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávný závěr, že žalobci nárok na zaplacení těchto prací od žalované nevznikl. I když názor odvolacího soudu, že předmět řízení (zaplacení částky 59.589,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 15. 11. 1996 do zaplacení) byl žalobcem vymezen tak, že „žalovaná částka je cenou za práce spočívající v oplechování střešních vikýřů“, není zcela přiléhavý, a naopak je správná námitka v dovolání, že žalobce se domáhal zaplacení ceny díla v částce 59.589,- Kč uvedené v předávacím protokole ze dne 28. 6. 1996, kterou žalované vyfakturoval, nemá tato nepřesnost vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, když v řízení bylo prokázáno, že žalovanou objednanou „přípravu pro montáž ateliérových oken včetně oplechování“ žalobce neprovedl, a na ostatní provedené práce mu byla poskytnuta částka 50.000,- Kč, kterou žalovaná dne 11. 10. 1995 složila jako zálohu v souvislosti s písemnou objednávkou stavebních prací ze dne 24. 8. 1995.
Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat další namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatele v tom, že nebyl proveden důkaz dalším znaleckým posudkem, neboť - jak je uvedeno již shora - z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu