ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3055.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3055/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. K., proti žalované A. K., o stanovení výživného pro zletilou dceru, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 138/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. dubna 2008, č. j. 59 Co 477/2007 - 90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. 8. 2007, č. j. 5 C 138/2007 - 68, uložil žalované povinnost přispívat na výživu žalobkyně od 2. 10. 2006 částkou 400,- Kč měsíčně, splatnou vždy od každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, žalobu v části, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 25. 8. 2004 do 1. 10. 2006 částkou 800,- Kč měsíčně a od 2. 10. 2006 do budoucna částkou 400,- Kč měsíčně, zamítl, dále žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu
od 2. 10. 2006 do 31. 8. 2007 ve výši 4.400,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastnic Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem
ze dne 2. 4. 2008, č. j. 59 Co 477/2007 - 90, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku
o dlužném výživném změnil tak, že dlužné výživné za dobu od 2. 10. 2006 do 31. 8. 2007 ve výši 7.200,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozhodnutí, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „žalobkyni uložil povinnost vrátit žalované již uhrazené výživné do tří měsíců od nabytí právní moci“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci není zastoupena advokátem a ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem
k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném pro zletilou dceru změněn, a ve výroku o běžném výživném potvrzen.
Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé podle §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn, není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že dovolatelka napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu