ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3467.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3467/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. Ř., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. L., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 17/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008, č. j. 51 Co 561/2007 - 304, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 5. 2006, č. j. 13 C 17/98 - 269, bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem jedné ideální poloviny ve výroku specifikovaných nemovitostí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).
Proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení
ve vztahu mezi účastníky a vůči státu podal žalovaný dne 24. 7. 2006 odvolání. Dne
5. 4. 2007 pak soudu prvního stupně došlo podání žalovaného, nazvané jako „doplnění odvolání“, v němž tvrdil, že odvoláním ze dne 24. 7. 2006 mínil napadnout též výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok I.), a současně podal žádost
o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti tomuto výroku.
Usnesením ze dne 10. 10. 2007, č. j. 13 C 17/98 - 295, Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 5. 2006, č.j. 13 C 17/98 - 269, odvolání žalovaného proti výroku I. výše uvedeného rozsudku odmítl a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení „do fáze rozhodnutí tímto usnesením“.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2008, č. j. 51 Co 561/2007 - 304, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu
na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání (I.) potvrdil, ve výrocích o odmítnutí odvolání a o nákladech řízení (II., III.) jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam v řešení dosud nejudikované otázky posouzení omluvitelnosti důvodů zmeškání lhůty pro podání opravného prostředku ve věci samé. V dovolání pak především rozsáhle popisuje okolnosti podání svého odvolání a tvrdí, že až do dne 28. 3. 2007 žil v domnění, že odvolání bylo jeho tehdejším zástupcem podáno do všech výroků rozsudku a neměl důvod toto ověřovat, přičemž žádost o prominutí zmeškání lhůty, stejně jako doplnění odvolání, které „dle obsahu lze považovat za odvolání do výroku I.“, žalovaný podal
ve lhůtě 15 dnů, která počala běžet ode dne, kdy se dozvěděl o pochybení, tedy kdy „odpadl důvod zmeškání lhůty z jeho strany“. Z napadeného usnesení pak podle dovolatele není zřejmé, proč nemůže být nastalá situace „omluvitelným důvodem majícím za následek prominutí lhůty k podání procesního úkonu“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti takovému výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu
do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a)potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b)potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
V posuzovaném případě podal žalovaný dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž byl mj. potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu
na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání však není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde ani o jeden z případů v těchto ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předseda senátu