ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3987.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3987/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou L. M., zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města K., dcery matky R. M., zastoupené advokátkou, a otce T. M., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 389/2003, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. 30 Co 668/2007 - 118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 42 P 389/2003 - 55, rozhodl, že počínaje dnem 1. 11. 2006 se otci zvyšuje vyživovací povinnost k nezletilé z částky 1.400,- Kč měsíčně na částku 2.800,- Kč měsíčně, že dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2006 do 30. 9. 2007 v celkové výši 15.400,- Kč je otec oprávněn splácet spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku k rukám matky nezletilé ve splátkách po 700,- Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, čímž
se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2003, č.j. Nc 193/2003 - 14, ve výroku o výživném pro nezletilou pro dobu po rozvodu; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání otce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2008, č. j.
30 Co 668/2007 - 118, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném změnil tak, že dluh na výživném za dobu od 1. 11. 2006 do 31. 3. 2008 ve výši 23.800,- Kč je otec oprávněn platit spolu s běžným výživným k rukám matky nezletilé v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč, počínaje měsícem následujícím po doručení tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dne 27. 6. 2008 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného
v §241a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který neprovedl důkazy potřebné pro zjištění výše jeho příjmu, resp. důkaz zprávou o jeho příjmech zamítl. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho rozhodnutí vychází z předpokladu,
že otec „bude pravděpodobně v budoucnu“, v souvislosti se změnou zaměstnání, dosahovat vyšších příjmů; takový názor považuje za nepřípustný, když soud měl vycházet z jeho skutečných současných příjmů a zohlednit taktéž jeho pravidelné výdaje. Za nesprávný považuje i výrok o náhradě nákladů řízení, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit matce náklady řízení před soudy obou stupňů. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Matka ve svém stručném vyjádření k dovolání otce poukázala na to, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně změněn a částečně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilou.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř., jak se otec mylně domnívá, není v posuzovaném případě dána, a to již proto,
že otec dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo, a náklady matky na sepis vyjádření k dovolání advokátem nelze považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva, když dovolání je v dané věci ze zákona nepřípustné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu