ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.4666.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4666/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou: R. S. M., zastoupenou Městskou částí P., dceru matky A. L., zastoupené advokátem, a otce R. M., rozeného Č., zastoupeného opatrovnicí S. V., tajemnicí Obvodního soudu pro Prahu 5, o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilé pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 19/2003, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2006, č. j. 18 Co 205/2006 - 300, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2006, č. j. 18 Co 205/2006 - 300, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. května 2004, č. j.
5 Nc 19/2003 - 171, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2006, č. j. 18 Co 205/2006 - 300, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 5. 2004, č. j. 5 Nc 19/2003 - 171, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilé pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů nezletilé a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že bylo-li v posuzovaném případě rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 5. 2003, č. j. 5 Nc 19/2003 - 75, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2004, č. j. 18 Co 575/2003 -155, rozhodnuto
o navrácení nezletilé R. S. M. otci do S. r. N. do tří dnů od právní moci rozsudku, není dána pravomoc českých soudů k rozhodování o úpravě poměrů nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, neboť nezletilá spadá pod jurisdikci cizího státu (SRN), a soud prvního stupně proto správně řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavil podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala matka nezletilé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 2 o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť podle jejího přesvědčení je toto rozhodnutí nesprávné (v rozporu s hmotným i procesním právem), a řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že dne 31. 5. 2004, kdy soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení, nebylo ještě pravomocně rozhodnuto
o návrhu otce na navrácení nezletilé otci do S. r. N., což je patrné i z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 5. 2005, č. j. 11 C 300/2005 - 14. Dále poukazuje na to, že nezletilá je českou státní příslušnicí a že od prosince 2002 má nepřetržitě své trvalé bydliště na území České republiky; vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, se tudíž podle §24 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.,
o mezinárodním právu soukromém a procesním, řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě, z čehož dovozuje, že je dána pravomoc českých soudů podle §39 odst. 1 cit. zákona a podle §176 o. s. ř., přičemž k řízení je výlučně příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilá na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště [§88 písm. c) o. s. ř.]. Má za to, že předchozí rozsudky soudů obou stupňů, jimiž bylo nařízeno navrácení nezletilé otci do S. r. N., neřeší otázku výchovy a výživy nezletilé a že tato rozhodnutí nemají žádný vliv na určení pravomoci a příslušnosti soudu, ale především jsou materiálně nevykonatelná, neboť otec nezletilé se na území SRN již dlouhodobě nezdržuje, nýbrž pobývá na U., případně v jiném státě; kromě toho byl na něj vydán Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5 příkaz k zadržení v trestním řízení vedeném pro trvající trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 trestního zákona. Vyslovuje názor, že napadené usnesení odvolacího soudu má nejen dopad na poměry nezletilé, které zůstávají bez soudní úpravy, ale zároveň i na řízení o rozvod manželství rodičů nezletilé, které probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 34/2003, neboť podle §25 zákona o rodině nelze manželství rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, jež vydá soud v řízení podle §176 o. s. ř. Rozhodnutí soudů obou stupňů tak porušují základní právo na soudní ochranu, na přístup k soudu a na projednání věci v přiměřené lhůtě, vyplývající z článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., a to jak nezletilé a matky v tomto řízení, tak i matky v řízení o rozvod manželství (což má nepříznivý dopad do jejího soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 odst. 1 Úmluvy). Zároveň tato rozhodnutí porušují čl. 39 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jehož příslušnost stanoví zákon; tím je s ohledem na státní občanství nezletilé a její trvalý pobyt zásadně soud na území ČR, konkrétně rozvrhem práce určený soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, nikoliv justiční orgán S. r. N., na jehož území nezletilá bydliště nemá, nezdržuje se tam a pro neznámý pobyt otce ani zdržovat nemůže a také nechce (viz čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého občan ČR nemůže být nucen k opuštění své vlasti). Dále dovolatelka uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění, neboť postrádají posouzení věci po právní stránce (§157 odst. 2 o. s. ř.), když neuvedly ustanovení konkrétního právního předpisu, ze kterého dovodily věcnou a místní příslušnost a pravomoc justičního orgánu SRN, a nedostatek pravomoci českých soudů k projednání věci, ačkoliv jejich závěr je v rozporu s §24 odst. 1, §39 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.
i s tím, že již jednaly a rozhodovaly o návrhu na vydání předběžného opatření. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V podání ze dne 16. 10. 2007, označeném jako „doplnění dovolání matky“, pak dovolatelka upozornila na to, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2006, č. j. 30 Cdo 1931/2006 - 308, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2004, č. j. 18 Co 575/2003 - 155, a rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 5 ze dne 15. 5. 2003, č. j. 5 Nc 19/2003 - 75, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2007, č. j. 50 P 502/2006 - 346, byl návrh otce o navrácení nezletilé do SRN pravomocně zamítnut.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle ust. §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §104
odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle čl. 16 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, uveřejněné pod č. 34/1998 Sb., která vstoupila pro ČR v platnost dnem 1. 3. 1998 (dále jen „Úmluva“) po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte podle článku 3 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této Úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení.
Z citovaného čl. 16 Úmluvy je tedy zřejmé, že soudní orgány smluvního státu,
do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, mohou věcně rozhodovat
o právu péče o dítě až poté, kdy bylo rozhodnuto o tom, že dítě nemá být podle této Úmluvy vráceno, nebo tehdy, jestliže nebyl podán návrh na navrácení podle této Úmluvy v přiměřené lhůtě od obdržení oznámení.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 50 P 502/2006, vyplývá, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2004, č. j. 18 Co 575/2003 - 155,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 5. 2003, č. j. 5 Nc 19/2003 - 75, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o nařízení navrácení nezletilé otci do S. r. N., byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2006, č. j. 30 Cdo 1931/2006 - 308, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 2. 2007, č. j. 50 P 502/2006 - 346, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2007, zamítl návrh otce o navrácení nezletilé do SRN.
Aniž by tudíž bylo zapotřebí zabývat se podrobně námitkami matky v dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, byť by byly důvodné, je v daném případě - za stavu, kdy dovolacímu soudu byla věc předložena k rozhodnutí o dovolání matky nezletilé až poté, co již bylo pravomocně rozhodnuto ve věci návrhu otce na navrácení nezletilé do SRN tak, že tento návrh byl zamítnut - třeba vycházet z citovaného článku 16 Úmluvy, podle něhož důvod, pro který nebylo možno věcně rozhodovat o právu péče o dítě, již pominul. Protože nezletilá má české státní občanství a trvalý pobyt v České republice, je dána pravomoc českých soudů k řízení o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilé pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, který byl doručen soudu prvního stupně dne 20. 3. 2003 (§39 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním), přičemž vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, se řídí podle §24 odst. 1 tohoto zákona právním řádem České republiky; ostatně,
i kdyby matka zmíněný návrh nepodala, mohl by soud řízení zahájit podle §81 o. s. ř..
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže s ohledem
na pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2007, č. j.
50 P 502/2006 - 346, obstát, a nelze je tudíž za daného stavu považovat za správné, neboť podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé, jsou splněny (čl. 16 Úmluvy, §103, §104 odst. 1 o. s. ř). Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud
i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b
a odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu