ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.5057.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5057/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou B. P., zastoupenou kolizním opatrovníkem Městskou částí P., dcery matky E. P., zastoupené advokátkou, a otce J. K., zastoupeného advokátem, o zákaz styku otce s nezletilou a o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 32 P 127/92, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 39 Co 151/2007 - 759, takto:
Dovolání se odmítá.
Řízení o dovolání matky proti výrokům I. a II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. prosince 2006, č. j. 32 P 127/92 - 67, se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 32 P 127/2007 - 679, zamítl návrh matky „na vydání rozhodnutí o zákazu styku otce s nezl. B. (výrok I), rozsudek tamního soudu ze dne 24. 10. 1995, č. j. P 127/92 - 206, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 1996, č. j. 22 Co 108/96 - 221, změnil ohledně styku otce s nezletilou tak, že „otec je oprávněn stýkat se s nezletilou B. jedenkrát za 2 měsíce na odborném pracovišti C. r. t. F. n. v M., v režimu tohoto centra, které určí délku prvých 2 kontaktů i možnost jeho časového prodloužení“ (výrok II), výživné na nezl. B., stanovené otci rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 10. 1992, sp. zn. Nc 31/92, zvýšil s účinností od 1. 1. 2005 na částku 1.100,- Kč měsíčně splatnou nadále k rukám matky vždy do každého 15tého dne v měsíci předem a současně vyčíslil nedoplatek zvýšeného výživného za dobu od 1. 1. 2005 do 30. 11. 2006 částkou 9.200,- Kč (výrok III.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky IV. a V.).
K odvolání otce i matky Městský v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č. j. 39 Co 151/2007 - 759, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku „o zákazu styku“ a ve výroku o úpravě styku otce s nezl. B. potvrdil s tím, že jeho úprava počíná měsícem následujícím po právní moci rozsudku; ve výrocích o zvýšení výživného rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že výživné stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 1992, č. j. Nc 31/92 - 27, se zvyšuje počínaje dnem 1. 9. 2006 na částku 1.100,- Kč měsíčně splatnou k rukám matky vždy do každého 15tého dne v měsíci předem a že nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2006 do 31. 10. 2007 činí 5.600,- Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu.
Proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvého stupně podala matka nezletilé dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř, přičemž jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť návrh na vydání rozhodnutí o zákazu styku otce s nezletilou považuje za „omezení jeho rodičovské zodpovědnosti dle §44 odst. 2 zákona o rodině“. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že nezletilá je již ve věku blízkém dospělosti, a je tak schopna vyjadřovat své názory a formulovat své myšlenky týkající se jejího styku s otcem. Zamítavé výroky rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za rozporné s čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, neboť nezletilá v současné době vnímá jako svou rodinu pouze matku a s otcem se dlouhodobě odmítá stýkat, a dále z důvodu, že nezletilá je „brána jako nesvéprávná bytost, jejíž názory na styk s otcem není zapotřebí brát v potaz“. Navrhla, aby v napadených výrocích byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci matka dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byly potvrzeny výroky rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí jejího návrhu na zákaz styku otce s nezletilou a o úpravě styku.
Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř., jak se matka mylně domnívá, není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že matka dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. O určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení se v dané věci zjevně nejedná a rovněž se nejedná ani o případ omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti či pozastavení jejího výkonu. Zákon o rodině totiž vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti v §31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností při péči
o nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu §27 odst. 3 zákona o rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (§50 zákona
o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (§25, §26 zákona
o rodině), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však
o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu §44 odst. 2, 3 zákona
o rodině, jak byla výše vymezena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, č. j. 30 Cdo 2219/2000).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že dovolatelka směřuje „dovolání“ přímo proti výrokům I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu